Anna a vlci

Můj první Saura (konečně). A obávám se, že na dlouhou dobu i poslední, protože pokud je zbytek jeho filmů stejně čitelný jako tenhle, pak si s ním nebudu moc rozumět. Já si dlouho myslel, že to bude psychologický thriller, hledat v tom podobenství mě napadlo až po hodině filmu a to, co jsem z toho nakonec vyčetl, byl jen jednoduchý obrys moci a přetvářky, který buď je opravdu tak bolestně jednoduchý jak se zdá, nebo mi jen uniká spousta odkazů a symbolů na Francovu vládu, o které toho moc nevím, takže to ani nemůžu úplně pochopit. A druhá možnost mi přijde pravděpodobnější. Saura to ani neulehčuje, točí to je pro zvaně a na ostatní kašle. To mi nevadí, mám režiséry s tímto přístupem docela rád, ale nedokážu si oblíbit takového, který točí o něčem, čemu nerozumím. Je to moje chyba, ne Saurova, ale stejně to nedokážu hodnotit jinak, když je dost jasné dopředu, kam se to celé vyvrbí - a s čtením coby podobenství je to jasné hned. Takže je to celé v základu dost průhledné a nevýrazné (byť s poutavou atmosférou, aspoň do určité chvíle), ale nejspíš propracované tam, kde to nevidím. Míjí mě to a klidně budu upřímný a dám jen tři hvězdy, i když tam (snad!) je mnohem víc. Tohle nade mnou vyhrálo. 3* (04.12.2023)

Rozvláčné drama připomínající svým vyzněním Pasoliniho Saló. I zde máme možnost nahlédnout do duší a tužeb zvrácených osob. I zde je kladen důraz na stránku sexuální, násilnickou i spirituální. Ovšem Saura nezachází tak daleko. Jeho podobenství o zlu je pro diváka daleko přijatelnější a to i díky hereckým výkonům, o kterých se u Pasoliniho, dík jeho metodě tvorby, nedá mluvit. (27.01.2009)

Napisem to takto : Mylujem europsku kinematografiu a toto bol moj prvy Carlos Saura /videl som to este na Gympli/. Bez znalosti zakladnych rysov a problematiky rezimu Francisca Franca y Bahamonde /4. december 1892 - 20. november 1975/ sa divakovi neoplati pustat sa do pozerania filmu. Osobne sa v problematike vyznam, a tak som si film krasne uzil. A podla mna jeden z najlepsich Saurovych filmov. 100 % (06.12.2014)

Upraveno v říjnu 2022. Anna a vlci: filmový politický jinotaj na Španělsko od Carlose Saury dosáhl svého dalšího vrcholu (vedle Zahrady rozkoší). Saura je nekompromisní ve svém alegorickém vytržení. Dům (tím je palác El pendolero, západně od Madridu) jako Španělsko, stářím a nemocemi poznamenaná žena jako Francisco Franco, tři synové jako základní struktury a nosné pilíře klerofašistického diktátorského režimu, mladá vychovatelka z ciziny jako závan svobody, jenž je zároveň svůdný, koketní, vysmívající, pobuřující a nepolapitelný. Saura do esteticky nakomponovaných obrazů Luise Cuadrada vnáší symbolismus, metafory, kritické volání, jízlivé zesměšňování a psychoanalytické odhalování. Nic ze základních principů španělského státotvorného uspořádání není v Saurově jinotajení ušetřeno: ani armáda, cenzura a udržování pořádku (tím se míří rovněž na policii), ani katolická církev, náboženská mystika a asketismus (byť alespoň nabízí možnost úniku z reality), ani buržoazie, funkce rodiny a sexualita, ani moc (jejíž samotný základ je invalidní a choromyslný). Saura rozpoutal uragán, ukazuje na traumata a neurózy toho, co tvoří atributy moci, a na obsese a následky, které z nich vyplývají. Hrdinou Saurovy bytostné poezie a politického jinotaje je Ana (pozoruhodná Geraldine Chaplin), mladá guvernantka, půvabného a svobodně bezstarostného zjevu, jenž dráždí vnější i vnitřní smysly. Sebeobranou proti esencím diktátorského uspořádání života je ironie, avšak důstojnost moci si jakékoliv znesvěcení nemůže nechat líbit. Obdivuhodně vykreslené jsou struktury moci frankistického režimu: přes asketismus do mystické náboženské extáze ponořující se, a tím i manipulující, Fernando - římskokatolický pilíř moci (velmi dobrý Fernando Fernán Gómez), poslušnost a uznání autority vyžadující José - armádní pilíř moci (vynikající José María Prada), sexuálně lačný Juan - rodinný a buržoazní pilíř moci (zajímavý José Vivó), a nakonec senilní a tělesně indisponovaná matka bratrů - hlava moci (dobrá Rafaela Aparicio). Z dalších rolí je třeba zmínit také Juanovu nešťastnou manželku Luchy (Charo Soriano). Anna a vlci, film je namířen na politické ukotvení španělské společnosti doby, spoutané tím diktátorským řetězem. Přesto má svůj přesah, neboť přespřílišné projevy svobody či zesměšňování moci musí být po zásluhách potrestáno, nehledě na formu režimu. Saura vykouzlil obdivuhodnou alegorickou poezii v aktech filmových obrazů. Pozoruhodný filmový prožitek! (21.10.2009)

