Bezúčelná procházka

Tuze krásní černobílí lidé, kterých se netýkaly pojmy jako Youtube, EU či kabelová televize. Lidé, kteří už jsou valem všichni tuze mrtví. Lidé a jejich Praha. Lidé a jejich ne tak nesmyslně uspěchaná doba. Jak my jsme trapně pomíjiví. Tací - zaprášilo se a už se tu není. Chtělo se mi při koukání vlétnout mezi ně, zčernobílet, říct jim o Hitlerovi, o bolševicích, o skáze lidskosti, o zhovadilosti tržní ekonomiky, která trhá, netrží. A aby těch odkazů v komentářích nebylo málo, tak tu je také jeden : http://www.viddler.com/explore/Ms_Valerie/videos/337/ (23.12.2010)

Česká filmová avatgarda se v domácím prostředí nemohla dlouho projevit v praxi, protože soukromý filmový průmysl nebyl podobným experimentům zvlášť nakloněn (u výrobců převládalo z pochopitelných důvodů komerční hledisko). Určitou podporu nalezli mezitím tvůrci ve Francii a v Sovětském svazu, kde mohli již od poloviny dvacátých let uplatňovat své myšlenky a ideály. V Československu patří mezi pionýry avantgardní tvorby významný architekt Alexander Hackenschmied, který v roce 1930 realizoval svůj pokus o impresionisticky pojatý obraz života velkoměsta pod názvem Bezúčelná procházka. Snímek obsahuje fantastické záběry a detaily. (24.10.2009)

Žiadna prechádzka nie je bezúčelná. Viem to. A vedel to aj AH... ostatne, stvoril vďaka nej síce nijak originálne, ale oneskorene prvé české avantgardné dielo potom čo o tom vyše desaťročia žvanili všetci tí tlčhubovia z Devětsilu plní krásnych rečičiek a plamenného lyrického písania, ale pomenej skutočných filmových činov. (11.02.2012)

Bezúčelná procházka upomíná na poetické kvality Machatého filmů, ale i impresi městských symfonií Jorise Ivense. Důležitým prvkem navíc je hlavní postava, která nás celou tou procházkou provází. V celkovém souhrnu velmi krásné. Jedná se o stěžejní bod celého Hackenschmiedova filmového díla, což lze docenit až po nakoukání jeho pozdějších prací. Mnohé prvky, zde anticipované, se v něm totiž odrážejí - ať jde o netypické kompozice, vychýlení kamery z osy, nebo celkovou nejednoznačnost, zde reprezentovanou motivem rozdvojení hlavní postavy na úplném konci (vzpomeňme na Meshes of the Afternoon). (25.01.2010)

Alexander Hackenschmied bol najmä jedným z popredných českých reportážnych fotografov, napríklad pre časopis Pestrý týden, ktorý začal vychádzať v druhej polovici 20. rokov 20. storočia. V tej dobe bolo celkom bežné, že reportážny fotografovia inklinovali k pohyblivému vizuálnemu umeniu, respektíve k filmu. A často boli akýmisi predstaviteľmi niečoho, čo dnes nazývame nezávislými filmármi. Hackenschmied neskôr svoje filmové umenie rozvíjal aj v Amerike. Konkrétny snímok, ako už názov prezentuje je akousi bezúčelnou prechádzkou krajinou. Dnes pôsobí veľmi nostalgickým dojmom a z hľadiska dnešného kontextu môže byť vnímaný aj ako dokument, ktorý prezentuje vtedajšiu architektúru. Samozrejme z dnešného pohľadu je veľmi ťažké hodnotiť snímok z kvalitatívneho hľadiska a najmä takúto amatérsku tvorbu. Tri hviezdy udeľujem skôr za akýsi prínos vo formovaní nezávislej tvorby a za veľmi zvláštnu nostalgickú atmosféru, kde niektoré zábery pôsobili dokonca artistickým dojmom, čo vnímam v tomto prípade ako pozitívum, no niektoré naopak celkovému zážitku výrazne uberali. (12.12.2019)