Režie:
Pavel BlumenfeldKamera:
Václav HuňkaHudba:
Jiří ŠustHrají:
Jiřina Švorcová, Vladimír Ráž, Gustav Heverle, Otomar Krejča st., Otakar Brousek st., Viola Zinková, Jela Lukešová, Josef Gruss, Marie Brožová (více)Obsahy(1)
Velký případ nadporučice Terezy Machátové (Jiřina Švorcová): Ing. Bernard (Vladimír Ráž) oznámí, že se jeho žena (Viola Zinková) nevrátila z návštěvy příbuzných v Berlíně. Tereza, která společně s kapitánem Landou (Gustav Heverle) záležitost vyšetřuje, si zjištěná fakta dá do souvislosti s nálezem těla utopené ženy. Pachateli zbývá jen přiznání... Nezajímavá konverzace na kriminální téma. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Film, ve kterém jsou postavy velmi přesvědčivé, dobře herecky podané, a zabývají se člověkem důkladně, slušně, jak se patří. Jiřina Švorcová podává velmi dobrý výkon v postavě vyšetřující Terezy Machátové, jejím dobrým spolupracovníkem je kapitán Landa, který moc úzkostlivosti ing. Bernarda nevěří, za níž se skrývá ztráta manželky. Od sousedky se vyšetřovatelka dovídá, že to mezi nimi v manželství moc neklapalo, a obchází i další občany, aby si udělala obrázek o životě zmizelé ženy....Někdy si tak říkám, že se tyhle filmy, které se stále po různých televizích CR dávají, tak jsou nazývány "nevydařenými moralitami", jako by dnešní filmy měli nějaké morální poslání. Vysvětluji si to tak, že dneska není nositelem morálky prakticky nikdo, takže proto už se takové filmy netočí, ale natočily se, a dost lidí se na ně rádo podívá. ()
Prostinký název filmu, který ničemu nenasvědčuje, odkazuje pouze na to, že hlavní postavou bude žena, jinak nic jiného. Film se nese na vlně tehdejších kriminálních příběhů. Má však jednu zvláštnost, hlavní postavou je skutečně žena, která je dokonce vyšetřovatelkou případu.Tu hraje Jiřina Švorcová, která vypadá skutečně dobře. Ale já jsem ji tu vyšetřovatelku nevěřila. Prostě mě nedokázala přesvědčit. ()
Jeden z prvních, ne-li vůbec první český Sherlock Holmes v sukních, i to je jedna z mnoha tváří kontroverzní herečky a funkcionářky Jiřiny Švorcové v jejích filmových začátcích. Anna Sedlmayerová bezpochyby přinesla zajímavé téma, které v širším záběru postihuje roli ženy v soudobém společenském postavení, zároveň se nabízí otázka, co s tím. Detektivka? Mizerná. Psychologické drama? Ani omylem. Navíc je zjevné, že film zoufale balancuje mezi intimitou a politikou. Ale ocenit by jej mohli badatelé v oblasti gender studies a příbuzných oborů. ()
Černobílá detektivka z roku 1961 s p. Rážem v děčínských kulisách ode mne dostane těžko méně. Pí Švorcová pojala docela dobře roli začínající kriminalistky, která vyšetřuje s empatií a porozuměním psychologii. Film stojí za shlédnutí mj. díky pěkným exteriérům i interiérům. Perlička: pasy měli občané nejspíš na úřadě (i když to možná bylo personální oddělení zaměstnavatele) a brali si je jen na cestu. Kvůli letošní karanténě mi ale nejexotičtější přišlo, jak si všichni pořád podávali ruce. ()
Neuvěřitelně zamotaný případ se snaží obecenstvo přesvědčit, že se běžní pracující stále snaží utíkat na Západ, a že se kvůli tomu dokonce dopouštějí i závažných kriminálních činů. Socialistická propagace „nejkrásnějších křesťanských svátků“: „Manželce posílá k Vánocům vždycky nějakou pozornost.“ 20:05 – něco jako merkelsign; Esenbačka: „Chceme lidem pomáhat a oni se nás bojí.“ – první část věty výsměch tehdy i dnes. 1:07:04 – bohyně Kálí 1:15:02 – symbolika jednoho oka Slabší tři rudé hvězdičky. ()
Reklama