Mes nuits sont plus belles que vos jours
Moje noci sú krajšie ako vaše dni
My Nights Are More Beautiful Than Your Days
Režie:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Patrick BlossierHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Sophie Marceau, Jacques Dutronc, Valérie Lagrange, François Chaumette, Myriam Mézières, Laure Killing, Micheline Bourday, Sady Rebbot, Marc Zammit (více)Obsahy(1)
Blanche a Lucas, hlavní postavy této psychologické romance, se poprvé setkávají v malé pařížské kavárně a je z toho něco, čemu se říká láska na první pohled. Blanche je z ní natolik rozrušena, že od ní utíká. Lucas, brilantní informatik, který právě objevil průkopnický počítačový jazyk a jehož vlastní řeč byla zničena chorobou mozku ji následuje do Biaritzu. Pro oba začíná krásné, ale krátké a útrpné milostné martýrium, které je přerušováno traumatizujícími vzpomínkami z dětství a intuitivním poznáním, že jejich lásce zbývá jen málo času. (Vapet Production)
(více)Recenze (38)
Poezie dokáže být úchvatná. Poezie bohužel už není v módě a projevuje se to i v reakcích na tento film. Hodně, zřejmě mužské diváky, zaujme pouze nahá Sophie Marceau. A pak zmatek, nepochopení a znechucení. Co vlastně mužský divák očekává od filmu? Nahé krásky, zběsilou a hutnou střelbu, efektní výbuchy, automobilové honičky, drsné maniaky, cákající proudy krve a pronášené silácké bonmoty. Pak je filmové dílo předurčeno ke komerčnímu úspěchu. Doba nám to předhazuje, lačníme po tom, vyžadujeme to a uspokojuje nás to. Ale proč neocenit něco tak originálního? Něco, co má hloubku, sílu i jedinečné zpracování! Poezie dává velikost, krásu, emoce, hraje si se slovy, laská, křičí, utěšuje, bodá. Ve slovech je skryta neobyčejná zbraň. Navíc ve spojení s obrazem, mimikou, pohledem, postojem, či pohybem její důraz kvete do půvabu a zprostředkovávání unikátního pocitu se zvýrazňuje. Jsem do slov blázen, potřebuji je a vyžaduji jejich ohýbání a spojování. S citlivým přednesem se daří posluchače rozesmát, varovat, dojmout i rozplakat. A spojení poezie a lásky? Vskutku působivé spojení, kdy v obrazech se odkrývá ten veliký lidský cit, touha, strach a uspokojení. Blanche (dobrá Sophie Marceau) a Lucas (dobrý Jacques Dutronc) nalézají věc jim dlouho skrytou a náhle nalezenou. Odkrývají se pomalu, berou se dychtivě, se strachem unikají a nedočkavě se vyhledávají. Další role ve svých až bizarních polohách ukazují různé podoby života, pokrytectví, cynismu, laskavosti. Je zde neukojitelná matka Blanche (Valérie Lagrange), cynická Edwige (Myriam Mézières), zodpovědná Ines (Laure Killing), ochotný hotelový recepční (François Chaumette), partner Blanche François (Sady Rebbot), svérázný pikolík Page (Salim Talbi), a Lucasův neodbytný a pokrytecký spolupracovník Michel (Jean-Pierre Hebrard). Láska a poezie ve slovech i v obrazech. Co více si mohu přát? ()
Bizarní film kde se dialogy rýmují, lidi dělají šílené věci a navíc ještě nahá Sophie Marceau. Dokonalé. ()
Krásný film ()
zulawski má talent na drsné a nešťastné romance. tentokrát v šatě tragické poezie/poetické tragedie dvou mladých lidí, jejichž život se pomalu, ale jistě blíží ke konci. film je až nechutně filozofický a nesnesitelně si pohrává s dialogy. jde ale o příjemné ozvláštnění nepříjemného příběhu o hluboké lásce, které osud nepřeje. ()
