Pán času

Nejdřív jsem tento britský seriál dlouho přehlížela, vůbec jsem nevěděla co si pod ním mám představit, něco o nějakém chlápkovi co lítá vesmírem či co. Ale mám hodně ráda talk show Craiga Fergusona a ten o něm každou chvilku mluvil, tak jsem si řekla,že to omrknu, abych byla v obraze. No, musím říct, že to byla láska na první pohled. Z toho chlápka se vyklubala naprosto úžasná postava a já si zamilovala nejen jeho, ale i jeho společnici Rose, její matku, Mickiho, kapitána Jacka a taky TARDIS a sonický šroubovák. Když přišel první Dalek, tak mi prvních pět minut přišel trochu legrační, ale skončilo to tak, že z toho byl jeden z nejlepších dílů první série. To se mi na seriálu líbí nejvíc, že tam sice jsou plechoví roboti, tu více či méně dobře udělané triky, ale nakonec stejně to nejlepší jsou postavy a vztahy mezi nimi. Některé díly byly scénáristicky trochu slabší, ale ono jen dívat se na Doctora je velmi příjemné. Je to velký nadšenec s mnoha nápady, plný energie, velmi zábavný, občas tak trochu šašek. Ale přijde nějaká vážná situace a najednou se ukáže jeho další stránka přes 900 let starého zkušeného a trochu vším tím děním unaveného Pána času, který vládne obrovskou autoritou. Musím říci, že Eccleston to hrál parádně a já se velmi obávala, že s jeho výměnou půjde seriál kvalitou dolů. Ale opak byl pravdou. Davida Tennanta jsem si samozřejmě zamilovala a ted' je můj oblíbený Doctor. A epizody byly čím dál lepší. Pak přišel konec druhé série a s odchodem Rose jeden z nejdojemnějších dílů vůbec. Nahradila ji trochu chladnější Martha a po ní zas přišla velmi svérázná Donna. No a pak několik vánočních speciálů a odchod mého Doctora. Matt Smith je zas trochu jiný, ale po pár dílech jsem si na něj zvykla a rozhodně mě baví, což se dá říci i o jeho dvou nových společnících. Od páté série to vzal celé scénáristicky do rukou Steven Moffat a koncepce seriálu se trochu změnila, díly jsou více provázané a také si to více pohrává s časovými paradoxy, což je jedna z věcí co mě na seriálu baví. A také to, že když máte stroj času, nikdy nevíte, kde (nebo spíše kdy) skončíte příště a jaká dobrodružství zažijete, takže se z toho nestane stereotyp. Takže pokud jste jako já dlouho seriál přehlíželi a máte rádi zábavu, dobrodružství, humor, ale i vypjaté dramatické situace a chcete třeba potkat Agátu Christie, Shakespeara nebo se podívat na konec vesmíru, zkuste Doctora Who, možná budete velmi příjemně překvapeni. (23.12.2012)

No ano, mé první setkání s Tennantem. To jsem ještě truchlila po Ecclestonovi a byla si dost jistá, že ho žádný jiný Doctor nenahradí. Kdybych jen tušila... (28.11.2013)

V okamžiku, kdy se Donna objevila ve svatebních šatech v Tardis a spustila na zmateného Doctora svou obrovskou vyřídilku, bylo mi jasné, že tahle výborná komička v roli společnice rozhodně nezklame a taky, že ne. (28.11.2013)

Jako zpěvačku Kylie Minogue moc nemusím, ale jako skromná, odvážná servírka na Titanicu byla moc sympatická a roztomilá. Jeden z nejzábavnějších vánočních speciálů i když se tam přikrade několik velmi smutných momentů, ale i ty jsou jedním z důvodů proč seriál tak milujeme. A obyvatelům Londýna se nedivím, že se na vánoce vždycky spakují z města ven, když je pomalu každý rok čeká nějaká reálná hrozba, tedy samozřejmě až na královnu Alžbětu, taková prkotina tu správnou babču nemůže vyvést z míry. (28.11.2013)

Nepatří to zrovna mezi nejvydařenější příběhy Doctora, ale pro mně bylo velkým lákadlem další setkání dvou mých oblíbených Davidů, na které jsem čekala od Blackpool a navíc to mělo ze všech Tennantových speciálů nejhezčí vánoční atmosféru. (28.11.2013)

Russele T. Davisi, mám Tě ráda za všechny ty krásné chvíle, které jsi mi v seriálu přichystal, ale ten melodramatický a nedůstojný odchod desátého Doctora Ti nikdy neodpustím. NIKDY !!! (04.01.2014)

