Ctihodné mrtvoly

Ktosi naprosto sofistikovaným a k tomu i rafinovaným spôsobom likviduje vysokopostavených, súdnych úradníkov, čo je vskutku ako priam „stvorený prípad” pre renomovaného policajného inšpektora Rogasa, ktorý práve prichádza na talianske územie sa popasovať s mimoriadne zložitými prípadmi, ktoré nielenže poriadne preveria jeho momentálne, psychologické rozpoloženie, ale zároveň i celkové pracovné nasadenie, kam až nakoniec môže vlastne zájsť? • Už otváracia sekvencia nastavila latku hodne vysoko, vrátane snáď i tej záverečnej, keď som normálne (z)ostal ako obarený vriacou vodou, tá bola ešte oveľa údernejšou, ako som si mohol sprvoti i sám (do)myslieť, pričom niekde medzitým zvyčajne prevažovala depresívna atmosféra, a to nie iba kvôli samotnej účasti Maxa von Sydowa v jednej z vedľajších, no o to viac dôležitejších úloh. • Totižto, asi najviac si to „odskákal” predstaviteľ Rogasa, čiže charizmatický francúzsky herec Lino Ventura, od ktorého sa v podstate vynikajúca kamera Pasqualinoa De Santisa, podporená vkusnými filtrami, vďaka čomu mimochodom vynikalo i dané prostredie, takmer vôbec neodlepila, čo len neustále podtrhovalo jeho ústrednú postavu, nachádzajúcu sa v ozaj nezávideniahodných situáciách, viď prichádzajúce dianie, ktoré prinášalo jednu lepšiu scénu od druhej, až sa mi z toho miestami zatočila trochu hlava. • Skrátka, názov titulu, neostal absolútne nič dlžným svojej povesti, to jest ctihodné ("významné") mŕtvoly ("sudcovia"). Apropo, všimol som si, že režisér išiel na danú vec dosť "obkročmo", inými slovami zápletku často ozvláštňoval o „pridané hodnoty”, čím divákovi občas naznačil viacej, než bolo teda v skutočnosti potrebné, jednoducho doplnené i o to, že filmu určite ne(po)chýbala určitá predvídateľnosť, čo by sa nemalo proste stávať. Inak sa jednalo o pozoruhodný, znepokojivý thriller, pri ktorom mi tuhla krv v žilách. (12.08.2023)

"Jeden soudce, to je věc policie. Čtyři - to je politika." Byl jsem poučen o tom, že soudce se nemýlí. A je jedno, jak rozhodne, protože vždycky má pravdu. To mě trošku vyděsilo. Jinak mi pátrání inspektora Rogase připadalo příliš pomalé a málo zábavné. Nicméně konec byl skvělý. Jednak se mi líbil samotný čin a dokonalé bylo oficiální stanovisko vyšetřovatelů. Takhle se prostě pravda ohýbá, ohýbala a pravděpodobně ohýbat bude, ale v Itálii to byl v sedmdesátých letech poměrně extrém. Inspektor Rogas to poznal pěkně zblízka a já jsem při tom mohl jen vzpomínat na podobné osudy architekta Vanziho, policisty Graziana, kapitána Bellodiho či legendárního inspektora Cattaniho. (23.11.2018)

"Pravda není vždy revoluční." Závěrečná věta filmu ironicky odkazující k nejznámějšímu výroku marxistického myslitele Gramsciho je bohužel o poznání údernější něž zbytek snímku, který do značné míry oplývá naivitou, nelogickým chováním postav i ne zcela přesvědčivým, resp. jasným vykreslením naznačeného státního komplotu. Obdobný dojem mám mimochodem i z četných dalších italských politických thrillerů této epochy včetně proslulého "Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky", kde shodou okolností rovněž závěrečná replika (věta "Něco se vám snad nelíbí?" cynicky vmetená zloduchem do tváře dosud idealistického hrdiny) předčí o úroveň zbytek filmu. Costa-Gravras o chlup vede. P.S. Abych však byl spravedlivý, za pozornost v tomto filmu stojí přece jen více věcí. Kromě úvodní symbolické scény s "ctihodnými" mumiemi k nim určitě patří zdařilý mrazivý dialog Maxe von Sydowa s Lino Venturou o soudcovské neomylnosti. (29.09.2012)

No, je to italské politicko-kriminální drama ze sedmdesátých let s Linem Venturou, takže co myslíte, jak to asi může dopadnout?:) Na druhou stranu, u filmu není důležitý jen jeho závěr, ale i to, kudy a jak se k němu dojde - a s tím si dali tvůrci velmi slušnou práci, protože děj se odehrává v jakési fiktivní polototalitní zemi (která nemá s tehdejší Itálií nic společného, mrkmrk), a i zápletka není nijak tuctová. A světe div se, ono je to zajímavé i po vizuální stránce, byť nic tak šokujícího jako je úvodní titulková scéna, už film nenabídne. Poctivé, pomalé a hutné, osudové, prostě vydařené. Být to o trochu divácky přívětivější, možná by to bylo i ctihodné - takhle je to spíš pro odhodlané fanoušky žánru nebo Lina Ventury. 70% (13.04.2019)

Příběh je neskonale dlouhý, zorientovat se ve spleti postav a hlavně vydržet do konce je přímo husarský kousek. Co se týče pátrání hlavního vyšetřovatele, připadal jsem si podobně, tápal jsem společně s ním. Když už si dáte jakž takž 2 a 2 dohromady, tak přichází opět zlom a vše je zase úplně jinak a k tomu najednou zcela otevřený konec. Na Venturu se dá dívat pokaždé v jakékoli roli, a jeho herecký um nedovolí nedosledování Ale upřímně se přiznám, že už se tomuto filmu na podruhé vyhnu. (23.06.2011)