외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Je to dosť dobrá romantická dráma. Má výborný príbeh o dvojici rozdielnych ľuďoch, mužovi a žene, ktorí sa v nemocnici stretávajú kvôli ťažkej nehode svojich životných partnerov, ktorí tvorili tajný pár a tak svojich najbližších podvádzali, čo si ich podvádzaní partneri uvedomia až takto nepríjemne a cez tento negatívny stav si k sebe postupne nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, film svojou nezvyklou zápletkou zaujme už od úvodu, čo sa mu s ľahkosťou darí aj cez pomalé tempo, ktoré sprevádza hlavne prvú fázu filmu, ale to samozrejme nie je žiadna kritika, pomáha to dotvoriť celkový nepríjemný pocit z toho, čo hlavné postavy musia preživať, ale viac sa mi aj tak páči nasledujúca časť, kedy sa takéto postavy pomaly zbližujú a vytvárajú prakticky až plnohodnotný vzťah. A chválim aj celú záverečnú fázu, ktorá síce nedopadne tak, ako by som si ako divák prial, ale do celkového kontextu to presne sedí. Nejakých výraznejších scén, ktoré by skutočne dokázali zapôsobiť tu moc nie je, prakticky si ani na žiadnu nespomínam, ale tu to aj celkom sedí, keďže film je zaujímavý hlavne ako celok svojou postupnou gradáciou a oceňujem aj celkovú atmosféru filmu, je taká realistická, tvrdá a väčšinu času aj dosť pesimistická. Herecké obsadenie je výborné, perfektná Son Ye-Jin, Bae Yong-Joon síce nemá potrebnú charizmu, ale tu mi sadol a jeho výkon pôsobí výrazne a okrem nich tu už žiadna plnohodnotná postava nie je, celé to stojí len na nich. Páči sa mi aj réžia a technická stránka, režisér Hur Jin-Ho už s týmto realistickým štýlom má svoje výrazné skúsenosti a tak s tým ani teraz nemal problém. Kvôli svojmu tvrdému pojatiu síce April snow neradím medzi špičku žánru, ale som viac než spokojný, film bez výraznejšej slabiny zaujme po celý čas. 78% ()
Sněhové vločky neslyšně dopadající na dvě do sebe zahleděné tváře - takhle si představuji dokonale kýčovitý romantický výjev. Dubnový sníh, jestli mohu takto volně překládat, k podobnému okamžiku pozvolna směřuje, ale při vší své decentnosti nakonec těsně před bodem zlomu, těsně před radikální změnou způsobu jízdy, raději (a dle očekávání) dojede do finále na melancholický neutrál. Šťastni ti lidé, kteří se dokáží „přeladit“ do správného modu: malinko přecitlivělí, ochotni naslouchat nevyřčeným slovům, ochotni pozorovat a chápat životy dvou zcela cizích lidí. V ideálním případě by vás do tohoto rozpoložení měl dostat samotný film. Sledoval jsem jej ovšem s odstupem tak chladným, že by mě kdekdo mohl považovat za bezcitnou hyenu. Třeba lidé, kteří k Oechulu sedli, ten je dokonale pohltil a poté, zcela vyždímané, vyplivnul a oni mu se slzou v oku dali nejvyšší hodnocení. Když si u podobného filmu jednou začnete klást otázky „proč by mě mělo zajímat duševní rozpoložení nějakého vrchního osvětlovače?“, není cesty zpět. Citový zážitek (notně podpořený strhujícími hereckými výkony) je opravdu to jediné, co vám může Oechul nabídnout. Nikterak originální příběh hodně čerpá ze Stvořených pro lásku. Ti kolem mne rovněž propluli, aniž by zanechali, řekněme, dočasné šrámy na duši, jejich formální stránka mi však nadlouho utkvěla v paměti. Každopádně, jestli se cítíte na něco pomalejšího, komorního a téměř bezeslovného a máte slabost pro jihokorejské filmy (je cool ji mít), připravte si krabici papírových kapesníků. 60% Zajímavé komentáře: kitano, Martyr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $26,760,000║ ()
