Hrůza přichází z moře

Již jasným signálem k dobré podívané je jméno člověka, který měl na starosti speciální efekty. Ray Harryhausen je zárukou kvality a i tentokrát odvedl pořádný kus práce. A to i přesto, že obří chobotnice nedostala ve filmu zas až tolik prostoru, tedy hlavně ze začátku. Nejúžasnější scénou byl útok na známý Golden Gate Bridge. Možná si řeknete, co může být skvělého na klubku svíjejících se chapadel? Dokud to neuvidíte, tak neuvěříte. Většina z vás má jistě zkušenosti z céčkových filmů typu Octopus atd., ale tohle je jiná liga. Samozřejmě se musí brát ohled na dobu vzniku, ale i tak se tvůrcům podařila slušná práce. Pohyby chapadel vypadají v rámci možností věrohodně, tedy žádná gumovitost na první pohled. Rovněž její ničení San Francisca nabízí pěknou podívanou. Samotná atmosféra mi v určitých chvílích ovšem připravila několik „horkých“ chvilek. Nelze si nevšimnout její nevyváženosti a především v první polovině filmu nebyl obsah zrovna moc záživný. Tedy až do chvíle, kdy se chobotnice konečně představila poprvé v akci. Do té doby musí divák zkousnout nejen romantickou vložku mezi hlavní trojicí, ale i poněkud vlažný děj. Víc se totiž mluvilo, než aby se objevila nějaká pořádná akce. (05.08.2012)

Snímek s velmi pomalým rozjezdem, což mu celkem ubližuje, a to i vzhledem ke stopáži. Jenže pro mě osobně má to správné padesátkové kouzlo, stejně jako klasický příběh o tom, jak člověk zasahuje do něčeho, do čeho by zasahovat neměl. Nemůžu si pomoct, ale tohle mě baví. Navíc jsem se docela těšil na to, jak bude animace Raye Harryhausena vypadat v černobílé. Bohužel trikově je toho ve snímku strašně málo a ten je tak odkázán hlavně na dialogy, což je škoda. Jakmile ale dojde na chobotnici, už je to jiný film, lepší. Její snaha strhnout Golden Gate je úchvatná. (11.12.2013)

Pozoruju, že většina komentátorů je příliš kritická, ale já budu především chválit. Nedostatky se samozřejmě najdou, ať v ději, logice, chování postav atd., ale na tom vůbec nesejde. V první řadě je tu klasický monster biják s typickou atmosférou, dějem, zápletkou, postavami a milostným motivem. V druhé pak skvělí herci - sympatická Faith Domergueová a charismatický Kenneth Tobey, jehož šovinistické hlášky mě ne a ne přestat bavit. A především je tu nádherné Harryhousenovo monstrum, okouzlující obří jak jinak než radioaktivní chobotnice, jejíž závěrečný útok na San Francisko je napínavý a trikově okouzlující. Ale i když není na scéně, děj příjemně ubíhá a vůbec nemám na rozdíl od většiny tady pocit nějaké vaty, i kapitánovo milostné tápání má vtip a rádobyemancipovaná profesorka je k sežrání. Škoda, že jsem na tyhle pecky nemohl chodit do kina jako kluk. Vždyť je to nádhera. (26.03.2014)

79 minut stopáže, ale budete se cítit, jak po sledování 5 hodinového maratonu na téma armádní kecy, milostný trojúhelník a jedna velká chobotnice. Pokud se těšíte na Harryhausena, pak přetočte film až na poslední hodinu. Dočkáte se pěkné destrukce mostu a vpádu chobotnice do města. Hodnocení OST: Lehce podprůměrné 50tkové 4,5/10. (12.03.2013)

Snímek podle klasického dobového mustru: zkoušky nukleárních zbraní - monstrum (které ale nezmutovalo radiací, nýbrž jí bylo přilákáno) - hon na bestii - katastrofické scény ničení - vypořádání se s monstrem. Osobně mám tyhle snímky rád, i když jsou si tak podobné. Tenhle ale považuji spíše za průměrný, jelikož napětí je značně kolísavé. Přidanou hodnotou jsou samozřejmě triky R. Harryhausena a půvabná Faith Domergueová. Studená válka, feminismus a úsměvný konec. (26.12.2019)