What I Haven't Told the Prince
Obsahy(1)
Jiří Brdečka, autor následujícího snímku, obvykle pracoval na vlastních námětech a nápadech, ale neváhal použít i cizí předlohy, pokud v nich objevil něco, k čemu se chtěl sám vyjádřit. A to platilo i o slavné pohádce Oscara Wilda Šťastný princ. Nebyl by to Jiří Brdečka, kdyby si i tuto pohádku neupravil k obrazu svému. V jeho podání je pohádka méně krutá a méně smutná, řekl bych lidštější. Ve filmu ji nazval Co jsem princi neřekla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Realistický pohled na osudy milodarů? Šťastný princ je doják (zvláště jedno ultradojemné a citlivé zpracování coby rozhlasová pohádka), která ale přesto tak trochu zahřeje tím kouskem dobra v srdci prince a vlaštovky. Ale tady to zobrazení, přestože tak by to asi reálně vypadalo, by ve mně skoro zabilo i ten poslední kousíček naděje v dobro. Zkrátka mi to srazilo náladu a uvrhlo mne do deprese, že vlastně nevím, co si o tom myslet. Tak aspoň tolik dobrého můžu říct, že hlasy Hlaváčové a Cupáka jsou nádherné. ()
Kratičká animovaná verze pochmurné pohádky Oscara Wildea, kde krásně vyniká kontrast světa živoucí pozlacené sochy, které by se rozdala pro trpící a smutné reality současného světa chudých. Stejně tak stojí v protipólu animace Jitky Walterové a dobových ponurých grafik Gustava Dorého. ()
Podle předlohy Oskara Wilda-"Šťastný princ" v Brdečkově úpravě však nakonec dostala jméno "Co jsem princi neřekla", a jak je známo tak je i tato pohádka méně krutá, méně smutná a taková lidštější. Vždyť Oskar Wilde ve své pohádce nechal vlašťovku nakonec zahynout, ošumělou sochu prince strhnout a roztavit. Vypráví o zlaté, rubíny a diamanty poseté soše prince a jedné hodné a obětavé vlašťovce. Ten konec je velice smutný a nabízí se tu skutečně otázka..Co jsem tomu princi neřekla..? Moc pěkný a poetický byl i komentář obou dvou herců a zajímavá animace krom vlašťovky nehybná. ()
Z lítosti mu neřekla smutnou pravdu, co jiného. Skvělým animovaným dramatem nám tvůrci nastavili zrcadlo. Pozlátko našeho života a jeho mnohdy skutečnou podobu. ()
Nádherná krutost. ()
Mezi Brdečkovými krátkými anim. filmy se "Co jsem princi neřekla" vyznačuje především tím, že je jediný (z dosud viděných), u nějž některé čsfd komentáře stály za přečtení (jmenovitě Karlos80, vypravěč, fragre a bart-leby). Jde o otázku adaptace a rozvinutí či překroucení a ochuzení původní pohádky Oscara Wilda. Jak patrno z mého hodnocení, nemohu přijmout Vypravěčovo přepjaté vnímání Brdečkovy práce: Předně zobrazení běžné londýnské sociální reality 19. století neimplikuje žádnou "socialistickou agitku". A za druhé tam, kde Vypravěč vidí milosrdnou lež (a vidí ji správně, samozřejmě tam je), tam já spolu s bart-berym vidím obludnou depresivnost a naprostou bezvýchodnost. Šťastný princ je a zůstává Šťastným princem - ze stejného důvodu, z jakého jím byl zaživa - tím důvodem je slepota. Vypravěčovo hodnocení lze nicméně akceptovat jako možný pohled na věc, naopak "oficiální text distributora" se svým hodnocením s vyzěním Brdečkova filmu (a zřejmě i jeho předlohy) zcela míjí. Protože jsem od Wilda kromě Lady Fuckingham nic nečetl, nemohu posoudit, nakolik Brdečka je nebo není práv hloubce předlohy (ačli předloha nějakou skutečnou hloubku má). Jeho násilné předělání směřování celé pohádky (prakticky ji postavil na hlavu) je však hodno nejvyššího hodnocení - nikoli proto, že by snad bylo "lepší", ale protože s poselstvím původního díla komunikuje a polemizuje jako jeho alternativa. Ostatně kdo zná závěr Tajemství hradu v Karpatech, toho takový plodně svévolný postup nemůže u Brdečky překvapit. ()
