Žena ve vodě

Z pohádky do louže... ehm, bazénu. A podle mínění nejednoho kritika i diváka Shyamalan v posledních letech setrvale šlape do horších věcí než do louže. Já ale obdivuju každého, kdo jde neprošlapanými cestami a tomu, kdo chce jít za ním, ji neklestí a neuhlazuje, takže co chvíli zapadnete po kolena do bahna, co minutu se sápete kopřivami a co chvíli vás švihne trnitá větvička po tváři, protože někdy pak cíl opravdu stojí za všechnu tu námahu. Probuzení dítěte v nás je hodno i větších obětí, záleží jen na nás, zda ho chceme probudit. Pohádka není sprosté slovo, i když by to podle některých reakcí na film mohlo tak vypadat, protože tady jde o to, jak ochotní jsme přistoupit na pravidla indického příběhového mága a nakolik nám dělá obtíže přijmout, že v každém světě je místo na zázraky. Jako dětem nám to potíže nedělalo nebo jste snad někdo při vyprávění pohádky místo toho, abyste ani nedutal a poslouchal s široce otevřenýma očima a duší, vznášel dotazy, proč na Popelčinu a Sněhurčinu macechu nevlítla kontrola z úřadu péče o dítě nebo jak je možné, že Karkulčina nemocná babička žije kdesi v lesích místo v domě s pečovatelskou službou? Pokud jste s to na chvíli hrát podle M. Nightových pravidel, čeká vás vydatná porce hořkosladké fantazie, pokud ne, máte na to samozřejmě plné právo. Já si jen myslím, že tenhle film víc než jakýkoli jiný ukazuje, že kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. P.S. Dřív jsem si myslela, že za setrvalé poruchy sekačky může závada na kabelu, ale teď už je mi jasné, že je to trávodlakova práce. A také jsem dala sbohem racionálním vysvětlením, proč je tráva zásadně nejhustší a nejvzpurnější kolem zahradního rybníčku. (17.05.2010)

Strašně moc jsem si přála dát tomuto filmu šanci a příležitost si mě získat. Dvakrát. A i přesto ve mě zůstalo citové vzduchoprázno, pocit promarněné šance a otazníku, co to sakra mělo znamenat. Asi to, že člověk musí od počátku přistoupit na pravidla a nehledat jakoukoliv logiku, což rozhodně není důvod k tomu film hodit do kytek, já vím. Žena ve vodě je zručně natočený film, s pár slibnými charaktery, s hromadou načatých figurek, s divně se nehodící hudbou a hodně slabým dějem. Asi takový má být, nejspíš. 50% - **1/2. (12.02.2007)

Konecne zadny zasadni odhaleni na konci, diky bohu za to. Shyamalan se chtel vymanit z reci o tom, ze dokaze tocit stale zanrove stejne filmy a natocil neco uplne jineho a do znacne miry se mu to povedlo. Cela ta mytologie, kterou Shyamalan stvoril je sice zajimava, ale znacne jednoducha a nedotazena, coz vyresil konstatovanim, ze se o tom nesmi mluvit, takze jedine informace spocivaj ve vtipnejch uvodnich titulcich a pohadce jedne stare cinanky. Cely mi to prislo jako trochu mysteriozni komedie s nekolika napinavejma az skoro strasidelnejma momentama. Bohuzel postupem casu, jak se kazdej zacal zapojovat do reseni problemu, mi to cely prislo jak velka hadaci soutez o tom, kdo driv zjisti kdo, co, jak a kdy a navic bylo divny, ze vsichni okamzite zacli spolupracovat. Velmi se mi libila hudba, akorat bych si ji predstavil spis u nakejch velkolepejch bitev, nez u skoro komorniho mysteriozniho pribehu, kterej se v podstate zameruje na jeden barak a ignoruje okolni svet. Herci se mi hodne libily, Giamatti nemel chybu a Bryce Dallas Howard, ackoliv byla vetsinou nekde schoulena a valila oci, taky nebyla spatna. Co se tyce role Shymalana, cekal jsem, ze se tu zas objevi jen na minutku, hodi hlasku a uz nebude do filmu zasahovat, ale tentokrat se Shyamalan rozhod predvest, ze umi i hrat a kupodivu mi nijak nevadil. Dal snad zaujme uz jen chlap s posilenou jednou rukou a filmovej kritik. A ty prisery taky nebyli nejhorsi, sice nepusobily jak zosobneni vseho zla, ale aspon z nich sel respekt. Nerek bych, ze me Shyamalan zklamal, sice jsem nebyl nejak ohromenej, ale na druhou stranu, je to neco jineho a je to zabavne. (14.09.2006)

Suché a křečovité, s prapodivnou kamerou navrch. Nejhorší film od Shyamalana, co jsem viděl. Většina hodnocení je za hudbu Jamese Newtona-Howarda a několik minimomentů se solidně vystavěnou atmosférou, kterou ale musela pokaždé pohřbít lavina nelogičností a přihlouplých průpovídek. Ne všechno, co svým dětem před spaním nabulíkujeme je prostě snesitelné na plátně... (05.01.2008)