Psí poslání

Jak jsem pochopil z internetů, tvůrci si vysloužili klatbu od všech lunetiků, co mají zvěř raději, než vlastní druh. No tak tu kritizovanou krutost na zablešencích, tu jsem musel vidět, zajisté rozumíte, že? A je tam! Vždycky vezmou nevinné štěňátko, kterému během pár minut urychlí vývoj a pak jej bezskrupulozmě utratí. Ba co více, vkládají jim do mordy lidská slova a do mozkovny člověčí pohnutky - to je masakr, děs, rozčvaňhaná střeva, prokopnuté hrudní koše, kulky ve štípačkách! Hm. Když tedy pominu zklamání z faktu, že jde o film tak rodinný, až unylý, tak děti to ba a pesové jsou při svém poslání ňuňu k zesrání. (29.10.2017)

Velmi hezký příběh o psím pánovi Baileym. Ono je důležité říci, že celý příběh je založen na tom, že u psů funguje reinkarnace, tudíž když umřou, tak se znovu narodí. A proto Bailey prožil několik životů. První příběh se mi líbil nejvíce, tam do té rodiny mi Bailey seděl nejvíc. Ale tam mě naštval ten blbej kluk, jak zničil Ethanovi kariéru a vlastně celý život tou blbou petardou. Další životy byly také zajímavé, ale jsem rád za ten poslední, tvůrci to hezky vymysleli a příběh na sebe krásně navázal. (19.06.2018)

Hallstrom to jede jak na horsky draze. Po velkem uspechu Hatchika, ktery nenechal zadne oko suche, prichazi s dalsi velkou slzavou a dojemnou peckou. Funguje to, to je jasny. Ale je to prvoplanove a vlastne nikterak zabavne. Vzdycky je smutny, kdyz nekdo umira nebo odchazi, a tady si to trapne strihnete nekolikrat za sebou - pak to skonci...A mne to prijde sakra malo! (14.05.2017)

Haf vrrr haf. Náš hafíček nám zvládne číst myšlenky, jen moc nedokáže pochopit, že se dva milenci při líbání zrovna nepřetahují o žrádlo. Začalo to Baileym, kterému je věnovaný největší prostor. Od štěněte, přes okamžité sblížení s malým chlapcem, až po ztrátu rodinné idyly a úraz, který zhatí mladíkovu fotbalovou kariéru, stipendium na univerzitě i vztah (docela nefunkční část snímku, včetně naroubovaného požáru). Němý přítel zatím stárne a chybí mu radost z pohybu, přesto ho čekají další minidobrodružství v tělech jiných plemen. Někdy je to fajn, jindy vůbec ne, každopádně právě špatné časy ho přivedou zpět tam, kde to před lety začalo. Švédská žánrová legenda Lasse Hallström má s podobnými rodinnými látkami zatraceně hodně zkušeností, ví dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus, kýč a emoce. Nebudu rýpat, proč nemluví i ostatní zvířata (nebo aspoň jiní psi), ani do scénáristických berliček či do nejasností převtělování, dotáhnu to slovy, že půvabná Britt Robertson znovu nezklamala a že já raději zvířata ve filmu ideálně ta lidi pojídající. (01.03.2018)

Výkřiky o tom jak Lasse zase zabral šponu a dal vzniknout parádnímu filmovému kousku bych doporučil zase umlčet. Ono to totiž zrovna moc slavné není a nebýt hrozného Dear John, bylo by Psí Poslání u mě považováno za nejslabší podívanou tohoto režiséra. Svůj vysoký podíl na tom má příběh, kdy nám rejža vnutí ne jedno psí skonání, ale hned 3. Film je rozčleněn do dvou příběhů a 2 kraťasů, které působí spíše nevhodně, protože se nacházejí zhruba uprostřed a notně narušují vyprávění hlavního příběhu. Z herecké sestavy je na tom suveréně nejlíp retrívr, zbytek hraje ořežtužku a například z hereckého výkonu Ethanova tatínka, který se snaží hrát alkoholika, se dělá člověku poměrně zle. Shrnul bych to celé zhruba tím, že zdejší procenta zcela určitě nesedí a objektivně se film pohybuje někde na úrovni 55% (11.09.2017)