Naboso

Pohodový filmeček, který se chvílemi kvalitou svého technického zpracování a netradičními reáliemi lehce vzdaluje pojetí evropského filmu (a rovněž toho německého, že?!) Til Schweiger není jen záporák a přicmrdující vedlejšák v amerických filmech, je to i zručný režisér a docela zajímavý herec. Alespoň v tomto filmu mě zaujal, společně se svojí hereckou partnerkou tvoří nesourodou dvojici - chvílemi komickou, chvílemi sentimentální. Nejspíš díky všem těmto aspektům jsem si Naboso - i přes notnou dávku klišoidní kašičky- oblíbila. (17.01.2007)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)

Velice příjemný romantický film, který stojí a padá s ústřední dvojicí. Ta je naštěstí velmi charismatická. Zejména oči hlavní představitelky si budu pamatovat asi nejvíc z celého snímku. Oceňuju příběh, který mohl lehce sklouznout k situační komedii nebo taky ke ždímání slz. Naštěstí balancuje na hraně toho všeho a výsledek je celkem originální podívaná. Po obrazové stránce perfektní... (15.10.2008)

Pohodová německá komedie, která mi lehce připomněla mé oblíbené Klepání na nebeskou bránu. Hlavní hrdina (opět Til Schweiger) hodí celý svůj dosavadní a ne moc povedený život za hlavu a naopak se po hlavě vrhne do zachraňování jedné sympatické zbloudilé duše. Bohužel kvalit uvedeného filmu nedosahuje a nemá jeho lehkost. Hlavní představitelé byli sice sympaťáci, ale celkový děj byl hodně naivní. Některé situace byly až příliš neuvěřitelné a něco nebylo moc dobře vypointované. Jako oddechový film Naboso doporučit můžu, ale pro intenzivnější zážitek a pro bezstarostnou filmovou pohodu si raději Zaklepejte na nebeskou bránu. (07.07.2022)

K tomuto snímku jsem přišla jak slepý k houslím, ale jsem za něj vděčná, z několika důvodů- další herecký koncert Johanny Wokalek, tahle holka je prostě bosá Lejla z blázince na svém místě: Ale jak můžete sedět, s tím klackem.. Aha, vy myslíte s tím klackem v zadku :-), nemá to chybu. Trochu jsem se bála závěru, Němci dělají většinou uhozené konce, ale tady to šlo. Obdivuji Tilla Schweigera, který sice není úplně můj nej typ, ale za to, že stíhal kromě hraní i zaskočit za kameru, scénář a střih, klaním se. Díky něčemu jiskřivému mezi ústřední dvojicí, která se k sobě povahově hodí asi jako Bill Gates a matka Tereza, filmu ledacos odpustíte, nakonec stejně jen sledujete, jak se jedno děvče snaží přežít v chaotickém světě a do puntíku dělá, co se jí řekne, byť někdy s tragickými důsledky... (04.10.2010)