Překonat sám tisíce mil

Častokrát až choroba v rodine spojí jej členov rozdelených nenávisťou, odcudzením či nepochopením. Nezhody vyplývajú primárne z odmietnutia komunikácie a pocitu hrdosti. Dôvodom môžu byť hádky v oblasti delenia peňazí (dedičské spory, potomok, cítiaci sa znevýhodnený voči súrodencom), domáce násilie alebo hnev rodičov, ktorí majú pocit nedostatočného naplnenia ich ambícií vlastnými deťmi. Nech je ako chce, v posledných štádiách choroby sa každý snaží robiť veľké gestá a naprávať stratené roky mlčania a odlúčenia. Aj tu sa postarší tata vyberie do Číny vybehať pre syna nesplnenú veľkú túžbu. Popri rozjímavej rovine sa do filmu dostala aj propagandistická. Ukazuje Čínu ako krajinu kde sa miesi modernosť s tradíciou a prísny režim s ľudským pochopením. Kolektívne rozhodovanie vládne dedine i mestám, no zároveň sa rešpektuje individuálna požiadavka a ústup z prísnych regulí v mene pomoci blížnemu v ťažkej životnej situácii. Emócie a ochota pomôcť v Číne tak vždy dokážu zvíťaziť nad neochotou otvárať cudzincom pribuchnuté dvere do vnútorného chodu čínskych inštitúcií. 69% (27.04.2015)

Nevím, mně ten film ze všeho nejvíce připomínal pohádku o slepičce a dusícím se kohoutkovi. Aby dostala slepička vodu, musí splnit tucet dalších přání a úkolů - a tady je to podobné. Jen motivace mi poněkud haprují. Osobně bych rád věděl, co otec se synem měli, už od začátku - takhle ani jednomu nic moc nevěřím. A také nějaká videokazeta s čínskou operou a jedním zpěvákem mi přijde jako nedostatečný motiv jet do Číny a tam se chovat skoro jako blázen - ostatně, jak otec mohl vědět, že natočení opery syna potěší? Vždyť ji chtěl natočit on sám... Asi jako kdybyste začali stavět doma loď v láhvi, pak šli do nemocnice, a otec vám mezitím loď dostavěl... Nevím, no. Nijak mi to nic nedalo, přišlo mi to prázdné a ponaučení nebo nějaké třeba duchovní povznesení se nekonalo. Že když se mají dva lidé rádi, měli by si to dávat najevo? To by snad mělo být samozřejmé, i když občas není. Ale na druhou stranu, pokud si to nedávají najevo, je v tom vztahu možná problém ještě někde jinde. Bylo by to na delší psychologický rozbor - zkrátka, podle mne sice chce film říct něco upřímného, zvláště Japoncům, pro něž dát najevo cit je spojeno s jistým ponížením sebe sama (a pak pochopíme tu Čínu jako protiklad, kde lidé se navenek emotivně projevují), ale stejně mi to přijde jako klouzání po povrchu. (22.07.2017)

Minimalisticke, no zaroven velmi hlboke a obsiahle. Minimalisticke herectvom a pribehom, obsiahle vizualnou nadherou, emociami a detailmi. Tak ako pri No one less, drviva vacsina hereckeho osadenstva je zlozena z amaterov. Hlavna postava, Ken Takakura, je uz naopak skutocny herecky veteran. Gou-ichi (Takakura) prichadza do neznameho prostredia, medzi ludi hovorciacich neznamou recou. A aj ked toho moc nenahovori a jeho herecky prejav je zlozeny len z jemnych mimickych giest, posobi skutocne uveritelne a z jeho mlkvej tvare sa da vycitat naozaj skutocne siroka skala pocitov. Prave tato mlkva tvar je to, co je stredobodom pozornosti kamery po cely film (taky japonsky Bill Murray). Naproti tomu tu mame mnozstvo prostych vidieckych obyvatelov stvarnenych amatermi, ktory akoby vypadli z dokumentarneho filmu o chudobnej dedinke v Cine. Nehraju, proste su prirodzeny a pre Takakuru su hlavne kulisou. A tieto dva faktory sa krasne doplnaju. Takamurov minimalizmus ostatnych nehercov neprebija a naopak realisticke a velmi prirodzene prostredie dava jeho vykonu este vacsiu silu a hlbku. A tie nadherne, dychvyrazajuce scenerie tomu vsetkemu dodavaju este vacsiu krasu. Osamelost hlavneho hrdinu a jeho cestu, ktora nieje len exotickym vyletom, ale aj cestou duchovnou, som vdaka tymto posobivym obrazom naozaj prezival. Stotoznit sa z hrdinom tohto filmu je naozaj jednoduche a vdaka reziserovmu pristupu a citu, medzi hrdinom a divakom vznika naozaj silne puto. Jeho cestu som zi uzil takmer ako on. Tak ako tu nadhernu exkurziu do cinskej krajiny a kultury, tak aj jeho cestu duchovnu. (9/10) (22.06.2008)

Po dvoch vypravnych epickych dobrodruzstvach je to Zhangov navrat k prostemu minimalizmu. Film krasny nie obrazom, ale dojemnym pribehom, kde dolezitejsie ako farebna kompozicia sceny je jednoduchost a uveritelnost predkladaneho deja o otcovi, snaziacemu sa najst si spat cestu k umierajucemu synovi. Formou male, ale na city bohate a kontemplativne pohladenie po dusi. (03.01.2006)

Moc hezká, ale zároveň dost tichá cesta vykoupením svého života. Táta se celý život nebaví se synem, už vlastně ani neví proč. Když je syn na smrtelné posteli, rozhodne se splnit jeden z jeho snů a vydá se na cestu do Číny. Krajina nádherná, lidi zvláštní, ale sví, brutální jazyková bariéra a příběh, který toho moc neřekne, ale zároveň uzavře jednu životní cestu. Nevím proč, ale přijde mi, že Čína točí nejpoetičtější filmy a k tomu perfektně využívá jejich přírodní scenérie. A i na tomto filmu je to krásně znát. (13.07.2014)