Drawing Restraint 9
Režie:
Matthew BarneyScénář:
Matthew BarneyKamera:
Peter StrietmannHudba:
BjörkHrají:
Matthew Barney, Björk, Jošio Harada, Makoto Tanaka, Šinja Kimura, Toshiaki Ozawa, Takaši NišinaObsahy(1)
Barneyho „japonský“ film se soundtrackem Björk je první (a velmi komplexní) spoluprací obou tvůrčích a osobních partnerů. Ztvárnili tu také ústřední role „Hostů“ na palubě velrybářské lodi Nissin Maru. Barney je i zde fascinován rituály různých kultur a vypráví vláčným tempem. Zároveň se od cyklu Cremaster posunul – třeba k emotivnímu vyznění druhé poloviny snímku. Hlavním tématem filmu, natáčeného v zátoce u Nagasaki, je vztah mezi dobrovolným sebeomezováním a kreativitou. Na palubě lodi je vytvářeno a přeměňováno „Pole“, objekt z vazelíny – symbolické ztělesnění tématu. To se však odráží i v postavách dvojice Hostů, kteří se nalodí, podstoupí svatební obřad a lázeň. Jejich kostýmy ze zvířecích kůží mají původ v šintóistickém svatebním oděvu. Během čajového obřadu se dočkáme (u Barneyho výjimečně) mluvené řeči: pár se dovídá o historii lodě. Jejich kajutu pak během bouře zalije hmota, kterou zřejmě uvolnilo Pole. Vrcholem filmu je společná milenecká přeměna-sebevražda: pár si navzájem uřeže nohy. Na Hostech opakovaně shledáváme znaky, jež přísluší vodním tvorům. V posledním záběru tedy lze myslet na znovuzrození – v moři vidíme dvojici velryb plujících za lodí směrem k Antarktidě. (MFF Karlovy Vary 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
MFF KV .. Scénář: Matthew Barney .. Nehodnotím, nevím co! Experimentální nuda u které jsem prostě nemohl usnout. Tombac vedle mne klimbal od samého počátku, tak jsem po hodině ukončil naše trápení v nepohodlných sedačkách a spolu jsme odešly do vedlejšího Tipsport Baru na pivo.. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $234,743║Tržby Celosvetovo $251,009║ ()
Absolutně jsem to nepochopil, polovinu prospal, dokud mě nevzbudil hýkající japonec a scéna, jak se vzájemně rozřezávají mě fakt zhnusila. Z vizuální hlediska mi přijde zajímavější i kameňák. ()
„Projekt Drawing Restraint 9 je takpovediac krížencom medzi túžbou tvoriť a disciplínou pokračovať v tvorbe; pokusom o udržanie si kreatívnej energie tým, že nedopustíme, aby činnosť získala konkrétnu formu." Tak charakterizoval svoj film Matthew Barney. Žánrovo ťažko zadefinoveteľný, veľmi osobitný a obsahovo jedinečný film. Počas projekcie som si spomenul na dva snímky. 2001: Vesmírna Odysea, ktorý vo mne ako v malom zanechal veľmi silný, ale nedefinovateľny filmový zážitok a Mullholand Drive, ako symbol filmu kde človek nemá šajnu ktorá bije. Ale na rozdiel od Lyncha, ktorého podozrievam z účelovosti, pri Drawing Restraint mám pocit, že za všetkou tou použitou symbolikou, je skryté niečo čo mi vzhľadom na môj vek nieje dopriané pochopiť. Ale skladám Barneymu hold za to, že ma dokázal do snímku vtiahnúť tak, že som nerezignoval. Obrovský zmysel pre detajl, rituálne správanie sa postáv, nevšedné kontrasty, minimálna konverzácia, podmanivá hudba (Bjork), to všetko charakterizuje jeden s najzvláštnejších filmov mojho života. Naozaj to nieje pre každého. ()
Vizuálno hudobná báseň. Priebeh presunu vriacej bledožltej smoly v oceľovej kadi z ropnej rafinérie do prístavu na veľrybársku loď, a potom ďalej na Antarktídu. Smola vplyvom chladu tuhne a robotníci na lodi ju rôznorodo formujú. Paralelne sa odvíja splynutie a metamofózy páru, kde dôležitú úlohu zohrávajú ritualizované japonské obrady. Pokľudné tempo plynutia filmu, minimum slov (vysvetľujúcich), absencia dialógov. Ustrnutie, či nudu neumožní kolorit filmu, kompozícia záberov pripravená skúseným výtvarníkom a zároveň režisérom snímku Matthewom Barneym a hypnoticky krásna hudba Björk. Barneyho snahou je skúmať