Za nepřátelskou linií

Severania v poslednej dobe naozaj takmer každým filmom potvrdzujú svoje filmárske kvality. Oceňujem hlavne celistvejší pohľad na taktiku Fínov, ktorí početnej ruskej armáde dokázali dlho vzdorovať. Výborné boli scény nočných prepadov, brodenie sa snehom a likvidácia Rusov v zákopoch. Táto partizánska taktika filmu dominuje, väčšinou sledujeme akcie dobrovoľníkov, kde fínsky vojaci o počte 6-10 mužov dokazujú, že moment prekvapenia znamená takmer vždy víťazstvo. Po technickej stránke ma film milo prekvapil. Pyrotechnici sa vážne vyriadili. Filmom sa mihne pár dobových čiernobielých záberov, ale nerušia a celkom dobre zapadli. Škoda, že hlavný hrdina v závere akosi nedostal dosť priestoru,ale inak veľmi vydarený vojnový film. Fíni valcujú...80%. (07.08.2012)

No.¬         Tenhle snímek je pro diváka nevyhledávajícího cíleně válečné snímky pro válečné snímky téměř bezcenný. Svou tendenčností se nijak neodlišuje od tendenčních válečných snímků kterékoli národní tvorby, americké, ruské, československé. Od mnohých zmíněných se však odlišuje chabostí podání. Když to shrnu, divák se nedozví ze skutečnosti nic, ale vůbec nic, a v podstatě stráví dvě hodiny koukáním na vojáky vzájemně se střílející v zákopové válce. Lidská nitka příběhu: každá sudička by se musila propadnouti hanbou; takže ani tady nic.¬                 Kdybych byl finským myslitelem, nebo aspoň finským socialistou té doby, mohl bych vám vyprávěti mnohé o politice tehdejší finské vlády, o křížích a o hvězdách, o celé té složité politické spleti mé doby. Velice zjednodušeně řečeno, Finové se politicky přiklonili k Říši, takže pro Sovětský svaz bylo důležité tuto frontu otevřít. Vedlejší motivy jsou přítomné v kterémkoli politickém rozhodnutí, a proto se o nich nebudu zmiňovati.¬                 Poznámka: Opoznámkování uživatele "kedu" nelze pro jeho opačnou stranickost doporučiti; stejně tak považuju za zavádějící tu část opoznámkování uživatele "robfi", která hodnotí přínos Finů na výsledku války (k ostatku jeho opoznámkování nemám výhrady). (04.07.2016)

Drsná realita války tentokrát z Finska a to o konfliktu, na který z oblasti válečných filmů nejsme zrovna zvyklí. Finsko je napadeno Sovětským svazem a jako obvykle jde o všechno. Příběh je natočen na základě skutečných událostí, tudíž v něm jsou vyobrazeny i skutečné postavy. Scénář se snaží věrně držet deníků a fotografií Harryho Järva, který v roce 1942 coby poručík velel průzkumným a bojovým jednotkám pěchotního pluku IR 61. Neobvykle natočený snímek představuje událost, o kterém se filmy nijak vehementně netočí a těžko říci proč. Našedlý filtr obrazu podtrhuje atmosféru a vlivem vypravěče navozuje až dokumentární dojem. Faktem je, že se celý koncepce filmu pohybuje na hranici právě mezi hraným filmem a hraným dokumentem. A to se zdá být docela chybou. Snímek tímto ztrácí napětí, a pocit nebezpečí. Zkrátka to jako celek vyznívá jen jako obyčejná vyprávěnka, dokonce až s dvouhodinovou stopáží. Což znamená, že něco jako u válečného filmu z Hollywoodu plného bojových scén, drsných výjevů a srdcervoucích emocí se bohužel dočkat nelze. Na nějaké hrdinství se také nehraje. Armáda působí jako celek, kde každý spoléhá jeden na druhého. Bojové scény samozřejmě na správný válečná žánr obsaženy jsou, ale nejsou hlavní devízou komplexního děje. Snímek jen poukazuje na historické události dle deníků a fotodokumentace a nic víc. Tedy co se týče problematiky hrozby na finském území, jednání, řešení problémů a hlavně velení a snahy o splnění úkolů. Svou určitou váhu v rámci historie snímek má a to už hlavně ve faktu, že nepřátelští agresoři v době druhé světové války nebyli pouze Němci a Japonci. Je to sice jen takový obyčejný letmý pohled do minulosti, ale za shlédnutí určitě stojí. (21.09.2020)

Přes počáteční rozpaky se mi tenhle finský válečný film líbil. Je to aspoň důkaz, že k natočení dobrého válečného filmu není zapotřebí ani hollywoodských peněz ani hektolitrů krve. Pravda, menší rozpočet je tu místy docela cítit, ale jinak jde o zajímavé vykreslení té části finské historie, na kterou jsou Finové dodnes právem hrdí. (09.03.2011)

Že byla finská válka dost tvrdá, netřeba dvakrát psát v tomto komentáři. Finové se ubránili více jak jednou takové přesile ruských vojsk, které si chtěli smlsnout na finské zalesněné krajině. Jenže netušili, že Finové jsou horké hlavy a po vybojování si svobody se své země jen tak pustit nehodlali. A do toho znali finské zimy a svoje okolí, které je od shora až dolů víceméně neměnné. Lesy, jezera, lesy, jezera...Každopádně klobouk dolů finské armádě, která jako jediná dokázala sovětské armádě vzdorovat. Mrzí mě ale, že tvůrci tohoto filmu odvyprávěli až dokumentárně přesně příběh, ale zapomněli trošku na osobitost jednotlivých postav a samotný příběh. Každopádně prolínání s vyprávěním opravdových veteránů a skutečnými záběry si mě tento film dokázal získat. (18.05.2014)