Žena ve vodě

Strašně moc jsem si přála dát tomuto filmu šanci a příležitost si mě získat. Dvakrát. A i přesto ve mě zůstalo citové vzduchoprázno, pocit promarněné šance a otazníku, co to sakra mělo znamenat. Asi to, že člověk musí od počátku přistoupit na pravidla a nehledat jakoukoliv logiku, což rozhodně není důvod k tomu film hodit do kytek, já vím. Žena ve vodě je zručně natočený film, s pár slibnými charaktery, s hromadou načatých figurek, s divně se nehodící hudbou a hodně slabým dějem. Asi takový má být, nejspíš. 50% - **1/2. (12.02.2007)

Shy znovu dokazuje svou výjimečnost, ale jak se divám, tak diváci, kteří bez rozmyslu píší komentáře typu "a kde je pointa" a přidají k němu odpadové hodnocení, jen ukazují, že je pro ně příliš složité pochopit, že když někdo vytvoří dva napínavé thrillery a přidá k nim šokující závěr, neznamená to, že tomu tak bude i napopáté. Můj oblíbenec znovu ukázal, že ve své specifické tajemnosti nemá konkurenci a stvořil další excelentní dílo, u kterého jsem mu poprvé v kariéře nevěřil. A on mě stejně přesvědčil, že i ze zdánlivě nesourodé kombinace pohádky a horroru se dá udělat úžasný film. Možná Žena není tak komplexní a pocitově naplněná jako po dokonalosti sahající Znamení a Vesnice, ale ze svého vlastního námětu přetaveného do pomalu plynoucího scénáře dokázal Manoj odvyprávět maximum. Zdánlivě kontroverzní volba Paula Giamattiho jako hlavního hrdiny se vyplatí hned v prvních minutách, kdy jsem si Clevelanda pro jeho samotářskou a smutnou postavu zamiloval na první pohled. O zranitelné Story v podání éterické Bryce ani nemluvě. V těchto chvílích mi při vzpomínce na Ženu ve vodě vyvstávají podobné pocity jako při Burtonově Velké rybě nebo jiných velkých vyprávěnkách. Kdo přijme režisérova pravidla, bude nadšen, ale kdo bude chtít vytýkat žánrové přechody, najde si ve filmu tolik chyb, kolik jen bude chtít. (12.10.2006)

Práca so symbolmi a analytickou tematikou Shyamalanovi nejde. To, že ho tieto témy fascinujú ho ešte nerobí dobrým režisérom. Lady in the water má tematický a scenáristický potenciál a krásnu myšlienku. Shyamalanova réžia tomu nedala správnu atmosféru, mňa to jednoducho celý čas unášalo na humornú vlnu. Spracovanie silené, naivné po stránke hereckej a málo implicitné. (02.12.2013)

Tak nějak nevím kde začít, ještě to rozdýchávám a aby se mé emoce nevytratily příliš rychle než dopíšu tenhle komentář, pustila jsem si soundtrack k filmu ... Začátek začal sympatickou předmluvou provázenou animací, pak jsem se ponořila do překrásného příběhu narfy Story z Modrého světa ... byla velice krásná, Bryce ji dokázala zahrát úžasně a až tak dokonale, že by ji to člověk i uvěřil. Párkrát se o mě pokoušel infarkt, když travní bestie vyskočila vrčíc s očima rudě planoucíma ... no mi stačilo poskočit na židli i při prasknutí žárovky ve sklepě... Taky je asi málo pravděpodobné, že by se takhle lidé z celého baráku spojili a společně věřili pohádce, která se zrovna teď děje a oni jsou její součástí a mohou svými společnými silami pomoct. Dostalo mě to čtení proroctví z krabic s kukuřičnými lupínky pěkně seřazenými v kuchyňské skříňce. To jsem jen nevěřícně zírala, "jako tohle myslí vážně?" No ale asi to tak mělo být ... Sice jsem spoustu věcí nepochopila, myslím tím souvislosti jak, proč ... ale je to fantasy a za mě je to přes to všechno čistá pětka. (09.09.2013)

Ajaj, Shyamalanovy předchozí filmy (s výjimkou Znamení), téměř zbožňuji, takže by se dalo mluvit o velikém zklamání. Nenašel jsem svou oblíbenou atmosféru, kterou jsem si zamiloval ve všech jeho dřívějších počinech. Byla skutečně jen místy, bohužel na mě působila příliš chtěným dojmem a nebylo to tak přirozené jako dřív. Poprvé se mi také u Shye stalo, že mě zápletka ale absolutně minula, což souvisí s poměrně značnou nudou, která mě provázela. Stále jsem si říkal, jaký to má smysl? Vždyť je to jen snůška hovadin! A závěr filmu mi tento pocit ještě zvýraznil. Asi jsem nedával moc pozor, do příběhu jsem se vůbec nevžil. Rovněž se mi nelíbí zaměření filmu pro dětského diváka. Neobjeví se sprostá slova, krev, nahota (což mi vadí v souvislosti s puritánstvím v USA, tak i s tím, že je to prostě nepřirozené) ani moc mrtvol a k tomu všemu, patrně jako omluva, přijde sebeparodizující vložka, která do celého kompletu nezapadá. Přechody mezi atmosférickými scénámi a teenagerskou komedií (či čím) působí jako pěst na oko. Hudba Jamese Newtona Howarda je slušná, ale jak to tak u filmových skladatelů bývá, velmi podobná Vesnici. Při závěru filmu a sletu fantaskních potvor se mi dokonce přihodila nešťastná věc, kterou se skoro bojím prezentovat. Poměrně kontrolovaně (ale přesto) jsem vyprskl smíchy. Mrzí mě to, ale to se stává i těm nejlepším :-), a ještě něco k hercům. Paul Giamatti a Bryce Dallas Howard mi nesedli svým zevnějškem, na Shyamalana jsem se až moc soustředil, takže jsem mu nevěřil (ale to by se stalo každému, u koho bych zkoumal každou čmouhu), a tak jedinou personou, která mě dostala, byl Freddy Rodríguez, který dostal ale pramálo prostoru a jeho scéna v závěru byla prostě nedotáhnutá, skoro by se mi chtělo říct, jako celý film. (14.01.2007)