Světlo z ohně

Film skutočne určený skôr dámam a pre pánov je tu Sophie Marceau. Také celkom príjemné historické prostredie s celkom silným príbehom, je to pekný film. Užívateľka IdaHutt by mala pri svojom odpadovom šesťdesiatriadkovom hodnotení skľudniť hormón a dať si kúsok pizze Hut. Vždy sa smejem nad podobnými komentármi ako: Ten film vôbec nie je historický verný! No do prdele, veď to ani nie je životopisný film, nikde sa tam nepíše že je to podľa skutočných udalostí. Dajte trošku priestoru aj fantázii. V takom prípade ani Gladiátor či Statočné srdce neboli historicky verné. Ide teda snáď o braky? (19.11.2018)

Mateřský cit přenáší hory, nadzvedává náklaďáky, či v cajdáku, při kterém jsem natolik zvlhčil kapesník, že vyždímáním zavlažil dvě vzrostlé difenbachie v obývacím pokoji, mění sličnou S.Marceau ve švýcarský ledoborec.. Vše není tolik prvoplánové a načančané jako u Červené mindy Pilcherové na našich komerčních stanicích, nicméně každý další dějový posun krásně odhadnete a autor vede příběh přesně v těch intencích, které chtějí diváci vidět. A to je pro pokojové rostliny jenom dobře.. (27.08.2010)

Nechala jsem se navnadit příznivými komentáři a Sophií Marceau. A pak jsem ten otřesný brak poctivě protrpěla až do šťastného konce. Nevím, zda mám smůlu, nebo zda je to už konstatování neradostného faktu, avšak zatím se mi krásnou Sophii nepodařilo vidět v žádném dobrém filmu. Takže - čím se liší brak (kýč) od skutečného uměleckého díla, v tomto případě filmového? Hlavním znakem kýče je, že se snaží tvářit "jako" něco jiného - pochopitelně, něco hodnotného, vznešeného, cenného atd. V tomto případě se zcela ahistorická slátanina urputně tváří jako "historický" příběh - proboha, kdyby se pachatelé aspoň mrkli do dobové literatury, do dějin pedagogiky, do dobových společenských pravidel; kdyby se aspoň snažili pochopit takovou Janu Eyrovou, z níž svým způsobem značnou část zhovadile obšlehli... Dále: tato trapná story se tváří "jako" příběh o lásce (partnerské, mateřské), "jako" příběh o morálce, "jako" psychologický příběh o nejintimnějších lidských citech... Fujtajxl! - Bohužel, nezbývá než spoiler! Pozor! - Nejde tedy o žádnou historii, nýbrž o kostýmní splácaninu, v níž např. tatíček (anglický lord z první poloviny 19. století) aktuálně po americku vykřikuje na svého spratka "mám tě rád!" (skoro se mi chtělo dodat podle vzoru Little Britain - "mám tě rád jako transsexuální porno!"), splácaninu, v níž není z dotyčného času obsažena jediná důvěryhodná historická reálie. Neboť k tomu, aby film byl "historický", opravdu nestačí pouze jakési kulisy a kostýmy. A co se týče vyspekulované a nevěrohodné motivace jednání postav - nějak jsem neporozuměla, proč milý lord absolvoval tak složitý a tajný způsob zplození potomka, když pak dovolil, aby se o jeho dceři vykládalo, že je to nalezenec, kterého kdosi nechal v košíku na schodech hospody?!. Ouvej, horliví, leč stupidní autoři se asi zamotali ještě do rychlostudia Toma Jonese a spol. (doporučila bych jako doplňující četbu Z. Wintera - Rozina Sebranec!). O ostatním se už ani nemá smysl rozepisovat, je to jeden kopanec vedle druhého, snad tedy jenom poslední věcná poznámečka: ubohá manželka deset let v kómatu s otevřenýma očima! Jak vidno, před více než jeden a půl stoletím byla v Británii medicína na nebývalé úrovni; dýchací přístroje byly neviditelné, proleženiny neexistovaly, infekce veškeré žádné...; a vyvalené oční bulvy měla ta nebožačka asi rovnou z porcelánu, aby jí nevyschly. Summa summarum: historický, psychologický, milostný, romantický a bůhví jaký ještě snímek není nakonec ničím jiným než nejhnusnější brakovou zpotvořeninou, kde hlavními "hrdiny" s doslova ocelovou morálkou a horoucími srdci jsou: vysoce pragmatická nána, ochotná pronajmout svou dělohu za patřičný peníz a poté stejně pragmaticky si znovu přisvojit prodané děcko. A lord-farmář, který po inseminátorském výkonu a cituplné vraždě nepoužitelné manželky konečně svého zaslouženého štěstí dojde. A když se k tomu přidá tklivé chvění skřipek, to by v tom byl čert, aby něžné duše srdceryvně netroubily do šnuptychlů! (14.06.2011)

Melancholická atmosféra, která se táhne celým filmem jako mlžný opar za rozbřesku, stahuje náladu diváka k trudomyslným výhledům, je chladná a odtažitá. Nebesa jsou neustále ztěžklá, krajina zimničně ponurá a teplo uvnitř honosné usedlosti je snad jen v záři krbových ohňů. To nahrává umělé historce, dávající celkový rámec a název filmu, tedy že v záři ohně, když pohasnou lampy, zastavuje se čas a každý může dělat co se mu líbí, protože jak se lampy opět rozzáří, vše je zapomenuto, jako by se nestalo... Atmosféra se mi hodně líbila, krása Sophie Marceauové je trvalá, stejně jako herecký talent, Stephen Dillane představuje pro příběh přesně to co si žádá, ale snaha režiséra a scénáristy v jedné osobě o prokreslené pojetí v nejlepší dickensovské tradici naráží v potřebě zjednodušení do formy dívčího románu. II Scénář: William Nicholson. Hudba: Christopher Gunning. 60% (24.11.2009)

Melodrama, kde se přehrává víc, než je zdrávo. Dějou se tam velké věci, ale jen tak mimoděk. Krásná Sophie se tváří neuvěřitelně tragicky a ne, moc jí to nesluší. Příběh je hloupý, Bronteová to není. Je to hodně, ale opravdu hodně odfláknuté a to je škoda, tyto romantické filmy čas od času může a takhle celou látku zkazit! (07.07.2011)