Bezúčelná procházka

Jako by někdo natočil film čistě a jenom pro mě. Hodně se mi to líbilo, asi i proto, že tyhle "bezúčelné procházky" provozuji často, rád a dělají mi v životě radost. Kdybych měl točit něco podobného, tak tam bude hodně záběrů krajin, mraků a polí. ovšem nevysvětlitelné sdělení by zůstalo stejné. A jaké že to sdělení vlastně je? Koukněte na Bezúčelnou procházku sami a jestli ani pak nebudete chápat nebo aspoň tušit, tak to asi není film pro vás. 5* (24.08.2020)

Žiadna prechádzka nie je bezúčelná. Viem to. A vedel to aj AH... ostatne, stvoril vďaka nej síce nijak originálne, ale oneskorene prvé české avantgardné dielo potom čo o tom vyše desaťročia žvanili všetci tí tlčhubovia z Devětsilu plní krásnych rečičiek a plamenného lyrického písania, ale pomenej skutočných filmových činov. (11.02.2012)

Bezúčelná procházka upomíná na poetické kvality Machatého filmů, ale i impresi městských symfonií Jorise Ivense. Důležitým prvkem navíc je hlavní postava, která nás celou tou procházkou provází. V celkovém souhrnu velmi krásné. Jedná se o stěžejní bod celého Hackenschmiedova filmového díla, což lze docenit až po nakoukání jeho pozdějších prací. Mnohé prvky, zde anticipované, se v něm totiž odrážejí - ať jde o netypické kompozice, vychýlení kamery z osy, nebo celkovou nejednoznačnost, zde reprezentovanou motivem rozdvojení hlavní postavy na úplném konci (vzpomeňme na Meshes of the Afternoon). (25.01.2010)

Srovnávání s Mužem s kinoaparátem mi přijde dost mimo, protože oba filmy mají úplně jinou ambici. Hackenschmiedovi nejde o to se se svým "okem" nacpat na co nejvíc míst, místo toho se zaměřuje na příběh jedné postavy. Díky tomu je její procházka pro diváka osobnější a bližší. Nejlepší moment: rozdvojení hlavní postavy a závěrečný motiv zrcadlení (inspirace tvorbou francouzského fotografa Eugèna Atgeta) - obojí bylo použito i v pozdějším Meshes of the Afternoon, které se mi líbilo o něco víc, takže hodnotím "jen" čtyřmi *. (13.12.2011)

Alexander Hackenschmied bol najmä jedným z popredných českých reportážnych fotografov, napríklad pre časopis Pestrý týden, ktorý začal vychádzať v druhej polovici 20. rokov 20. storočia. V tej dobe bolo celkom bežné, že reportážny fotografovia inklinovali k pohyblivému vizuálnemu umeniu, respektíve k filmu. A často boli akýmisi predstaviteľmi niečoho, čo dnes nazývame nezávislými filmármi. Hackenschmied neskôr svoje filmové umenie rozvíjal aj v Amerike. Konkrétny snímok, ako už názov prezentuje je akousi bezúčelnou prechádzkou krajinou. Dnes pôsobí veľmi nostalgickým dojmom a z hľadiska dnešného kontextu môže byť vnímaný aj ako dokument, ktorý prezentuje vtedajšiu architektúru. Samozrejme z dnešného pohľadu je veľmi ťažké hodnotiť snímok z kvalitatívneho hľadiska a najmä takúto amatérsku tvorbu. Tri hviezdy udeľujem skôr za akýsi prínos vo formovaní nezávislej tvorby a za veľmi zvláštnu nostalgickú atmosféru, kde niektoré zábery pôsobili dokonca artistickým dojmom, čo vnímam v tomto prípade ako pozitívum, no niektoré naopak celkovému zážitku výrazne uberali. (12.12.2019)