Elementární částice

Konformně šokantní adaptace radikálně provokativní předlohy od režiséra, který si na burcování mravokárců vybudoval kariéru. Snímek sice přináší sytě tělesné pojednání o sexuální frustraci narážející na kontrast sexuálně emancipovaného světa a konformní upjaté společnosti. Jenže ve finále vše zvrátí do moralistního melodramatu, kde apatický bratr najde štěstí, protože zavolal své přítelkyni, zatímco neurotický bratr si za nerozhodnost vyslouží pobyt v blázinci. Předloha naopak směřuje k odlišnému konci, kde plně vynikne ústřední myšlenka, že strůjcem veškerého lidského zmaru jsou individualita a touha. 7/10 (31.08.2011)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Syrové, šokující a city drásající drama, jež mne (diváka neznalého předlohy) nutí zaběhnout do knihovny, popřípadě do knihkupectví a shánět Houellebecqův román. Rád bych se totiž do příběhu dvou bratří, introvertního vědce Michaela a (sexuálním) životem frustrovaného Bruna, ponořil znovu. Vyvodit z toho můžeme to, že jsem asi holt zvracený cynik, když mne umělecké zpodobnění malých osobních tragedii, tak fascinuje. Ale to nějak přežiji, svůj léta pěstovaný vkus měnit nebudu :-) 90% (09.04.2013)

Jsem vysloveně háklikvá na jakoukoli zmínku o genetickém kódu, klonování organizmů apod., protože se ve filmech, televizi i novinách zpravidla objevují ve špatném kontextu a naplácá se kolem toho spousta hovadin (s odpuštěním), čímž se mate široká veřejnost. Do konce filmu pak většinou nezaregistruju už nic dalšího než černo před očima a v srdci divoký hněv. Tentokrát se to tak nestalo. Příběh postav, kterým se toho, co si přejí, dostává až příliš pozdě, mě zase rychle vtahnul zpátky. A za to si rozhodně zaslouží plné hodnocení! (01.07.2008)

Všetky vyjdené knihy autora románovej predlohy preložené do češtiny alebo slovenčiny som čítal a boli to chutné jednorazovky. Aktuálne zamyslenia nad stavom spoločnosti a príčinách frustrácie preložené často denníkom penisu hlavného hrdinu (čo stváral včera, predvčerom aj pred rokmi), čím si získali širokú čitateľskú podporu. Rovnomenný filmový prepis jedného z románov nevyznieva márne, hoci myšlienky predlohy redukoval na nula celá jedna percenta, ťaživosť a sexuálne scény i následnú frustráciu taktiež minimalizoval a vyznenie zjemnil. Napriek všetkým výhradám si myslím, že sa film podaril, pretože Michelovi Houllebecqovi - spisovateľovi ide o ukázanie nelichotivej skutočnosti na základe myšlienok a úvah preložených šokujúcim príbehom. Sociologizujúco-filozofická pop beletria. Film predovšetkým rozpráva príbeh, preto sa obávam, že pietne prevedenie predlohy by vytvorilo skôr nepozerateľný blábol. Takto je to síce adaptácia vyznením odlišná, no stále schopná vyvolať otázniky a zamyslenia nad postavením a vzťahmi dnešnej generácie tridsiatnikov-štyridsiatnikov. (22.04.2013)