Velmi poeticky zpracované sociální drama. ()
Až příliš miluji Wildovu předlohu a považuji Šťastného prince za příběh tak nádherný, silný a v jeho celistvosti natolik dokonalý, že každý výraznější odklon od něj vnímám jako změnu k horšímu. To se odráží i na mém hodnocení, které by bez znalosti předlohy šlo spíše do pěti, než do čtyř hvězd. Avšak co se týče celkového vizuálního zpracování (a hudby od Klusáka), není tomuto krátkometrážnímu snímku moc co vytknout... ()
Je smutnou pravdou, že ani všechno zlato světa nedokáže vymítit chudobu ... Něžně poetický pohled na otřesná fakta podaný nádhernými hlasy Jany Hlaváčové a především Eduarda Cupáka, tak krásně zasněného ... a šťasného. ()
Strašlivá normalizační adaptace krásné Wildeovy pohádky, rozmělňující ji na pouhou socialistickou agitku. Veškerou hloubku sebeobětování zasypává Brdečka hlušinou nepřípadné a nemístně člověčí milosrdné lži, takže namísto iniciační a nadějeplné legendy, otevírající čtenáři svět jako prostor, v němž je možné smysluplně zahynout (a tak žít), vyrůstá z přejatých motivů banální bajka hlásající, že zde lze jen donekonečna přežívat (a tedy stále umírat). To, že záleží na volbě každého, je zamlčeno. Píše se rok 1975 a cesta je jasně dána. ()
Původní Wildeova pohádka je vlastně křesťanská legenda o oběti pro blaho slabých a potřebných. Toto dovyprávění je realistický kontrapunkt k této legendě. V tomto světě, vinou chamtivosti, přijdou mnohé oběti nazmar. ()
Krátký animovaný film Co jsem princi neřekla je lehčí a světlejší variací sociálně kritického Šťastného prince Oscara Wildea. Jiří Brdečka měl při tvorbě neustále slabost pro ironickou nadsázku, v každém jeho díle je proto alespoň částečně přítomna. Wilde svou satirou proniká do centra destrukce lidskosti, Brdečka kritický aspekt využívá jen k potvrzení nálady rozuzlení. Posmutnělá kresba Jitky Walterové opět cílí na melancholii lidské duše, ale hlasový doprovod Jany Hlaváčové a Eduarda Cupáka i přes zármutek lidumilnosti zanechává jasný svit hřejivé naděje. Rozkošná animovaná varianta Wildea! ()
Brdečkova varianta Wildeovy pohádky je mnohem, mnohem smutnější, protože pochází z doby, která už nevěří obětem a která si nepotrpí na naději. ()
Spolu s Andersenovou Dívenkou se zápalkami pojí Wildeova Šťastného prince ostrá sociální kritika formou doslova nádherné poetiky.(a velice smutné nutno dodat) Tohle mi v hlavě rezonovalo od útlého dětství. Zejména geniální námět si zaslouží absolutorium. 100% ()
Tenhle filmeček mě opravdu dostal. Moc hezký i když dojemný a smutný. ()
Pěkně ztvárněné, melancholické s rozuzlením příkladným pro dnešní svět. *** Ve zkratce: Neřekla mu toho celkem dost. ()
O tom, proč nevědomost šťastnými činí aneb proč dobrotu jen nouze doprovází. ()
Tento snímek je na motivy Šťastného prince od O. Wildeho, který je upraven do podoby méně srdcervoucí. Mně osobně přišel snímek velmi dobrý, velmi smutný a pravdivý. ()
Antiwildeovská adaptace jednoho z nejjímavějších příběhů světové literatury. Brdečka potlačil křesťanské a homoerotické motivy Wildeovy filozofické pohádky a akcentoval sociální kritičnost (byť i ta je ve Wildeovi přítomna). Závěr pak jde vyloženě proti duchu Wildeovy předlohy. Vzpomínám si, že Miroslav Táborský tento animák uvedl v cyklu Mistři animovaného filmu s konstatováním, že Brdečkova adaptace není tak smutná a bezvýchodná jako Wildeova pohádka. S tím si dovoluji nesouhlasit, neboť konec je u Brdečky v konečném součtu mnohem depresivnější a bezvýchodnější než u Wildea. ()
Krásné po výtvarné stránce, naturalistický pohled do světa ubohých a nejubožejších... ()