Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (407)
Kdo Eastwoodovi vyčítá v jeho filmech místy křečovitou a nadměrnou dojemnost, zřejmě ještě nenavštívil Iwo Jimu v jeho podání. Na rozdíl od paralelně natočených Vlajek našich otců, kde panuje po celý film výše uvedená křeč, pohled na konflikt ze strany Japonců je dost odlišný. Žádná křečovitost, žádné lacině dojemné výlevy, jen smutný a hodně silný příběh o tom, že válka je svinstvo ať už patříte k jakékoliv straně. Banzai!! ()
Asi jsem jeden z mála, kterému se Vlajky našich otců líbily více. Dopisy z Iwo Jimy mi přišly až příliš roztahané a místy zbytečné. Nabízejí ale pohled na Japonské vojáky za WW2 a jasně vystihují, že většina vojáků byli také jenom kluci, kteří plnili to, co museli. Podle Clintova zpracování mi přišlo, že víc Japončíků se zabilo navzájem, než kolik jich dostali Amíci. Podle zdejšího hodnocení se ale pro mě jedná o celkem slušné překvapení, protože ohodnocení "vlajek" a "dopisů" bych úplně přesně prohodil. ()
65% novější variace na Hlavu XXII - i přestože natáčené američanem, krásně ilustruje rozdíl mezi americkým pojetím války coby "bussines" (viz. Catch 22) a Japonským "středověkým" přístupem (morálka a čest na prvním místě). Ovšem stejně nesmyslně paradoxní. ()
Je to jiné než běžné válečné snímky, ale i tak to ukazuje maniakálnost japonských vůdců a chladnou hlavu běžných vojáků. ()
Netajím se, že Eastwood je můj oblíbený režisér a tady je opět hodně cítit jeho ruka. Jsem rád, že se někdo z americké strany ujal toho, natočit film ze strany jejich válečných soků a myslím, že se mu povedlo natočit dost neutrální film, za jehož děj se Japonci nebudou stydět. Celý příběh se rozvíjí pozvolna ale i přesto se k samotným bojů dostává brzo a dává jím dostatečnou váhu, rozhodně větší než bych od Clinta čekal a v poměru s výprávným dějem mají určitě navrh. Vše je ale velmi dobře vyváženo a tak z filmu nemám pořehnaně přecitlivělý pocit jak bývá u válečných filmů často zvykem ale to neznamená, že by tu byla absence citlivých scén, které jsou nicméně zvládnuté s velkou grácií a některé druhy z nich v jiných filmech určitě neuvidíte Doporučuji všem shlédnou film v japonském dabingu po kterém jsem sáhl i já. Dá filmu rozhodně o dost více citu než anglický nebo český zvuk a vy se tak můžete ještě více vcítit do jeho poutavého děje. ()
Vzdát se nebo odjistit, udeřit o helmu a přitisknout k srdci? Dvě možnosti založené na víře v něco lepšího. Hypotetciky. Možná, kdyby existovaly nevyvratitelné důkazy Křesťanů, že Bůh existuje, umírání ve víře lepšího života v Jasukuni, by bylo smysluplné a neurážlivé. Čest nemá znamenat sám sebe zabít a mít při tom ještě reálnou možnost na záchranu a případný odboj; ale žít a bít se do poslední reálné možnosti přežit. Čest byla malicherně zneužita. Boj v blízkosti ohrožení císařství, bez možnosti reálné šance na vyváznutí, to je čestné. ()
Zajímavý pohled z druhé strany. Eastwood si s Yamashitou dobře sedl. Scénář je poměrně jednoduchý, ale tím, že dává nahlédnout z různých pohledů jednotlivých účastníků poskytuje hlubší zážitek, který tu funguje (oproti Vlajkám našich otců). Z hlediska sociálních "tříd" (lepší označení mne nenapadá) účastníků jsou ukázány různá stanoviska a názory a tím spíš neukazuje jednostranný zaujatý pohled tvrdící (či propagující) zvrácenou povahu vojáků (neříkám, že se zvěrstva nekonaly, ale film nabízí i pohnutky). Scénář i režie jsou super, hudba pěkně podkresluje. ()
Brilantne podaná kritika o nezmyselnosti vojny. Ukážka toho, že ľudia, ktorí by v čase mieru v podstate proti sebe nič nemali, sú nútení stáť proti sebe v zákopoch a mieriť na seba zbraňami. Jednoznačne najsilnejší moment filmu bola pre mňa scéna, keď japonský kapitán, ktorý sa zúčastnil olympijských hier v Spojených štátoch, čítal v jaskyni list zajatého amerického vojaka od jeho matky a následne uvedomenie si toho, ako veľmi sú si životy nepriateľov navzájom podobné, aj s ich všednými starosťami. ()
