Cesta ke slávě

Kinematografická význam Cesty ke slávě možná začíná u prvního použití steadicamu v celovečerním filmu (zasloužený Oscar pro Haskella Wexlera, který odolal pokušení a se zvídavostí malého dítěte nezjišťuje, co všechno ta hračka umí), ale rozhodně u něj nekončí. Klasicky, pro podobnost s Hrozny hněvu se chce napsat „fordovsky“ střižené životopisné drama nabízí také asi nejvýraznější filmovou roli Davida Carradinea (čili Bill nebyl jeho první) a bezva hudbu samotného Woodyho. Při jejím poslechu jsem uvěřil, že měla moc stmelit lid a i v těch nejtěžších časech vdechnout život jejich skomírajícím radostem bytí. Guthrieho přínos bývá neprávem napresován do balíčku „inspirátoři Boba Dylana“. Ten chlápek dokázal mnohem víc, než být múzou jistému mnohem slavnějšímu hudebníkovi. Buď věřte, nebo se přesvědčte na vlastní oči. 75% (02.01.2009)

Film mi svojou témou, t.j Svetová hospodárska kríza, a jej následky, pripomenul iný, ale oveľa prepracovanejší snímok Johna Forda z roku 1940 s názvom The Grapes of Wrath, ktorý patrí medzi moje najobľúbenejšie filmy vôbec. Tento, pod taktovkou, taktiež skúseného Hala Ashbyho sa venuje tomuto problému, prostredníctvom speváka Woodyho Guthrieho, človeka s túlavými topánkami, ktorý väčšiu chvíľu doma neobsedí, má na pamäti pomôcť svojej rodine, aby predišla chudobe, tak sa jedného dňa podujme, odísť smerom na západ, do slnečnej Kalifornie, kde chce skúsiť šťastie, a preraziť pomocou svojho speváckeho talentu, pričom počas tejto cesty, stretáva množstvo ľudí... Najmä by som povedal, že vidí všade okolo seba občanov, ktorých postihla strašná chudoba, preto sa rozhodli premýšľať o hromadnom EXODUSE z domova, niekde, kam by mohli začať odznova, ale koľkokrát bývali vykorisťovaní... A on sa im snažil pomáhať... Je to určite pozoruhodný filmový počin, ktorý som chcel už veľmi dlho vidieť, a to kvôli zvedavej a oscarovej kamere, majstra Wexlera, ktorého nadovšetko uznávam, či hereckému výkonu s prekvapivým stvárnením v podaní Davida Carradineho, ktorého mám maximálne zafixovaného, ako Billa z Kill Billa, alebo Kwai Chang Caina zo seriálu Kung Fu : Legenda pokračuje, takto som dozaista prekvapený, čo sa v ňom skrývalo... Najhoršie na filme, je jeho tempo, jeho dĺžka, jeho štýl, kde tieto prvky mi moc nesadli, preto hodnotím takto. No, podotýkam, že nevidieť film, by bola škoda. (25.09.2016)

Hal Ashby byl skvělým režisérem a možná je škoda, že nedostal víc času na to, aby natočil další filmy. Na druhou stranu už zase tolik možností nedostával. A stejné je to i s Davidem Carradinem, který zde naplno ukazuje skvělé herecké schopnosti. Sociální kritika a drama, životopis, ale to všechno podáno s láskou, s klidem a mírem a písní na rtu. (19.10.2016)

Great slice of Americana a sedmdesátkový masterpiece, Vynikajicí "životopisný" film, který kdovíproč nemá takové jméno jako jiné, známější Ashbyho filmy. Autentický, fantasticky nasnímaný (a vůbec to není o tom prvním steadicam shotu) a skvěle zahraný. 197 hodnocení je opravdu velká bída, ale ono se není zas tolik co divit, když je v pořádné kvalitě dostupný až nyní. Takže napravujte. RIP Hal Ashby, RIP Haskell Wexler, RIP David Carradine. (29.04.2016)

Už dlho som nevidel film, ktorý by mi v tom dobrom zmysle slova pripadal tak americký. Ashbymu sa totiž podarilo zobraziť, čo to tá Amerika bola, keďže je to historický film. Taktiež nám ukazuje, v čom tkvela sila a prínos Nového Hollywoodu. Žiadna pevná dejová štruktúra, ak sa raz začne spievať a brnkať na gitare a všetkých to začne baviť, tak po prvej pesničke nasleduje druhá a po nejakom dialógu zase tretia niekde inde. Iba škoda, že mi táto hudba nič nehovorí a príliš som nechápal ani to zlato vo Woodyho hlase. K Hroznám hnevu sa tu už Cesta k sláve prirovnávala, ale ak ste túto starú klasiku videli, tak vás táto asociácia chtiac nechtiac musí napadnúť. (19.10.2016)