Film, ktorý vo mňe dozrieva aj pár dní po pozretí, každou snehovou vločkou na mojom okne upomína na nevysloviteľnú bolesť, zarmútok ako i krehkosť a jemnosť vzťahu vzniknutého v tých najhorších životných chvíľach si za svoju neutíchajúcu melancholickú rezonanciu v mojom vnútri plné hodnotenie nakoniec zaslúži. ()
Komorni, naturalisticke podani, s jakym je peclive vykreslen vztah mezi zoufalymi dvema lidmi poznavajicimi se v ponurem prostredi nemocnice, jejichz zivotni protejsky spolu v minulosti navazaly milenecky vztah a svuj pomer spolu i ukoncily pri tragicke autonehode, zobrazuje problematiku mezilidskych vztahu tak syrove a skutecne, az cloveka mrazi jen z pocitu, ze na obrazovce pred sebou nesleduje dokonale prolnuti dvou zivotu, ale 'bezne' a 'neresitelne' problemy z nej plynoucich. Situace, ktere ve sve podstate skryvaji romantickych okamziku spoustu i pres absenci dokonalych mist pro prvni polibky a neznosti. Temne problemy v sedem svetle skutecnosti, pred kterymi se vetsinou clovek jen schova do ustrani a rezignuje pro uplnou vycerpanost duse i mysli, jsou v Oechul ztelesneny tak bolestive a zive, a presto odtazite a chladne z pohledu cizi osoby nemajici sebemensi sanci vcitit se do skutecne rany nekoho, koho nezna a kym neni, do nestesti, ktere svym ledovym dotykem znici iluze a zlomi nenavratnou realitu, v jeden dlouhy, zly... bezvychodny sen. ()
Všechny ty nádherné momenty byly tak jemné, citlivé a křehké, že jsem tajila dech, abych neporušila tu krásnou atmosféru lásky. Přišla tak nečekaně v té nejneuvěřitelnější chvíli jejich života, zrozená v bolesti jejich duší. A já budu jen tiše doufat, že ať se bude dít cokoliv....to krásné, vzácné a kouzelné co tu mezi nimi vzniklo si nenechají nikdy vzít.... ()
Tenhle film se snaží vyjádřit většinu emocí mlčením. Někdy se mi zdálo, že záběry jsou zbytečně zdlouhavé a že pár slov navíc by neuškodilo. Jak je ale člověku po tom, co ho v životě potkají hned dvě velké rány za sebou. Jen pomyšlení nad tím, že se něco takového může stát, je nepopsatelné. Do chování hlavních hrdinů jsem se ale moc vžít nedokázala. A to ani přesto, že hrdinku hrála úžasná Ye-jin Son. 3,5* ()
Kdyby mi někdo řekl, aby shrnula tenhle film jedním slovem, určitě by to bylo slovo "modrá". Ten film má nejasnou modrou. Celou dobu jsem čekala, pořád jsem čekala, jak to bude těžké, ale ono to bylo lehké, jen jim to trvalo trochu dlouho, než si to uvědomili. Film rozhodně není špatný, jen je na můj dnešní den pojatý moc lyricky, asi moc umělecky, abych ho mohla lépe ohodnotit. Díky dvou hlavním herců jsem občas dokázala pochopit, poznat, vědět, co cítily postavy. Což na film, kde se pocity nejadřují slovy, není rozhodně špatný výkon. Ale když to tak musím říct - čekala jsem větší drama. Tohle opravdu bylo jen modré lechtání, které mou touhu po pořádné emoční ždímačce neuspokojilo. Padnoucí hudba, krásné záběry, sníh, "zakázaná láska", a přesto mě nic z toho nedokázalo zasáhnout, dojmout, rozbrečet. Prostě to tak nějak proběhlo. ()