Tak jsem si po několikátém zhlédnutí uvědomila, že se pro mě nejvánočnější ze všech Doctorových speciálů, stává pomalu, ale jistě každoroční sváteční klasikou. A jak by také ne, když je tento pohádkový svět prodchnut vším co na Doctorovi tak miluji: samotným okouzlujícím hlavním hrdinou, bezbřehou, povznášející fantazií, kouzelným dobrodružstvím a i přes vypůjčený dickensovský příběh, neutuchající originalitou. Proto jsem se opět nechala s radostí přenést do světa, kde v mracích plují ryby a kde láska a dětská nevinnost má moc změnit jednoho zatrpklého, starého muže, který má s vánocemi hodně společného-stejně jako ony, je na půl cesty ze tmy. (24.12.2014)

Jedno se Moffatovi musí nechat, i když to občas přežene a jen horko těžko se vymotává ze svých překombinovaných zápletek, rozhodně je za všech okolností originální a navíc se nebojí riskovat, takže když už se mu příběh povede, stojí to vážně za to. A přesně tohle se stalo v toužebně očekávané epizodě k padesátému výročí. Protože dokázal v sedmdesáti pěti minutách vzdát epický hold celé dlouhé historii tohoto britského fenoménu a zároveň přijít s revolučním zvratem, který seriálu nastoluje zcela nový směr a možnosti do budoucna. Když k tomu přidám báječnou a vtipnou interakci mezi Desátým a Jedenáctým Doctorem (na které jsem se mimořádně těšila), skvělý výkon Johna Hurta, jemuž bych z fleku dala několik samostatných sérií a když jim k tomu přihrávají Rose s roztomilou Clarou, nevím co víc bych si mohla přát. Sice jsem se někdy ztrácela u narážek na klasické série, které jsem ještě neviděla, ale na diskuzích, kde se dopodrobna řeší snad i ponožky, které měl kdekterý Doctor v kterékoliv epizodě na sobě, jsem to snadno dohnala. :-) (25.11.2013)

Nerada to přiznávám, ale mám sklon odsouvat nepříjemné věci na co nejpozdější dobu. Je to samozřejmě dost zbabělé a nejednou jsem na to doplatila, ale nějak si nemohu pomoci. To je také důvod, proč jsem se po vzoru ostatních whovianů nevrhla hned lačně na nový vánoční speciál jako armáda Daleků na Gallifrey, snažila jsem se oddálit regeneraci jedenáctého Doctora, protože mi bylo jasné, že zas budu bulet jak želva a samozřejmě jsem měla pravdu, přesně to se stalo. Promiň Davide, vím, že jsem napsala, že jsi nejlepší a jako Desítka jsi byl nepochybně fenomenální, ale Matt je Bůh a i když jsem moc zvědavá na Capaldiho, bude mi neuvěřitelně chybět. Co se týká dílu samotného, tak prvních patnáct minut to mělo podobu ryzí komedie, pak nějaká ta akce, vcelku ucházející vysvětlení otázek předchozích linií, kde se sešli všichni doctorovi nejvýznamnější nepřátelé a nakonec velké dojetí, takže stará dobrá klasika. SPOILER: byla jsem moc ráda, že došlo i na loučení s Amy, škoda, že tam nebyla i River KONEC SPOILERU. Vysvětlení nové regenerace bylo samozřejmě dalším šidítkem, ale to jsem čekala, takže žádné zklamání z mé strany se nekonalo. Moffat je i přes občasné drobné kiksy super a já se těším, co nového si zas na nás vymyslí, ale jinak mi tedy dává zabrat, asi jsem trochu pomalejší, ale na to, že je to zábavně-dobrodružný seriál, musím často používat mozek na plné obrátky, abych se v ději vůbec chytala. (04.01.2014)

Doctor a River Song měli mezi sebou vždycky úžasnou chemii (i když pro mě tu největší s jedenáctkou), tady to oba charismatičtí svérázové rozjeli na plné pecky, ať už po komediální, nebo i romantické stránce a já si tu skvělou jízdu maximálně užila. Teď mi nezbývá, než doufat, že tím jedna z nejbáječnějších doctorových linií, co měla svůj počátek a zároveň i konec ve velké knihovně padesátého první století, ještě nedospěla k úplnému závěru. I když se kruh uzavřel, strašně nerada bych se s River loučila. (29.12.2015)