Like Minds

Originální scénář a výtečně napsané postavy. Líbila se mi i umně zakomponovaný templářský motiv. Bohužel mě to absolutně nesedlo herecky a to tak, že doslova. Nelíbil se mi tady nikdo a ústřední dvojice mi přišla v některých momentech vyloženě k smíchu. Zejména představitel Nigela mi dal vzpomenout na příšerného Pattisona ve Stmívání. Je to škoda. S jiným obsazením bych to hodnotil podstatně výš.60% (18.10.2009)

Přesně ten druh manipulace s divákem, kdy čekáte na okamžik, až agent Kujan pustí na zem hrnek s kafem a stupeň poklesu vaší brady určí, jestli to zafungovalo. Koncepce tentokrát řekla ne a i přes homoerotické dusno a tajné spolky zůstala podlaha netknutá. Toni Collette v pohodě, ale Sturridge bych spíše viděl, jak s Pattinsonem hopsá po washingtonských jehličnanech. A Redmayne, střídající pohledy „zmrd“ a „plaché neviňátko“, by jim mohl dělat srnku.. (29.10.2019)

Co já vím, tak většina z nás má zkušenost s tím, že přes zcela zjevně nepřijatelné chování některých jedinců a nebo situací, nás někdy proti své vůli přitahují. Konec konců právě na hororech si plní kapsy filmoví magnáti, jó zlatý cihličky jsou tyhle Nigelovský filmový zrůdičky Tudíž Alexovo chování nebylo zas tak překvapující a vyjádření jednoho profesora, že dva lidé mohou napříč státy mezi sebou myšlenkově komunikovat, není až tak od věci. Like Minds je lehce morbidní podívaná, kde konec je jasný už hned zkraje a že by mě překvapil, tak to vůbec ne. Nikdo mně nevymluví, že tohle nebyl jeden z brilantních výkonů Eddieho Redmayneho v roli Alexe, který zastínil tentokrát všechny ostatní herecké představitele. Myslím, že tvůrci filmu Teorie všeho věděli moc dobře, proč si vybrali právě Eddieho do hlavní role, protože já jsem jeho kvality zaregistrovala už v Birdsongu a nebo v Pilířích země. Z Nigela jsem měla opravdu chvílemi husinu po těle, kdo ví, kde se v takových lidech tihle malí Vetřelci berou? A Toni tam tentokrát moc velký prostor pro svůj herecký um nedostala. Pro mě to byla docela nečekaná nálož na mojí psychiku, ale věřte, že minimálně Eddie stojí za kouknutí. (05.03.2015)

Zřejmě to bude oborem mého studia, ale jakmile se někde objeví ve filmu hrátky s náboženstvím zvyšuje to mou nedůvěřivost. I tady to víc uškodilo než prospělo. Navíc kdo viděl Prvotní strach, úžas už u něj tenhle film nevyvolá. Pointa odhalena po čtvrt hodině, ale i tak jsem si užila atmosféry a hezké tvářičky Eddie Redmaynea, s potutelným úsměvem na rtech. (22.11.2009)

Kam se hrabe Twilight. Zatím stále jediný celovečerní film australského dokumentaristy (!) Gregoryho J. Reada je pečlivě vyrešeršovanou psychologickou studií o psychopatickém mladíkovi, která bohužel funguje více právě jako studie, než jako film. A rozpolcenost hlavního hrdiny mezi dobrem (vlastním rozumem) a zlem (rozumem osudového spolužáka) se nějak přenesla i do mého hodnocení. Mezi klady musím uvést námět, který mi přišel notně zajímavý až psychologicky záslužný - teenage psychopati nejsou sice nijak novým tématem, ale společensky je to předmět spíše tabuizovaný (proto si ho i Read vybral) a zfilmovaný výjimečně (i když třeba Rebel bez příčiny /1955/ vychází ze studie o teenage psychopatovi) -, navíc je tu Gestalt vynalézavě pojatá jako negativní synergie. Ale co naplat, jako filmu mi na tom něco vadilo, něco nefungovalo. Možná jakási nevyváženost, a to právě v té režisérsko-scénaristické rovině, za něž obě je zodpovědný Read. Na jedné straně tu máme skvěle fungující strohost filmové řeči a pečlivou kompozici záběrů (Readův vymazlený storyboard), které mi v kombinaci se syrovostí příběhu až vyvolaly vzpomínky na filmový neorealismus. Na druhou stranu člověka ubíjí až jalovost některých sekvencí, předvídatelnost, možná až zbytečná morbidnost... a takhle by se dalo pokračovat. Pravdou je nicméně to, že takhle napsaný film stojí minimálně z poloviny na obsazení dvou hlavních rolí. Toho si byl Read velmi dobře vědom a castingu věnoval hodně času (vybíral ze 120 herců). Troufnu si tvrdit, že nebýt výkonu nadějného Brita Eddieho Redmaynea (*1982) - který hrát umí a má i na víc, než co tu předvedl -, film by se Readovi rozpadl pod rukama. Mladší Tom Sturridge (*1985) sekunduje už méně zdatně a paradoxně tak krásně ukazuje, jak se téměř nedají smysluplně hrát jednorozměrné "záhadné" pseduopostavy, které jak typově, tak herecky k "dokonalosti" dovedl Robert Pattinson v roli Edwarda Cullena v Twilightu (2008), vedle kterého ale Like Minds pořád zůstávají osvěžujícím filmovým zážitkem. (13.11.2011)