Pán času

Zvedám o hvězdu nahoru na pět. Jednoduše nemám jinou možnost. Seriál jako takový sice není úplně tím nejvyváženějším co kdy vznikl a jeho zábavnost se hodně odvíjí od charakteru konkrétního doktora a zvoleného tématu rozebíraného v díle. Tak jako tak ovšem Doctor Who představuje na poli seriálů neskutečnou hravost a až absurdní zábavnost, která se nebojí koketovat se skutečnou historií. Není to rozhodně záležitost pro každého ale pokud jste pozitivní na britský humor a ne zase až tak vážné sci-fi, tento seriál je jasná volba. (14.11.2011)

Skvělý seriál. A jsem rád, že jsem se k němu po x letech poslouchání žvatlání svých přátel o tom, jestli je jedenáctka lepší než desítka a podobně, dokopal a následně se mi podařilo pro Doktora zapálit i mou drahou sestru. Neměl jsem tucha, do čeho jdu, takže z počátku samozřejmě panovalo spíše rozčarování až zklamání z papundeklové úrovně první série a z toho, jestli je to vůbec míněno vážně. Podobně konsternizující bylo i první setkání s Dalekem; opravdu má být tahle přerostlá solnička se záchodovým zvonem a šlehačem Doktorův arcinepřítel? Po čase jsem se samozřejmě na Doktorovu vlnu naladil a nyní po devíti sériích na něj nedám dopustit. Nechce se mi tu zabíhat do přílišných detailů, jinak bych toho popsal stohy, ale jak mám jak jedenáctku, tak dvanáctku rád, tak po scénáristické / příběhové stránce to šlo od páté série dolů, kdy jsem část příběhů musel odepisovat jako timey-wimey (možná po více shlédnutích by mi to všechno smysl dávalo), většina celosériových uberpříběhů mne nebavila. Scénář zatím dvou sérií dvanáctky byl už z mého pohledu hodně slabý, tento dojem ještě zhoršovala pro mne osobně nejhorší a nejotravnější companion Clara. Budu se koukat dál, to jo, na to mne Doktor příliš pohltil. A budu zvědav, kdo se ujme po odchodu Moffata desáté série a co s ní provede... 90% (1.-4. série - 100%, 5.-6. série - 90%, 7.-9. série - 80%) (28.08.2016)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)

Kdyby byl Stopařův průvodce po galaxii neskonale nudný a nezáživný vypadal by přesně takhle. Po první sérii a pár dílech z té druhé to zcela vzdávám. Vezmu-li v potaz téměř naprostou absenci zábavy a vskutku děsivé herecké 'umění', pak přes 40 minut na epizodu je v tomhle případě nesnesitelná délka. Sem tam z Doktorových úst zazní humorná perlička, zbytek si ovšem zaslouží exterminaci. (03.12.2009)

Doctor Who je ze stejné sorty britské trochu ujeté a často okouzlující (a komické) "sci-fi" jako Stopařův průvodce po galaxii a Červený trpaslík (pokud se vám líbilo alespoň jedno z toho, je takřka povinnost tenhle seriál zkusit). Předem si ujasněme, že označovat Doctora Who za sci-fi by byla úrážka Asimova, Clarka a jiných, a pokud k seriálu budete přistupovat jako ke sci-fi, vydržíte ho sledovat zhruba dva díly. Jedná se o fantasy a logika a bezchybná kontinuita nikdy nebyly silné zbraně Doctora Who. Základní koncept ospravedlňuje zasazení do v podstatě jakéhokoliv prostředí, doby a jakýkoliv tón vyprávění. Vlastně mě nenapadá, kde bych viděla lepší dlouhodobě použitelnou seriálovou kostru. Nejkouzelnější ingrediencí je ovšem samotný Doktor. Ten dokáže být jak roztržitý vědátor, co všechno s nadsázkou vyřeší, tak osamělý cestovatel v čase, který je stále schopný litovat miliony životů, které obětoval, aby zachránil miliardy, na některé skutky a osoby radši zapomíná a věčně se loučí, protože nemá v povaze zůstat dlouho na jednom místě. Ať už ho charismatický Eccleston hraje jako válečného veterána, okouzlující Tennant jako excentrického romantického geeka nebo sympatický Smith jako mladého frajírka se starou duší a ošklivou historií, je těžké si titulní postavu nezamilovat. Přání do budoucna a rada tvůrcům - méně vysvětlování (tohle není Star Trek) a nafouknutých příběhových bublin bez oslnivého obsahu, víc malých dobrodružství a příběhů z neznámého prostředí a hlavně víc pokory. (20.06.2013)