Černá dynastie

Děda, otec a syn. Všichni tři povahově navlas stejní, přesto či právě proto jeden k druhému obtížně hledá cestu. Filmem se míhají vzpomínky na mládí, války (první i druhou). Kontinuita rodu má svůj význam, všichni ve stejné fabrice na lokomotivy. Fabrika je věčná a oni jejich součástí. Nic budovatelského, má to spíš blíž k některým Hrabalovým vizím Libně apod...75% (11.01.2017)

Velmi doporučuji NEČÍST OFICIÁLNÍ TEXT DISTRIBUTORA. S filmem má společnou leda zmínku o ČKD. Hluboce lidský příběh jedné rodiny, takový, jaký uměl napsat Jan Procházka. Hudba Evžena Illína dodává příběhu dramatické napětí. Místy se může zdát až nepříjemná, ale k ději přesně pasuje. Opakující se historie - otec, který se staví kriticky počínání svého syna, aby později měl pochopení pro svého vnuka. Velmi vyvážený snímek. (Pro vitekpe: Manželku Antonína Koudelky hraje Zdeňka Černá). (02.10.2016)

Kvalitni a velmi zajimavy film, jako temer vsechny od Stepana Skalskeho. Dobry je i scenar, zamereny na jednu rodinu ve trech generacich, kdy nam v retrospektive ukazi hlavni milniky vsech clenu rodiny. Zaverecne pochopeni nejmladsi generace je taky povedene a nenasilne zpracovane. Ladislav Pesek vyborny! (08.03.2013)

Reziser Stepan Skalsky /jo, jo, aj taky obstarozny mentalny invalid ako ja vie, kto to bol/ nemal velmi vyrovnanu filmografiu - za najlepsie jeho filmy povazujem Clovek Proti Zkaze 1989, a pacil sa mi aj film Kdyz rozvod, tak rozvod 1982. Za najhorsi Skalskeho film povazujem Ticha American v Praze - tam sa tie vatovo plane plky ani snad nedali pocuvat. No nic, par slov k tomuto dielu. Krasny ludsky pribeh jednej rodiny, ktorej clenovia maju svoje predstavy o zivote a tie sa snazia realizovat a pretavit aj do reality. Kvitujem, beriem aj dialogy, ktore boli take normalne /uz tisicrocia prevazuju obycajne dialogy, veru tak/.a nesmiem zabudnut na krasne exteriery. Herci nie su az taki znami, poznam Peseka, Havelkovu a Moucku. 70 % (05.04.2017)

Filmy častuško-agitačního typu mi sice nevnukají přílišnou důvěru, přesto je většinou zkousnu celkem dobře. Širší rodina Koudelková měla sice vyprodukovat skalního komunistického hrdinu, tak jako podobné filmy padesátých let, avšak v letech šdesátých se to už pomalo přestávalo dařit. A tak má film jiného totálního hrdinu: fabriku. Uvažuji o tom, co "fabrika" znamenala v letech krize a válek, co v sedmdesátých, osmdesátých a pak devadesátých letech, když byla součástí i mého bytí. A čím je pracujícím či zaměstnancům teď. Domnívámm se, že renomé a prestiž "fabriky" od 90tých let upadá, a fabrika jako nositel tradice, lidského soužití a spolupráce, a dotyku s materiálem, polotovarem a výrobkem, už (téměř) ztratila svoje krédo. (19.03.2024)