V životě jsem na žádný film nekoukala tak dlouho jako na bizarní divadla Żuławského. Na jeho filmy potřebujete čas, při jeho filmech potřebujete pauzu, u jeho filmů zvažujete, zda to vzdát. Naprosto nelogické kroky jeho filmových postav mohou působit jako jisté filmové umění, nicméně pořád to bude laciný brak. Tak se ptám - jak sakra toto může mít 71%?! ()
Co říct. Je to francouzsky, ve verších (když to klapne) a do značné míry to naplňuje trefné anglické adjektivum "pretensious". Na druhou stranu to je celkem stimulující. Vývoj vztahu programátora, zodpovědného za převratný počítačový jazyk, postiženého chorobou způsobující "ztrátu slov" a kejklířky, která v tranzu propadá jasnovidectví a hovoří ve verších, se vyvíjí zajímavě a nedovoloval mi přes opravdu zásadní handicap (francouzsky umím jen "ž svi l mérd"; přiučil jsem se to ve Velké žranici) film opustit. Jistou berličkou mé trpělivosti bylo pár filmařky vynikajících scén a skutečnost, že Zulavski různě po stopáži rozesel značné množství těl, která by člověk z postele tedy rozhodně nevyhodil. A ano - Sophie Marceau sklouzávají lokálně šaty v každém druhém záběru. Surrealistické dialogy a výjevy, které vykazují spousty styčných ploch s Lynchem i v detailech (trpaslíci, obří chlupatí králíci), člověka nutí být stále ve střehu; ne že by zjitřená pozornost nesla nějaké plody. Mám nejasný pojem o tom, co se mi film snažil (ne)říct, a jasný dojem, že bych uvítal, aby mi celkem zajímavou a neotřelou zprávu sděloval tro-šič-ku jinak. Přes všechno výše uvedené dobro jsem se nemohl zbavit pocitu, že chce tvůrce po mě trochu moc - bůh ví, že jsem se snažil. Ale nejde mi to z hlavy. ()
Moje druhé setkání s Žulawskim. Po "odpadu Šílené lásce" jsem si řekl, že mu dám ještě šanci. I když, v podstatě nevím, jestli to byl ten důvod, nebo spíše to, že i zde hraje neskutečně mladá a krásná S. Marceau. Tentokrát jsem tak nějak tušil, do čeho asi půjdu, takže jsem byl předem připraven. Nicméně musím říct, že i když i toto je těžce stravitelný snímek, rozhodně ne tolik jako ten, o kterém píšu na prvním řádku. Některé scény jsou dosti zajímavé, kritiku konzumismu vítám, postavy chlípné a bizarní, Sophie opět nahá, tak jako ve většině snímků z 80. poté co dovršila 18tiny. No průměr je pro režiséra po našem prvním setkání určitě výhra. ()
Nerád sa k tomu priznávam a väčšinou sa mi to ani nestava, ale toto som proste nepochopil, akoby cele tie dve hodiny film plynul mimo mňa a dokázal som sa akurát tak sústrediť na fantastickú Sophiu Marceau, kvôli ktorej som to asi aj dokázal dopozerať. ()
Tak tohle šlo totálně mimo mě a silně se mi to nelíbilo, až mě to totálně unudilo. ()
Těžce uchopitelný, těžce pochopitelný a těžce hodnotitelný je tento film. Ikdyž je to všechno vlastně jednoduché, je to podáno neobvyklým způsobem. Hraje se tu se slovy, veršuje se tu, používá jinotaje a to vše je jen orámováno náznaky příběhu. Oba stále vzpomínají na trauma z dětství a neskutečně se milují. Tento film lze buď milovat nebo nenávidět, nic mezi tím. I já jsem dlouho uvažoval, jestli film hodit do odpadu nebo dát plný počet hvězd. Přiznávám, že jsem se k druhé možnosti rozhodl hlavně kvůli Sophii, protože něco tak nádherného, jako je ona se jen tak nevidí. Ve svých 23ti letech je tu jako překrásná, zralá žena a navíc skvěle hraje. Víckrát tento film asi neuvidím, ledaže bych se zase zatoužil podívat, jak vypadá dokonalé ženské tělo. ()
Chaotické, melancholické, miestami vtipné a bláznivé, miestami však príliš nevyrovnané a „nezmyselné“ dialógy. Evidentne bola snaha využiť krásu, nežnosť a nahotu S. Marceau na zalepenie dier v tomto potenciálnom snímku. Škoda, pretože je to inak herecký nadpriemer. Osobné hodnotenie: 69% (**) ()
