The Dark Room of Damocles
Obsahy(1)
Nizozemí je okupováno Německem za druhé světové války. Mladý Hennie Ducker (Lex Schoorel) má obchod s doutníky ve Voorschoten a žije vcelku v klidu a pohodě. Pak se u něho ale objeví výsadkář Dorbeck (Lex Schoorel), kterého honí nacisté a on ho ukryje. Oba mladíci jsou si podobni – jako dvě kapky vody, až na barvu vlasů. Ducker začne podle pokynů cizince pracovat pro odbojové hnutí, nejprve jde o nějaké fotografie, pak sabotáž a pak začne zabíjet německé oficíry a holandské kolaboranty. Kromě toho začne mít poměr s uprchlicí Marianne (Nan Los). Když se začne blížit gestapo, podaří se mu pomoci Dorbeckovi, aby zmizel. Po osvobození mu ale začnou problémy. Žádný hrdina odboje, zdá se, že ti, které zabil, spíše odboji pomáhali, žádný Dorbeck, aby mu dosvědčil, proč vše dělal. Ten totiž zmizel, dokonale, až příliš dokonale... zahladil za sebou všechny stopy, zlikvidoval svědky, s nikým dalším se nesetkal a postupně se ztrácejí důkazy, které by mohly jeho existenci prokázat. S Duckerem to vypadá velmi špatně a je otázkou, jestli se mu podaří prokázat pravdu. Nebo to nebyla pravda? Byl Dorbeck výsadkář nebo to byl provokatér a německý agent? A existoval vůbec? Film byl přijat na festival v Cannes. (Peabody)
(více)Recenze (13)
Tento nizozemský thriller na pozadí 2. světové války mě vážně dostal! Nechával v silném napětí do poslední scény a překvapil nepředvídatelným vývojem děje s hned několika navazujícími zápletkami. Ze začátku může Jako dvě kapky vody vypadat jako tradiční válečné drama o pomoci pro hledaného prchajícího člověka (zde britského letce), který se potřebuje schovat před válečným nepřítelem. Ale již brzy podnikne hlavní hrdina odvážný krok, film se začne měnit v ponurý thriller s nejedním zvratem nejen v souvislosti se vzájemnou záměnou identity dvou podobných si osob a rozpoutává se tu vcelku strhující atmosférickou smršť. Nicméně, co přijde ve druhé polovině a obzvlášť s koncem války, je teprve síla... Ať příliš nespoileruji pro další diváky, tak dodám, že poslední třetina mi svou tísnivou atmosférou připomněla jednu povídku z Twilight Zone, akorát tady nejde o žádnou mysteriózní zápletku se zásahem tajemných sil, ale poměrně realistický děj, který se klidně mohl stát, vkročením do velké pasti vlivem vlastního nebezpečného konání, spolu s nekompromisní souhrou okolností... čímž ještě více mnou zcela bezvýchodiskovou situací hlavní postavy otřásl. ***** Už Můj přítel coby další nekompromisní drama Fonse Rademarkse mě dostal a tento kousek ještě víc, mimo vyvoj příběhu i obdivuhodnou tvůrčí práci s atmosférou. A to jsem ještě zapomněl zmínit výborný výkon hlavního herce (Lex Schoorel) v ústřední dvojroli obou vzájemně si podobných mužů. // 11.5.2024 viděno opakovaně a ač se znalostí velké části vyústění, které se vám z paměti nejspíš nevymaže, už film nepřinese AŽ TAK nečekané překvapení, opět šlo o silný zážitek s nejednou napínavou scénou. Třeba ta s dlouhým vyvoláváním foto filmu, na jehož výsledku může hodně záviset další osud člověka, je svým strhujícím napětím v malé uzavřené místnosti excelentní. [90%] ()
"Dorbeck ví všechno...Najděte Dorbecka" Válečná dramata mám rád, tak jsem se na tento nizozemský snímek dost těšil. Dostal jsem ale trošku něco jiného, než co jsem očekával. Ten příběh mladého Duckera za války mě určitě dokázal pěkně vtáhnout, mělo to napětí a mělo to i slušně psychologizující atmosféru. Ten zvrat v ději po konci války mě přiznávám dost zaskočil a musím říct i trošku naštval. Ale asi uznávám, že vypointované to bylo vskutku pěkně. V těch scénách, kde se Ducker snaží dokázat, jak to celé vlastně bylo, bych asi zpětně dokázal ocenit jistý kafkovský nádech. Během samotného sledování jsem měl ale obavu, aby to celé nevyznělo, jako že nás filmaři celou tu dobu předtím vodili za nos. Po závěrečné scény se mi sice trošku ulevilo, ale přišlo mi to takové useknuté. ()
