Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Helena SýkorováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Lukáš Vaculík, Veronika Jeníková, Jana Paulová, Jiřina Bohdalová, Věra Galatíková, Petr Štěpánek, Stella Májová, Lubomír Kostelka, Vít Pešina, Jana BermanováObsahy(1)
Na královských dvorech panují různé zvyklosti. V tom našem království připisovali ohromnou důležitost velkému nosu. Když se totiž „urodil“ zrovna na princově obličeji, rozhodla se celá královská rodina považovat velký nos za znak krásy a vznešenosti. Když se chtěl princ (L. Vaculík) oženit, paní královna (V. Galatíková) vybírala adeptky mezi nejnosatějšími princeznami. Princ se však zamiloval zrovna do té, co měla nosík docela malý. V této pohádce podle F. Hrubína ale nejde zdaleka jen o krásu. Na frak tu dostane princova domýšlivost a potrestána za své kousky bude i mladá čarodějka (V. Jeníková), která se chtěla stát princovou ženou a princeznu Liběnu (J. Paulová) začarovala… (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Jiřina Bohdalová je kořením této pohádky. Možná částečně i Lubomír Kostelka, ale jinak je to pohádka slabá. Nejen proto, že je to zase studiovka, ale také proto, že klasické zlo není zlo a také není dostatečně potrestáno, ale také proto, že žádnému závratnému nebezpečí hlavní hrdinové nečelí. A i tomu málu se dokáží postavit za pár minut. Bez většího zápalu pro věc samotnou se nedá zapálit ani dynamit. A tady ani nevzplálo, natož aby se to rozhořelo naplno. ()
Knižní verzi mám rád, tam tak nějak ta namyšlenost, prozření a poselství o tom, že nemáme namyšleně soudit druhé, když mají jiné názory, skvěle působí. Tady si pro sebe nejprve vše krade Veronika Jeníková coby vdavek chtivá divoženka, přičemž Paulová si hraje na cudnou a cudně se usmívající holčičku, což jí popravdě jde asi podobně jako kdyby Hrubešová hrála jeptišku, a Vaculík je standardně vykulený. ()
taková ta klasická studiovka pro nedělní dopoledne. Bohdalová hraje vlastně dobrou čarodějnici, nazvat to kmotřičkou vílou je opravdu neotřelé (ono už vůbec to spojení, víla a kmotřička - může vlastně víla zestárnout?). Vlasta Janečková si do pohádky opět propašovala manžela, tentokrát v roli malíře, propojujícího příběhové linie. Ale to jeho jméno, Brandlík, to má být jako malý Brandl? ()
Průměrná, možná malinko lepší než průměrná zábavná krátká pohádka v rozumných kulisách. Naštěstí to mělo rozumnou minutovou stopáž, takže příběh o víle, která se chtěla stát princeznou a pomáhala si čarodějnými cukrátky, nezačal nudit dřív než skončil. Nic objevného, ale na nedělní poobědovou siestu dobré. ()
Identické s pohádkou O princi Bečkovi. Princi s pořádným frňákem se celý královský dvůr přizpůsobí a nosatost se stane módou. Jenže pak se zamiluje do princezny, která má nosík ordinérní. A do toho se jedna víla rozhodne, že by radši byla královnou a za pomoci kouzelných cukrátek promění princeznu Liběnu v muškát. V obou pohádkách mají antagonistky alespoň trochu ctižádosti, obávám se, že princezna Liběna mi připadá dost mdlá. Nu ale proti gustu... ()
Reklama