Grand Prix

Film, který se po právu pyšní především technickou stránkou věci, díky níž dodnes zůstává nejlepším snímkem o automobilových závodech, který byl kdy natočen. Zkušenému akčnímu specialistovi Johnu Frankenheimerovi a hlavnímu kameramanovi Lionelu Lindonovi můžeme poděkovat za skutečné i trikové záběry, které tak přibližují tehdejší svět formule 1. Příběh sám příliš nevyniká a taková kupa hereckých hvězd mě možná i malinko zklamala - ale ty tady nebyly od toho, aby na sebe strhly všechnu pozornost. (04.08.2005)

Famozny a ojedinely pohlad na Formulu 1 z cias davno minulych. Uvodny a zaverecny zavod je proste neuveritelna pecka. Nielen technickou kvalitou zaberov s ktorymi sa archivne mizerne TV zaznamy nemôzu merať, ale aj zvolenymi uhlami kamery, ktora vam dokonale sprostredkuju zazitok z jazdy v tychto doslova pojazdnych zavodnych rakvach. Skoda len, ze sceny famoznych automobilovych zavodov su vyplnene vatou jak z telenovely v ktorej sledujeme nudné a povrchne napisane tokanie zavodnikov so zenskymi polovickami. Jedina postava, ktora vo mne dokazala vyvolat nejake emocie, je hlavny hrdina. Ostatne postavy su prilis povrchne napisane figurky. Keby tato vata nezaberala tak vela miesta a skratila by sa minimalne o pol hodinu, tak by to mohla byt dokonala pecka. Bohuzial nie je. Ale pre fanusikov F1 je aj tak tento film povinnosťou. Skutocnu atmosferu zo zavodenia z tych cias to dokaze navodit ovela lepsie ako preceneny Howardov film Rivali. Na druhej strane ludia, ktorym F1 nic nehovori sa budu pri tomto filme neskutocne nudit. 7/10. (31.01.2015)

Ačkoliv nejsem žádným velkým fanouškem automobilových závodů, tak jako kluk jsem s tátou chodíval na závody na Masarykův okruh, zažil jsem ještě i ten starý, kde se motorky a auta proháněla  de facto po normální silnici mezi domy, tedy něco jako Velká cena Monaka, kterou Frankenheimerův opus začíná.   Filmově je  Grand Prix zejména opulentní oslavou závodů F1 s naprosto nadčasovou vizuální stránkou, kde máte občas pocit, že s těmi závodníky jste přímo na dráze.. Na velkém plátně by vyniklo jistě mnohem víc. S karamboly, kterých na diváka číhá víc než dost si pak  tvůrci asi vyhráli nejvíc a jejich působivost zkrátka bere dech. Čili už jen po formální stránce jde o výjimečné dílo, to by mi ovšem u podobného tématu k absolutoriu nestačilo a tak jsem uvítal zejména výborně poskládaný příběh čtyř hlavních protagonistů, špičkových jezdců, kteří ač každý jiného naturelu, se po nastoupení do kokpitu stávali jednou a touž osobou, která před sebou vidí jen závodní dráhu a  vyhlíží jen cílový praporek.   Do jejich života mimo dráhu pak vstupují ženy  a právě ta vztahová linie s nimi či jen trochu jiná závodní dráha mne tu bavila snad ještě  i o trochu víc než všechno to okouzlení rychlostí plné adrenalinu ( a testosteronu). Ať už to byla velmi přitažlivá novinářka Louise, "netančím, nekouřím, nepiju"  Lisa, lehce labilní  a krásná manželka  Pat, tak ale i chladná Stoddardova matka či vypočítavá Sartiho manželka.   A byť není prostředí kolem závodů vybarveno pastelkami, tak tam jistý morální vykalkulovaný ideál pochopitelně prosáknul. Ferrari a černý prapor...ehm.  Na druhou stranu, ta kola se tu točila o něčem jiném.  5,4,3,2,1, START!! (05.08.2023)

Jednotlivé závody sú skvostne nakrútené. Aj skvostne zostrihané a majú v sebe tak potrebný adrenalín. Grand Prix sa sústredí hneď na štyroch pretekárov a navyše aj na ich súkromný život, čo mi pripadalo akosi príliš. Samozrejme paralely medzi ich prístupom k životu, závodeniu a ženám sú dobre vymyslené a napísané. Možno by ale stačili dvaja aj so svojimi ľúbostnými avantírami a maly by sme tu film do dvoch hodín, čo by zrejme bohate stačilo. Tým pádom sa Grand Prix zaraďuje do sorty inak divácky veľmi príťažlivých filmov, ktoré si už nikdy nepozriem, tie takmer tri hodiny su skrátka moc. Je neuveriteľné, ako vyzeral kokpit a celková bezpečnosť závodníkov oproti dnešku, dá sa to prirovnať k dobovej výstroji hokejových brankárov. Inak ak je k dispozícii verzia, kde sú čisto len závody bez toho zvyšku, tak kupujem BD a tú si budem určite raz do roka s veľkou radosťou púšťať. 70% (15.11.2019)

Automobilové závody mě vůbec nezajímají, ostatně jako jakýkoli jiný sport. Ačkoli má ve všech závodících scénách režisér Frankenheimer skvělé nápady (rozdělená obrazovka, vzpomínání závodníků při posledním závodů na chvíle s osudovými ženami), tak asi jako jediná závodní scéna  mě tady do očekávaného transu dostala ta, která byla zpracována originálně snově a Montand si při výkonu představoval svou milou novinářku. Naštěstí má tento film, co nabídnout i když zrovna nevrčí motory a nebojí se pokládat si i  otázky, jestli má takové závodění vůbec smysl a ukázat i jejich odvrácenou stranu. Bavily mě osobní linky trojice závodníků, kdy jednomu do života vstoupila možná nová naděje a další se snaží vrátit se na vrchol (jeden po vyhazovu a neúspěšném pokusu o reportování, druhý po úrazu.) Ostatně, i ty trochu nepochopitelné vztahové propletence nebyly vůbec špatné, bavilo mě je sledovat. Je zde obsažena i určitá psychologie, která se tady skýtala třeba  v pochybovačných otázkách, především ze strany Montandovy postavy, kterého trápí způsob jeho života, který ale nemůže a ani nechce měnit. Samostatným pokladem je zde původní krásně dochovaný  ČST dabing, který nebyl do roku 2019 vůbec nikdy (!) odvysílány. Mé oblíbené spojení Munzar-Montand se zde kona historicky vůbec poprvé a Štepánek, Štepnička nebo Eva Trejtnarová z Muže z Acapulca (!) nezůstávají pozadu. Zkrátka, ačkoli mě neberé téma, tak to byl pěkný film s poctivou šedesátkovou filmařinou a krásným dabingem navrch. (11.08.2023)