Pro někoho možná brutální, ale velice pozoruhodné dílo. Tento film je takovou metaforou o represivních složkách společnosti ve Frankovském Španělsku. Dějem nás provází mladá nic netušící guvernantka Anna. Snímek je od první minuty dramatický až hrůzostrašný. Každý ze synů, využívá svůj charakter, aby se přiblížil k Anně a mohl jí ovládnout ke svému temnému a perverznímu záměru. Ze synů se stávají hladovějící vlci, kteří Annu morálně i fyzicky zotročí a poté bezcitně zastřelí. (10.01.2011)

Velice drsné, velice španělské, velice protitotalitní a tudíž velice přenositelné i třeba do našich regionálních končin. A Chaplinová je opravdu krásná (15.05.2010)

Španělsko je muž, který ma tři tváře. Voják Juan, milovník José a kajícník Fernardo. Anna ztělesňuje moderní Evropu, jež přichází okouzlena poznat Španělsko.Voják ji chce sice porozumět, ale především dobýt a zotročit, milovník plácá o lásce, ale ve skutečností ji chce jenom vojet, a poustevník sice procítěně cituje z knihy, ale místo duchovna ji chce ukást krásu. A když se nemohou zmocnit Evropy - Anny po dobrém... Vynikající Saurova demystifikace španělských ctností - všech těch uniforem, milovníků a "hluboké" duchovnosti. (04.05.2009)

Mladá Američanka v zamestnaní pestúnky si jedného brata z bohatej rodiny na opustenej vile pripúšťa k telu, druhého sa snaží intelektuálne pochopiť a z tretieho má síce strach, napriek tomu mu pomáha. Áno, dosť divoká kombinácia, hlavne, keď zoberieme v úvahu, že všetci traja bratia (a s ich chorou matkou) sú aj bez svojich úchyliek dosť narušení. Metafory na sukničkárstvo, fanatické náboženstvo či militarizmus môžeme nájsť pomaly v každej krajine, nielen vo vtedajšom Španielsku. Neviem ale, či to stačí na plnohodnotný film. Záver je relatívne drsný a hlavne on vytrháva film z celkovej nudy. (11.11.2023)

Už kvůli samotnému závěru stojí tento film za viděnou... (13.02.2011)

Politická alegorie z toho sice vyprchává úměrně zeměpisné a dějinné vzdálenosti od frankistického Španělska (a když si člověk někde přečte, jak to Saura myslel, připadá mu zas až příliš průhledná), ale naštěstí to sílu neztrácí ani při doslovnějším čtení (přehlídka chlapských neuróz/mindráků v konfrontaci se silným ženským živlem, emocionálně rozvibrovaná po specifickém španělském způsobu, jak to kromě Saury umí ještě třeba Almodóvar nebo Armendáriz). Nic dalšího nemá cenu psát, protože ke komentáři Adama Bernaua není co dodat. (V chápání návazné Maminky slavící 100. narozeniny jsem se ovšem moc neposunul.) (24.09.2017)