limity hmoty a priestoru pri tvorbe umeleckých diel, ich transcendentné presahy a premeny pri neustrnutí umelca. Významové posuny (veľrybárska loď určená na zabíjanie sa stáva poslom tvorby, robotníci spolutvorcami sochy, priemyselná fabrika miestom vyniknutia dúhového tanečného sprievodu) náhodné doplnky diela (záhadný predmet plávajúci v mori sa stáva súčaťou inštalácie) ovplyvnených inými (japonské lovkyne perál), emócie vyvolané pohybom neživej hmoty, to všetko prispieva a spoluvytvára ohromujúco pôsobiace zvláštnekrásne emočné ladenie. Vnútorné sebazapretie je symbolicky vyjadrené manieristicky dokonalými japonskými rituálmi. Výnimočný a komplexný zážitok variácií formy a času prostredníctvom jazyka inej filmovej poetiky. ()
Moje hodnocení úměrně klesalo s přibývajícím časem, ač vizuálně podmanivé a úchvatné, svým pomalým tempem to mou pozornost neudrželo. Dvouhodinový děj by šel vyjádřit dvěma stručnými větami. ()
41st KVIFF 2006 - CELLULOID DREAMS PRESENTS MATTHEW BARNEY - Celluloid Dreams uvádí Matthewa Barneyho ()
No tvl-vůbec nevím co s tím... Především mám docela respekt k takhle odvážným počinům a tak jsem tomu rád dal šanci-nehledě na to, že Barneyho estetika je kapku(né úplně ale přecejen) mimo můj vkus a hlasový projev Bjork mi příjde většinou protivný. Pokud to je jen estetický sled pohyblivých obrazů, bez nosné myšlenky, je to dost slabé(i v těch obrazech).. Pokud to myšlenku mělo(a já pevně doufám, že ano), dost by mě zajímalo jakou přesně... Někde v poslední třetině jsem totiž sám sebe přesvědčil, že jsem to pobral a má myšlenková konstrukce byla docela pevná a opodstatněná, ale pak to najednou tak něják hrrr rychle skončilo bez toho aby došlo na mnou odhadovaný konec(nebo tam byl ale nepochopitelně zkratkovitý).. Takže nevím.. Buď je to jen bezmyšlenkovitý blábol, nebo velmi chytrá hra. Protože to nejsem schopný odhadnout musím se uchýlit ke stejně nejasnému hodnocení...................... Mimochodem. Až Verbalovi jednou v sebemrskačské chvilce jebne a koukne na tuhle srandu, čeká nás pravděpodobně jeden z nejzábavnějších písmenkových vomitů posledních let ..těším se. ()
Čekal jsem cokoli, ale dvě věci fakt ne - 1. Je to hudební film., 2. Má to děj. Teda, o ději by se daly vést diskuze, ale já ho tam našel. JAK JSEM FILM POCHOPIL JÁ Kapitán velrybářské lodi Nissin Maru ví, že přijde katastrofa. Tahle Nissin Maru je totiž v pořadí čtvrtá a číslo 4 v Japonsku má mnoho společného se smrtí a štěstí rozhodně není. Proto na lodi to číslo v názvu ani není. Každopádně kapitán tuší, že se blíží katastrofa, o které posádce radši neřekl a aby katastrofě zabránil, pozve na palubu dva lidi, kteří zachrání loď a její posádku tím, že si projdou jedním zvláštním rituálem. Oba dva vědí moc dobře, do čeho se dostali a tak po přípravách před vyplutím lodě, naloděním hlavních hrdinů a jejich přípravy na rituál se oba dva napijí zvláštního nápoje, po kterém se začnou měnit na velryby (nejprve asi psychicky a až potom fyzicky, protože si oba nejprve uřežou nohy (a nejspíš bezbolestně) a až pak se z nich stanou velryby i fyzicky a ve finále je vidíme ve vodě. Díky tomu si loď Nissin Maru usmířila přírodu za svoje lovy velryb, protože jí dvě nové dala. KONEC MÉHO VYSVĚTLENÍ. Jestli to takhle Barney skutečně myslel si nejsem moc jistý, možná jsem to v tom viděl jenom já, ale aspoň to pak pro mě mělo nějakou přidanou hodnotu. Drawing Restraint 9 je totiž především vizuální podívaná (možná to bylo to jediné, co Barney chtěl) a když bude divák akceptovat, že je to experimentální film a že o vizuál tu jde především, mohl by si to i užít. Já osobně bych za prvních 40 minut dal klidně 5*, protože až na jednu scénu zde byla podmanivá, atmosférická hudba a skoro všechny scény hodně