Smutné, krásné. ()
Dvaja mladí ľudia s bolesťou v duši, ktorá je tu prestieraná na úplne inom tanieri než nám predkladá Hollywood. Paradoxom zostáva, že tak, ako je April Snow poznačený nádherne plynúcou atmosférou, komornými hercami, nežným prístupom k látke, na druhej strane sa môže zdať až prehnane rozvláčny, nudný a pomalý. Napriek tomu, ako spomína Adrian, tento film sa aj po troch dňoch pomaly ukladá v mojej pamäti a každým dňom nachádzam jeho väčšiu dôležitosť. Citová odysea muža a ženy, tragédia, ktorú neodveje ani čas, spomienky, bolestný pohľad úžasnej Ye-jin Son sa do mňa zabodával s neuveriteľnou intenzitou, jemná klavírna melódia je pastvou pre dušu. Južná Kórea má snáď najväčší talent na úprimne romantický výklad príbehu a ja som vôbec nebola schopná protestovať. ()
Film ktorý pri svojej úprimne mienenej strohosti mieša karty tak dlho, aby nakoniec na stôl vyložil dvoch ošuntelých horníkov. Plno otvorených otázok a dilemat, ale žiadny náboj, impulz, ktorý by ma hecol hľadať odpovede. Téma ako stvorené pre poriadne živelnú "Taliansku" konverzačku a nie pre mlčanlivý "Kórejský" chlad, zničené pohľady, tichú domácnosť. Mám rád jar, mám rád sneh, aj symboliku, ale... 60% ()
Nie nie, toto nieje jedna z tych chirurgicky presne vystavanych romantickych dram, ktorych je v korei neurekom. Toto je surova, smutna realisticka drama. Nezasiahne vas do srdca ako amorov sip, ale zovrie vam ho ako zimny mraz a potom jemnucko pohladi ako aprilovy sneh. Nazov je skutocne priznacny a v zavere film do seba prenadherne splynie a zanecha skutocne hlboky, zvlastny, melancholicky pocit ktory este dlho, dlho doznieva aj po nadhernych zaverecnych titulkoch. Krute osudy hlavnych protagonistov vas casto krat prinutia sa hlboko zamysliet, ako sa citia, o com premyslaju, a aj ked je tazke na to prist, vy viete ze naozaj trpia. Ak by som niekedy vyberal tie naj korejske filmy, tento by bol aj s Oldboyom, Bittersweet life a A moment to remember v Top 5. (10/10) ()
Herecky bravúrne zvládnuté, no zato extrémne pomaly podané drama, ktoré namiesto emocionálnych prejavov, vsádza všetky karty na mĺkvu atmosféru. Námetom zaujatý, rozuzlením vábený, spôsobom prevedenia miestami “bolestivo” unudený. Mám rád kórejskú romantiku, no toto išlo úplne mimo moje citové zmysly, pričom dojatie, ktoré od snímkov tohto druhu priam očakávam, by som dosiahol iba v prípade krájania päť kilogramového vrecka cibule. ()
Smutek lásky citlivě nanesený na filmové plátno. Nežný a přitom syrový milostný příběh bez sentimentu, téměř minimalistický a bez zbytečných dialogů, film, kde jsem měl pocit, že emoce herci nehrají a žijí. Je v tom bolest i útěcha, jako když hladíte zraněnou duši. ()
Láska ani tento film nepotřebují příliš slov. Pomalu plynoucí příběh o zradě, bolesti, touze a lásce s krásnou, a jak jinak než skvělou, Ye-jin Son působí kouzlem nevyřčeného a přitom jasně patrného. Korejci prostě umí lásku hrát jako málokdo a nepotřebují k tomu několikasetstránkový scénář, řekl bych že tady to bylo tak 15 stran A4 a ono to stačí. Já chtěl dát čtyři, jenže Ye-jin Son... :) ()