Jistěže to stojí za vidění -- ve své době to na frankistický režim ve Španělsku muselo působit jako rudej hadr na bejka v aréně, nebo, řekněme, jako Charta 77 na Gustáva Husáka. Ale zastaralo to, obávám se. Dneska ty bratry málokdo dovede číst jako symboly, jako pilíře pseudofašounský španělský společnosti: jeden je kněz/disident, druhej je voják/policajt, třetí je spermatozoidní ploditel/rodinnej balvan... Na druhou stranu... vadí to tolik? Ten film splnil svůj účel jako žádnej jinej... A Charlie Chaplin měl nádhernou dceru. Vlastně má... Sakra. Není to nespravedlivý, že ženský stárnou? (18.12.2008)

Krásné Anně jdou vlci po krku už od prvního okamžiku. Tři bratři - tři vlci. Každý je jiný, každý zvlášť na ni útočí svými zbraněmi. Ale vlci jsou nejefektivnější, když útočí ve smečce... Film se těžko popisuje jinak, než "prostě paráda" :-) (29.03.2009)

****/***** (22.01.2011)

I když Saura točil svůj film jako kritiku španělské společnosti, je aktuální a neztrácí na síle ani dnes ani tady. Úplně jsem zapomněla na drtivý konec filmu, dočista mi podrazil nohy. Čistota, naivita, bezelstnost a lehkovážnost v podobě guvernantky Anny je rozcupována nenasýtnými šelmami, úchylnými syny ovládanými starou a nemohoucí matkou. Fernando, Juan a Chosé chtějí Anninu duši, tělo a život. Není radno důvěřovat hladovým vlkům. (06.06.2008)

Anna a vlci je zdařilou alegorií na tehdejší Francovo Španělko. Je jisté, že jednotlivý bratři představují základní pilíře Francovi vlády, matka bratrů snad dokonce samotného Franca. Režisér k podobnému ztvárnění přistoupil zejména z důvodu silné cenzury, takže zůstává otázkou, jaká by byla "uvolněnější" podoba filmu. Mám dojem, že toto téma s odstupem času ztrácí na své síle, ale přesto se jedná o kvalitní a v některých ohledech poměrně překvapivý snímek. (05.12.2012)

Příběh o posedlosti, který na mě ve své době dost zapůsobil. (18.09.2003)

Nechápte ma zle. Carlos Saura je pozoruhodný režisér, uznávam. A Geraldine Chaplin je minimálne tak dobrou herečkou v dramatickom žánri, ako bol jej slávnejší otec Charlie dobrým hercom v žánri komediálnom. No táto snímka je takým malým dôkazom, že ani spolupráca svotoznámeho režiséra s jeho dvornou herečkou nemusí byť vždy korunovaná úspechom... Alegória na udalosti, ktoré mi síce nič nehovoria, ale príbeh sa dá - našťastie - skvelo interpretovať i mimo Španielska a jeho dejín. Čo však z takého príbehu, ktorý je vyskladaný len na symboloch ? Avšak, napriek môjmu pokusu kritizovať, a i napriek výhradám, ktoré sa beztak ťažko formulujú, rozhodne ide o jeden z najatmosferickejších snímkov, aké som kedy zo španielskej produkcie videla, k čomu určite prispel i nečakaný ( i keď spätne si vravím, že logický ) záver. (21.03.2012)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1972. (27.07.2013)

V tomto snímku poznáme Sauru úplně jinak než z pozdějších děl. Příběh o dívce Anně (výtečná Geraldine Chaplinová), která se stává vychovatelkou tří dětí v osamělém domě vysoko v kopcích, je jemným hororem se špatným, ale očekávaným koncem, který rozuzlí záhady z předchozího děje. Rodina tří vyšinutých bratří, každého svým způsobem - neukojeného manžela, fanatického militaristy a bláznivého podivína, spojená postavou těžce nemocné matky, která všechny miluje, ačkoliv je ztratila ve chvíli, kdy jí zemřel manžel. A mezi tím vším poletují jako holubičky tři mláďátka, tři nevinné dívenky... Kdyby ten závěr dopadl jinak, asi bych pět hvězdiček nedal, ale tohle bylo přesné. (29.05.2015)

Symbolika z filmu jen srší, bohužel dost na úkor filmu jako takovému. Celou dobu se film snaží o jakousi satiru použitím vzorků nectností, kterými jsou hlavní tři mužští představitelé. Závěr ale z hořké komedie udělá nemorální horor. Osobně nemám rád filmy, při nichž si člověk, vycházeje z kina či od televize, řekne: "Co to proboha mělo být?" (02.06.2010)