Like Minds

Nenechte se zmást hereckým obsazením, v tomhle filmu hraje sice Toni rádoby jednu z hlavních rolí, ale naprosto zbytečně. Nebo spíše je tam jen jako taková okrasa, více méně do počtu, i když jí to velice sekne. Naprosto jí totiž herecky převálcují dva hlavní, mladí herečtí představitelé, což platí hlavně v případě Eddieho, který si svou roli střihnul, asi jako krasobruslař Plujščenko, v dobách své největší slávy. Naprosto bezchybně, s celou škálou čtverných skoků a brilantním koncem, který jsem teda vůbec nečekal. Jenom doporučuji nečíst všechny komentáře, které Vám to vlastně všechno vyžvaní, v tom případě, budete ochuzeni a o velmi zajímavou, závěrečnou pointu. (20.01.2015)

Film, který jsem si vybral kvůli debutu Eddie Redmayneho a z tohoto hlediska film svůj účel splnil, protože Eddie hned ve své první roli ukázal, že patří mezi největší herecké talenty své generace. Jeho výkon byl však to jediný co mě na filmu bavilo, protože námět byl docela provařanej, Tom Sturridge mě nepřesvědřil a Toni Collette jsem si moc neužil. Z celého filmu jde zvláštní, uspávavě-morbidní atmosféra. (05.08.2018)

Zřejmě to bude oborem mého studia, ale jakmile se někde objeví ve filmu hrátky s náboženstvím zvyšuje to mou nedůvěřivost. I tady to víc uškodilo než prospělo. Navíc kdo viděl Prvotní strach, úžas už u něj tenhle film nevyvolá. Pointa odhalena po čtvrt hodině, ale i tak jsem si užila atmosféry a hezké tvářičky Eddie Redmaynea, s potutelným úsměvem na rtech. (22.11.2009)

Jeden z těch filmů, od kterých člověk nic nečeká a ony ho pak velmi příjemně překvapí. Zajímavé a neohrané téma, skvělě syrová a podmanivá atmosféra oproštěná od veškerých příkras a hlavně kvalitní herecké výkony Eddieho Redmayna, který se vám svým neosobním pohledem dostane až pod kůži a kouzelně nelidského Toma Sturridge. Na filmu mě zaujalo, jak snadno spojuje různá historická fakta a jak nenásilně do nich zasvěcuje diváka - což se třeba o zpracováních Dana Browna říci nedá. (26.10.2009)

Kam se hrabe Twilight. Zatím stále jediný celovečerní film australského dokumentaristy (!) Gregoryho J. Reada je pečlivě vyrešeršovanou psychologickou studií o psychopatickém mladíkovi, která bohužel funguje více právě jako studie, než jako film. A rozpolcenost hlavního hrdiny mezi dobrem (vlastním rozumem) a zlem (rozumem osudového spolužáka) se nějak přenesla i do mého hodnocení. Mezi klady musím uvést námět, který mi přišel notně zajímavý až psychologicky záslužný - teenage psychopati nejsou sice nijak novým tématem, ale společensky je to předmět spíše tabuizovaný (proto si ho i Read vybral) a zfilmovaný výjimečně (i když třeba Rebel bez příčiny /1955/ vychází ze studie o teenage psychopatovi) -, navíc je tu Gestalt vynalézavě pojatá jako negativní synergie. Ale co naplat, jako filmu mi na tom něco vadilo, něco nefungovalo. Možná jakási nevyváženost, a to právě v té režisérsko-scénaristické rovině, za něž obě je zodpovědný Read. Na jedné straně tu máme skvěle fungující strohost filmové řeči a pečlivou kompozici záběrů (Readův vymazlený storyboard), které mi v kombinaci se syrovostí příběhu až vyvolaly vzpomínky na filmový neorealismus. Na druhou stranu člověka ubíjí až jalovost některých sekvencí, předvídatelnost, možná až zbytečná morbidnost... a takhle by se dalo pokračovat. Pravdou je nicméně to, že takhle napsaný film stojí minimálně z poloviny na obsazení dvou hlavních rolí. Toho si byl Read velmi dobře vědom a castingu věnoval hodně času (vybíral ze 120 herců). Troufnu si tvrdit, že nebýt výkonu nadějného Brita Eddieho Redmaynea (*1982) - který hrát umí a má i na víc, než co tu předvedl -, film by se Readovi rozpadl pod rukama. Mladší Tom Sturridge (*1985) sekunduje už méně zdatně a paradoxně tak krásně ukazuje, jak se téměř nedají smysluplně hrát jednorozměrné "záhadné" pseduopostavy, které jak typově, tak herecky k "dokonalosti" dovedl Robert Pattinson v roli Edwarda Cullena v Twilightu (2008), vedle kterého ale Like Minds pořád zůstávají osvěžujícím filmovým zážitkem. (13.11.2011)