Tento film je pre mňa nostalgická záležitosť. Náhodné stretnutie dvoch zúfalcov, ktorý sa stretli príliž neskoro je príbehom Lucasa a Blanche. Svet v ktorom žijeme, je plný zvrátenosti a skazenosti, samoty a smútku a schopnosť ľúbiť sa z nás po mnohých negatívnych skúsenostiach vytráca a stávame sa čoraz prázdnejšími. Lucas zistí, že umiera (dôsledkom choroby mozgu pomaly stráca slová a nerozumie jeho významom) a spoznáva Blanche, tanečnicu, ktorá vplyvom hypnózy vidí do budúcnosi a je takto využívaná pre rôzne kabaretné vystúpenia. Ich stretnutie je osudové, ale trvá veľmi krátko. Človek je tvor egoistický a mysliaci. Možno by Lucas nestretol Blanche, keby nevedel, že umiera a ostal by navždy človekom, ktorý sa stal obeťou modernej doby – vnútri prázdny, mysliaci len na svoju profesiu a „lásku“ by poznal len v prítomnosti ľahkých žien. Aké úbohé, keď človek zatúži po čistom cite, až vo chvíli keď je to už prakticky zbytočné. Aké sebecké. Ale ani Blanche nebola schopná vymaniť sa z pazúrov dekadentných pseudoumelcov, ktorí ju vysávali a využívali, bola slabá a nešťastná, pomaly sa vyrovnávajúca zo svojim osudom. Až ich stretnutie ich vlastne zachránilo. Zulawského zaujíma, či je človek schopný po všetkých negatívnych skúsenostiach ešte prejaviť cit, či to nie je už len akási hra na pretvárku, či je čistá láska len mýtus, alebo naozaj existuje? Či môžeme milovať len keď trpíme? Pravda bude asi všetko dokopy. Veľmi originálnym spôsobom je vykreslená krehká, šialená a nekonečná láska oboch hrdinov, strohé vety, niekedy iba slová obalené zaujímavými poznatkami a pravdami, citlivý humor (bizarné postavičky z hotela – recepčný a pikolík), situácie ktoré v divákovi vyvolávajú úsmev a na druhej strane mu ho zas berú. ()
Sen. Realita. Co je lepší. Bolest. Láska. Co je snazší. Smrt. Život. Co je těžší. Potřeba. Zoufalství. Slova. Naposled. ()
Odpad. Neumím francouzky, to by možná malinko zvedlo hodnocení. Nebyl jsem si celou dobu jistý jestli ty titulky nepsal blázen, ale postupně jsem dospíval k názoru, že on celý ten "film" je taková hovadina, že horší pseudoumělecký blábol jsem snad neviděl... Jednu * dávám za překrásnou Sophie Marceau. ()
Une catastrophe! Som vďačná aspoň za krásnu Sophie Marceau, lebo inak by fakt nebolo o čom. Táto kombinácia lásky, sexu, násilia a pomätenosti mi v tejto vskutku mimoriadnej podobe tak akurát pokazila náladu. Áno, chápem, že sú tam aj hlboké odkazy, ale žiaľ, cez tú maskulínu predstavu zúfalej lásky (podľa ktorej sem tam treba aj ženu udrieť, znásilniť, prípadne zabiť) ku mne dostatočne neprerazili. ()
Šílenost s krásnou a dynamickou kamerou a režií, která překvapuje a svléká.....Marceau...jinak je to blábolivá a veršovaná pitomost. ()
Film, působil na mě neurčitě-mdlým dojmem a skoro vůbec nezaujal ale nechci popřít jeho kvality, které určitě jsou. Jen tentokrát ne pro mě. ()
Asi jsem natvrdlej, ale vůbec jsem nechápal, která bije. Oni se šli nakonec utopit ? A proč se při tom tak hihňali ? Jediné plus filmu snad nemusím zdůrazňovat. A ani se nedivím autorce literární předlohy, že byla zděšená. .... Druhý den mi to nedalo a koukl se na začátek znovu, bez přetáčení. Přidávám hvězdičku, ten úvod je poměrně srozumitelný. Nakonec pak i ten konec, ale stejně, proč je to tak složité ? Vždyť to mohla být nádherná romantická dojárna ... ()