Našťastie to nebol typický vojnový film. Od začiatku do konca nebol čas sa nudiť. Výhodou tohto skôr mysteriózneho, či psychologického príbehu je, že každý ho môže chápať inak. A aj koniec môže vyznieť pre niekoho depresívne, pre niekoho pozitívne. V každom prípade, s vojnovou atmosférou a udalosťami, sa zrejme každý jedinec vyrovnával po svojom. Fons Rademakers nám ponúkol zaujímavý pohľad na život jedného človeka v čase vojny a po nej. ()
Luisa a Lotka v kulisách nacisty okupovaného Nizozemí. ;-)) ___ Ne vždy to musí být v příbězích o dvojnících tak, že se dvojník hlavního hrdiny rozhodne vloupat se mu do soukromí a ukrást identitu (jako cizinec-vetřelec); někdy - to když hlavní hrdina zatouží žít podobný život jako jeho "dvojče", když si ho vezme za svůj vzor - divák sleduje, kterak hlavní hrdina ztrácí sám sebe (tj. vše, na čem mu záleží, v krajním případě i holý život) čistě svým zapříčiněním, stává se původcem (v souběhu s řetězem nešťastných náhod) vlastního pádu, aniž by zpětně dokázal identifikovat rozhodující okamžik, v němž vše prohrál. Je to právě toto schéma, jež mi přijde aplikovatelné na tento film. Co se týče mých diváckých dojmů, rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, těžko jsem se totiž do filmu dostával, tu čtvrtou hvězdičku jsem "vytáhl" až díky poválečnému dění (spoiler zadržení Duckera a jeho až takřka kafkovské snaze přesvědčit věznitele, že tajuplný Dorbeck skutečně existuje spoiler), zhruba poslední půlhodina je za mě skutečně výborná. Navzdory ní však nejlepším filmem o (po)válečném Nizozemsku (o podobách odboje, kolaboraci a poválečném účtování) v mých očích stále zůstává Černá kniha. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % ()
Reziser Fons Rademakers natocil posobivy fryler odohravajuci sa na pozadi Druhej svetovej. Hm, ono dnes uz WWII je preinformatizovana, fakt inforamcii o nej je prilis vela, ak to takto pojde dalej tato preinformatizovanost a ak nam budu historici dalej davat take rozsiahle a vycerpavajuce info, tak sa nepochybne dozvieme i Stalinov oblubeny obchod so zachodovymi stetkami, urcite sa potom dozvieme ci Ajzenhover prikazal vojakom pred bitkou cistit a vytirat hajzly v smere pohybu hodinovych ruciciek alebo proti smeru pohybu hodinovych ruciciek. a deskriptivnu analyzu rannej stolice kazdeho japonskeho generala, ba dokonca i samotneho Hideki Todzo-a. K Jo a hovorite ze aj nieco k filmu by som mal napisat : super filmecek, vynimocne kvalitna tema znamena i kvalitny film : 74 % ()
Zajímavosti (4)
- Pivní magnát Freddy Heineken, který si ve filmu zahrál malou epizodní roli, investoval do filmu pod podmínkou, že jeho tehdejší přítelkyně Nan Los dostane roli. Film se stal jeho majetkem. V roce 1969 se Heineken rozhodl, že film již nebude „z osobních důvodů“ promítat. Krátce předtím se Heinekenův vztah s Nan Los rozpadl. Po smrti Freddyho Heinekena v roce 2002 byl film znovu uveden. (classic)
- Willem Frederik Hermans si původně napsal scénář sám podle vlastního románu. Podle Fonse Rademakerse by Hermans trval na „adekvátním“ zfilmování svého románu – což by vedlo k osmnáctihodinovému filmu. Rademakers proto dokončil scénář volně podle knihy sám. Příjmení hlavní postavy Hermansova románu, Osewoudt, bylo ve filmu změněno na Ducker (Lex Schoorel). Kromě mnoha dalších rozdílů je nejvýraznějším rozdílem mezi knihou a filmem přidaná závěrečná scéna, která se odehrává na atolu a zanechává diváka v ještě větším zmatku. (classic)
- Film navštívilo přibližně 470 000 diváků. (classic)
Reklama