připomenou styl Slow TV - a ten já rád. Bohužel pak až do konce filmu je té atmosférické hudby míň a úplně nejhorší jsou ty skladby, ve kterých se někdo snaží o zpěv (buď do toho skřehotá Björk (což je ale pořád ta lepší varianta, jelikož se to dá aspoň poslouchat), nebo nějaký Japonec) a i těch fascinujících Slow TV scén ubyde. Přece jenom, dá se to čekat, když v poslední hodině se vlastně nestane skoro nic jiného, než že kapitán vysvětlí historii lodě, započne ten "rituál" a dojde k oné pověstné scéně. Celkově mám ale problém to hodnotit, protože vůbec nevím, jestli Barney v tom filmu má nějaké poselství nebo ne. Ono mi totiž nepřišlo úplně dotažené a domyšlené (což je možná znát z mé interpretace děje), ale jak už jsem psal, aspoň by v tom byla nějaká přidaná hodnota. Vidím ji v tom ale proto, že tam skutečně je, nebo proto, že se mi to tak prostě spojilo dohromady? Netuším. Tak jako tak to do sebe něco má, experiment to je poměrně zdařilý a i když už bych si to znova nepustil, tak ty skoro dvě a půl hodiny se daly zvládnout bez větších problémů (ačkoli to po těch úžasných 40 minutách začalo být poněkud nudné), takže to na lepší 3* bude. ()
Matthew Barney i Bjork jsou jedni z mých nejoblíbenějších umělců. Silné obrazy jsou podkresleny snad ještě silnější hudbou. Až sterilní prostředí obrovské rybářské lodi, lovkyně perel i závěřečné splynutí postav jsou pastvou pro oči. Nesnažil jsem se rozumět symbolům, hledat děj...myslím, že to ani nebyl Barneyho záměr. Jen jsem se nechal unášet výstavou obrazů, zajímavě převedenou na filmové plátno. Skvělý zážitek. ()
Psícho. ()
Seděla jsem v kině, a když jsem takřka po dvou hodinách myslela, že umřu nudou jako největší z dendyjů a dekadentů, tak jsem se málem pozvracela, jak si Bjork s panem vizualistou Barneym (zde jako manželé v jakémsi animálním japonském svatebním rituálu) sekají nohy a pravděpodobně obědvají (ale spíše nee). Ta Angličanka vedle mě to nevydýchala, a ani se jí nevidím, ale já v kině za více než dvě stovky zůstala. Pak se paní zpěvačka proměnila ve velrybu, japonská lovkyně perel vyplyvla perly, a jdeme... K tomu povětšinou hudba jako když taháš velrybu za ploutev nebo stepního kozlíka za bradku. A je přece jasné, že všichni máme rádi přírodu. Jak sami vidíte, jsem z toho celá zpitomělá. ()
Konceptuální film odehrávající se na velrybářské lodi. V druhé části slavnostní zaslíbení milenců a uřezávání nohou. Vše se zpěvem Björk a Japonců..... ()
Nádherná výstava japonského umění (z oblasti rybářství). Ale na 2 a čtvrt hodinové dílo dost málo... ()
Bjork mám síce veľmi rád, ale toto je divná záležitosť. Začínalo to dobre, no časom sa z toho stane vlečúca experimentálna hovadina s chorými rituálmi. Dalo sa to skrátiť zo 135 na 20 minút. Odrezávanie si nôh pod vodou bolo nechutné. Mám dojem, že Barney sa snaží prázdnotu a vymletosť nazývať umením a pseudointelektuáli mu pritakávajú. Jednu hviezdičku dávam za hudbu. ()
Nekteri jedinci (molotov, Manheru) asi nepoberou. Toto je totiz umeni...proste uplne bozi ()
Nemohu jinak.Tak jak nerozumím abstraktnímu umění,stejně tak nechápu druh těchto filmů.A protože nehulím,byla to tím pádem pro mne velká nuda. ()
Hodnotit to nemůžu. Lidi kteří jsou schopní strávit den v galerii, obdivovat kubistické obrazy a hovořit o obsahu a formě, by v tomto filmu zajisté viděli umělecké dílo. A lidi kteří radši stráví den v pěkný hospodě, u dobrý Plzně, v tom neuvidí nic než bandu námořníků šťourajících se v hromadě tuku, a dva naprostý exoty co se ve finále navzájem rozkrájí.... Osobně patřím k tý druhý skupině, a dokoukal jsem to vlastně jenom díky pár promilím alkoholu a pronášení vtipných komentářů, spolu s kámošem. ()
Velrybářkou loď Nissin Maru potopit a posádku naházet do moře. ()