Podobnú tému ako Oechul sa snažil kedysi zobraziť aj Sydney Pollack so svojím Random Hearts. Dvaja neznámi ľudia sa stretávajú v nemocnici, lebo sa dozvedajú, že jeho maželka a jej manžel boli spolu v aute, mali nehodu a obaja momentálne ležia v kóme, aby nakoniec zistili, že boli milencami. Naviac medzi všetkým tým zármutkom a bolestivou nevedomosťou "prečo" začnú aj oni k sebe niečo cítiť... Kým Pollackov počin trpel snáď všetkými chorobami, akými môže melodráma trpieť (bol neschopný z človeka vydolovať akékoľvek emócie či aspoň sympatie k ústrednej dvojici, herci boli toporní a scenárista sa takisto nezaskvel), Jin-ho Hur pristupuje k látke s pre Kórejcov typickou nežnosťou a pod jeho rukami vzniká krehký, láskyplný, ale neuveriteľne bolestivý a smutný "skutočný" príbeh. 10/10 ()
Dcera o tomto filmu prohlásila: "Ne každý film musí být ambiciozní." Pro mě osvěžující vidět pěkný korejský film, který netlačí za každou cenu do očí slzy. Pomalu se rozvíjející vztah mezi dvěma lidmi, kteří by vlastně měli nejdřív plakat. Pomalu plynoucí film. Hezká symbolika v názvu filmu. Lepších 80% (a to nevylepšuji hodnocení za zřejmě nejerotičtější Ye-jin Son, jakou jsem zatím viděl v jejích filmech viděl). ■ Citát: "Co by jsi chtěl dělat?" ■ Dobrý komentář: gibbon ■ P.S. S odstupem víc než dvou týdnů si říkám, že se mi tento film doopravdy líbí. ■ 7. 8. 2013: Po dvouapůlletech, dalších viděních a získání originálního DVD měním hodnocení na maximální. Mě se tento film hrozně líbí! A nechápu, jak může chlap mít doma Son Ye-jin a být nevěrný :). ()
Ja vám neviem ľudia, či som ja taký cynik, alebo ten film taký patetický...akože romantika to asi bude, ale dialógov v ňom bolo tak skromne, až to skoro hraničilo s nemým filmom a z každého kúta sršali výčitky svedomia a pocit viny. Ak by som bola ja na mieste hlavných hrdinov s veľkou chuťou by som si zaskotačila v posteli, až by susedia búšili na stenu a vôbec by ma nenapadlo cítiť sa preto previnilo. Zvláštny tvor, ten človek, to čo by ho trápiť malo-má u riti a to, v čom sa pitve úplne zbytočne, bude v sebe do nekonečna riešiť a rozoberať. Zarážajúce ako sa niektorí radi štylizujú do role obete. Ak trpíte sebemrskačstvom, tak si poslúžte, ale môj šálok kávy to nebude. ()
Keď katastrofa spája. Južná Kórea je pre mňa semeniskom výborných krimi thrillerov a streštených romantických komédií. Preto je pre mňa veľkým prekvapením, že April Snow je spravený z neuveriteľným jemnocitom. Ten nielenže sa nesnaží citovo vydierať diváka. Ale snaží sa zvnútorniť emócie hlavných hrdinov a všetky ich pocity a obavy vyjadriť pomocou obrazu a drobných potešení, ktoré dokážu vo svojej tragickej situácií nájsť. Nechcem to prirovnávať k niečomu meditatívnemu ani k ničomu realistickému. Pretože film má v sebe nádych rozprávkovosti a tiež určitej zádumčivosti. Ale hlavne koniec a sledovanie počasia na mňa pôsobí príjemnou katarziou. Film, ktorý možno nedramatizuje, nesnaží sa byť zvláštny, nový alebo prevratný. Ale pekný vo svojej čistote. Mnohý by povedali, že z neho sála chlad, ale potom sa prichytíte pri tom, že je to už niekoľko dní a vám stále po rozume behajú konkrétne scény. Nie dokonalé, ale veľmi, veľmi príjemné. ()
Krehké, jemné, opatrné. Toľko o emóciách vo filme. Krehký a silnejúci. Toľko o filme. [Ak by to niekoho zaujímalo: kamkoľvek, kam ma vezmeš.] ()