Clint Eastwood opět dokazuje, jak moc dobrý režisér z něho na stará kolena je. Inteligentní pohled na japonské "nepřátele", kteří byli v mnoha předchozích amerických filmech většinou vykreslováni jednorozměrně. "Dopisy" ukazují, že se v zásadě nijak neliší od Američanů a naopak. Spojuje je nesmyslná válka, která obě strany nutí konat absurdní činy. Ve filmu si divák najde poměrně dost impulsů k zamyšlení. A to je jen a jen dobře. Ani mi nevadila délka filmu. Pro mě bez debat plné hodnocení. ()
Pozeral som to na dvakrat... akcne sceny zaujimave, inak dost nuda ()
jednoznacne je japonsky pohlad lespi vo vsetkych smeroch. Je uveritelnejsi, uprimnejsi, strohy, pokorny. Bravo. Amikom by sme mali dat nachvilu pauzu, a tocit filmy s pohladu druhych stran. http://www.youtube.com/watch?v=CviuyVDZ-D4 ()
Rozhodně lepší než dvojče Vlajky našich Otců. Pohled na válku, obranu ostrova, je komplexnější a vyzrálejší a má nějaký cíl. Výraznou měrou na kvalitě filmu se podepisuje Ken Watanabe. Pohled na válku očima jednotlivců, tak jak jí vnímají oni, ve mě vyvolával až mrazivé pocity. Kdyby byly Dopisy o něco kratší, zvláště, kdyby ubraly něco ze své první poloviny, šel bych s hodnocením ještě nahoru. ()
Vojáááci! Dělejte vždy to, co je správné...protože tak je to správné! Poslední dobou jsem nějaký bledý. Ale vodou to nebude, Clinte. ()
Jedním slovem symfonie ... ()
Japonci byli opravdu fanatičtí magoři. Ale statečnost a zarputilost by se jim neměla upírat. Výborný film o obraně posvátné "brány" do Japonského císařství. ()
O chloupeček lepší nez tématicky stejné Vlajky s rozídlem v pohledu na bojující strany jsou. Sakryš, měl to být válečný film se vším všudy, kobercové nálety super nasnímané, ale těch silných scén na Clinta pomálu, patosu až zase příliš a chudák Ken to sám neodtáhne, jako jedinýho jsem ho byl schopen rozeznat v té japonské smečce ... Clinte, na tenhle žánr bych doporučoval se vyprdnout a vrátit se k dramatů ze života - 70 % ()
Napínavý film líčí, jak přežít nejen nepřáteskou palbu ale i fanatismus svých spolubojovníků... rozhodně lepší než Vlajky... ()
Japonská odpověď na Vlajky našich otců režírovaná Američanem, byť vynikajícím. Okinawa a Iwojima, ostrovy tvořící elementární součást císařství a tím pádem také patřičně úporně bráněné, lze je charakterizovat jako nejtvrdší boje v Tichomoří. Jenže film to neukazuje, má fungovat jako dobová sociální sonda? No, Japonsko mě vždy hodně zajímalo, ale je sporné zásadně vyhodnotit jednání hlavních postav, v každém případě mi přijde málo realistické. Nevěřím nedisciplinovanému jednání japonských důstojníků a vojáků, stejně jako minimu fanatismu, který je ve filmu zobrazen, Japonci byli ještě fanatičtější než Němci a jednotky tím byly absolutně prodchnuté. Stejně tak byli japonští vojáci extrémě zmanipulováni propagandou o krutých Američanech. Měl-li být film autentický, pak je tam těchto záležitostí opravdu málo. Snímek je emocionálně velmi slabý a je slabý jako celek, škoda. ()
Příběh o správných chlapech na špatné straně války. ()
Clint Eastwood prostě svými filmy nikdy nezklame. Snaží se zachovat si objektivní náhled na popisované události a zároveň se nebojí obdařit své snímky jistou mírou surovosti a brutality. Film vypráví o válečných událostech roku 1945 z strova Iwo Jima z pohledu japonských vojáků - generála Kuribayashiho a řádového vojáka Saiga. Je zde vidět japonský nacionalismus a fanatismus, snaha bojovat za císaře až do posledních sil a pokud je nejhůře, tak spáchat sebevraždu. Málokterý Japonec se chtěl vzdát, koneckonců jim to kodex cti bushido zakazuje. Brutalitou a chováním k válečným zajatců byli Japonci známí, ale Američané také nebyli zrovna beránci. Boje byly dlouhé, trvaly čtyřicet dní a stály život plnou čtvrtinu amerických mariňáků, kteří se na Iwo Jimě vylodili. ()