Planeta opic

Film, který v sobě má velké ponaučení, děsivou pointu a obrovské varování. A tak to možná jednou dopadne. Celý snímek je od samého začátku takřka geniální ve všech směrech a posledních několik minut je nepopsatelně mrazivých a sugestivních. Jeden z těch filmů, které v divákovi musí zanechat stopu. (04.12.2006)

Vynikající film, který ani po tolika letech neztratil ze své myšlenkové, či obrazové působivosti téměř nic. Už od prvních sekund zdárně navozuje transcendentní a tajemnou atmosféru nutící člověka přemýšlet o maličkosti a pomíjivosti své existence, ale také zároveň o síle společenství. Jako satira na společnost slouží samozřejmě celý film, byť geniální úplně v každém detailu není... PS: Něco k zamyšlení - Připustíme-li pravidlo věčného návratu (~ že vše co se děje, tu už bylo předtím a bude se nesčetněkrát opakovat), nemuselo by z pohledu "ruky osudu" ani vadit, pokud by úlohu člověka přejaly opice... 8/10 (06.12.2009)

Scénář: Michael Wilson, Rod Serling .. Jaké to štěstí, že jsem viděl Planetu opic tehdy v dobách, kdy nalézt informace nebylo tak snadné a tudíž jsem se dokázal vyhnout tomu nejzásadnějšímu - vyzrazené pointě, která nemá mnoho konkurentů v oblasti finálních dopadů na diváka a celý předešlý děj. Celé to na mne hodně zapůsobilo a videokazeta s tímto i všemi následujícími filmy byla často v mojí zápůjčce. Nevím jak by to fungovalo bez pointy, průběh není nikterak geniální. O něco více mne pak bavilo to rozvedení mytologie, i když časové paradoxy a nejrůznější chyby bylo třeba brát trošku s nadhledem... Dnes by mi nejspíš nepomohl ani ten nadhled, ale v nostalgické vzpomínce vím, že na tom všem tehdy něco bylo. 90%. (28.09.2007)

Počiatočné stupňovanie napätia ala hrozba z neznámej planéty je sekvencia hodná olympijského trónu. Ďalej sa síce stále všetko odvíja v správnych medziach, ale tie už však neboli natoľko kvalitné aby si Planéta opíc zaslúžila maximálne hodnotenie. Len tak mimochodom, Jerry Goldsmith umí, umí.. vážne umí. (05.06.2011)

"Lidská moudrost jde ruku v ruce s idiotstvím." Jako příslušník lidského plemene, které neustále testuje, co jeho planeta ještě vydrží, jsem kdysi u tohoto snímku pocítil vážné varování. A cítím ho i dnes, kdy má nejeden opičák přístup k červenému tlačítku. Naštěstí s tím nemohu nic dělat, tak alespoň občas navštívím Planetu opic, kde pomáhám Taylorovi najít řeč, uhýbat nástrahám a svlékat divoženku Novu. Mě to tam zkrátka baví, ale v ZOO už se na gorily, orangutany, šimpanze, makaky ani paviány nekoukám s takovým nadšením jako dřív. Snad jen kosman zakrslý mi připadá sympatický, ale obezřetnost mne neopouští ani u jeho klece. (01.01.2016)