The Omega Man

No nevim, jestli režisér Boris Sagal nemá něco společnýho se Stevenem Seagalem :-) Omega man je taková oldskool akční blbina ve stylu 1 proti 100, přičemž těch 100 je banda totálních idiotů. Ale musim uznat, že ze začátku mě film opravdu pobavil. Charlton Heston se projíždí autem (a nebo se prochází s kulometem v ruce) po opuštěnejch ulicích, občas odpráskne nějakýho mutanta a hláškuje jak o život. Dost mi to připomínalo film They live. Jinak ty záběry na liduprázdný město jsou docela působivý (i když jednou jsem si všimnul, že v dálce jezděj po silnici auta) a vytvářej slušnou atmosféru. Průser je, že zábava vydrží asi tak jenom do půlky. Pak se na scéně objeví několik dalších (nezmutovanejch) postav a začne postupně ubejvat akce a humor a naopak přibejvá nuda. Celkově to rozhodně neni špatnej film. Když jsem si tady přečet komentáře, tak jsem čekal, že to bude mnohem horší. Je to docela zábavný, ale jestli se na to budete dívat, tak doporučuju vypnout mozek. P.S. Taky je zajímavý, že Omega man je častym terčem různejch parodií a narážek v hromadě jinejch filmů. (28.10.2008)

Což o to, Charlton Heston byl pořádný chlapák na to, aby si v klidu mohl střihnout posledního člověka na zemi (předem musí být každému jasné, že úplně sám nebude), ale režisér se už tolik nepochlapil, protože filmu dominují špatně natočené akční scény, které se možná snaží o jistý nadhled, což je podpořeno zvláštní až psychedelickou hudbou, která se k filmu vůbec nehodí a mě osobně hodně kazila zážitek z filmu. V takovém filmu by měla hudba jen nepříjemně tahat, vytvářet kontrasty s tichem v prázdném městě a ve správný moment přitvrdit na pilu, ale tady se prostě jede v rytmu 70. let. Moc se nepovedli ani nakažení nepřátelé. Jsou to prostě jen kašpaři v kápích, kteří se asi nechtěně vyváleli v pudru a kteří se nechávají velice lacino postřílet a jejich logika je opradvu nelogická :-) The Omega Man je film bez napětí, bez lepší akce, ve kterém se zmateně potácí legendární Charlton Heston. Škoda. (01.06.2008)

Tento film je plný divných albínů v pláštích, co se vyžívají v ohni, pronáší divné, sáhodlouhé monology o (ne)smyslu žití a svého nemesis se snaží vydeptat hlasitým šeptáním jeho jména ve křoví pod balkonem... A celé to působí podobně směšně, jako to zní, sice tu byl velký potenciál (zdravíme verzi se Smithem), ale je prokaučovanej obludnym způsobem - konkrétněji, hrozně nesmyslnými a béčkovými dialogy, fakt divnym provedením hlavního hrdiny (tohle si Heston nezasloužil), kterej je něco mezi slizkým přiškvorem a klasickým gerojem zlatého Hollywoodu, nemluvě o padouchovi, který vypadá jako jistý Garth Merenghi (modří vědí), jen má rozkošnější zorničky. Někde na hraně nepříliš povedeného apokalyptického scifi a přiznaného béčka, nicméně stále koukatelné, ale nezajímavé. A bez vesmírných vyder. (08.04.2015)

Je to už dávno, co jsem viděl film I Am Legend (2007) s Willem Smithem. Stejnojmennou knihu od Richarda Mathesona jsem nikdy nečetl, stejně jako jsem dosud neviděl původní film The Last Man on Earth z roku 1964. Takže nemůžu moc srovnávat. I Am Legend se mi však docela líbilo a tak jsem chtěl dát šanci i jejímu předchůdci. Tentokrát jde však spíše o čistokrevné scifi, ze kterého hororová atmosféra moc cítit nebyla. Tím však nechci říci, že by šlo o vyloženě špatný film. Jen mi tu chyběly zombie - (jenž jinak vůbec nemusím), které zde byly nahrazeny lidmi v kápích s moukou na ksichtu. A to vážně moc velká výhra nebyla. Navíc jsem se cítil lehce ochuzen i pořádnou atmosféru, která mnohdy doslova stagnovala. Náznaky napětí tu fungovali snad jen ve chvílích, kdy vědec musel bojovat se společenstvím. I tak šlo spíše o přehlídku akčních scén, které však trpěly nedostatkem důvtipu. Bohužel musím souhlasit i s tvrzením, že zvolená hudba filmu spíše ublížila, nežli by jej pozvedla na výší úroveň. Největší problém jsem však měl s důvěryhodností postapokalyptického světa. Tvůrcům se moc nepodařilo zakrýt všechny nedostatky, kterých tu byla spousta. Již v úvodní projížďce lze spatřit normální provoz na silnici (dálnici) za hlavním hrdinou, či chodící lidé. Ani samotný scénář se pak nevyvaroval zbytečným chybám a hlavně mi přišlo, že množství scén – situací bylo nedotažených do konce, či naprosto zbytečných. I ten samotný závěr rozhodně nepatřil mezi vydařené. Podobně bych se mohl vyjádřit i k dialogům.50% (04.02.2015)

Ako prvú som videl verziu s Willom Smithom z r. 2007 a až oveľa rokov neskôr som si pozrel pôvodné spracovanie Mathesonovej knižky s Charltonom Hestonom v titulnej úlohe. Charlton mal v tom čase zrejme pre post-apokalyptické látky slabosť, viď. jeho účinkovanie v sérii Planéta opíc. Hoci som predpokladal, že sa budem brutálne nudiť, nakoniec to prekvapivo nebolo až také zlé. Vlastne to nebolo vôbec zlé. Len to jednak zostarlo, jednak Heston mi vždy pripadal ako nesympatický mačo a jednak „mutanti“ sú veľmi slabí. Verzia s Willom Smithom svojho času bola kritizovaná za prehnane počítačové spracovanie príšer. Mnohí tvrdili, že by bolo oveľa lacnejšie (a pôsobivejšie), ak by šlo o obyčajných hercov s maskami. Tvorcovia vtedy argumentovali tým, že to tak síce mohli urobiť, ale potrebovali, aby netvory boli vyložene neľudskí. Vtedy som to príliš nechápal, ale po pozretí The Omega Man musím uznať, že to bolo múdre rozhodnutie, pretože príšery v The Omega Man sú až príliš ľudské a to je zle. Sú to proste herci s bielymi parochňami a čudnými kontaktnými šošovkami. Normálne hovoria a nie je na nich vôbec nič strašidelné. Miestami dokonca možno ani nebudete chápať, prečo proti nim hlavný hrdina tak vehementne bojuje, veď s nimi by mu bolo lepšie. Poteší aspoň drsný koniec a apokalyptická atmosféra (všetky tie vyľudnené obchody a ulice majú niečo do seba i po desaťročiach a pár scén je psycho). (17.01.2018)