Režie:
Otakar KosekScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Ivo PopekHudba:
Vadim PetrovHrají:
Milena Dvorská, Jan Kanyza, Petr Pelzer, Vladimír Kratina, Pavel Skřípal, Jaroslav Šimek, Ladislav Brückner, Ivan Dědeček, Karin Szelongová, Václav Antoš, Petr Kudela, Petr Gleich (více)Obsahy(1)
Komorní hra o jednom z nejkrásnějších a nejpodivuhodnějších milostných příběhů gotiky. Hra z období po smrti Přemysla Otakara II., historicky situovaná na Hradec nad Moravicí, líčí milostnou epizodu Záviše z Falkenštejna a vdovy po Přemyslu Otakarovi II., Kunhuty. Roku 1278 v bitvě na Moravském poli padl Přemysl Otakar II. Rudolf Habsburský svěřil Čechy Otovi Braniborskému. Václav byl vězněn na Bezdězu, odkud se po čase podařilo uprchnout jeho matce, královně Kunhutě. Uchýlila se do opavského vévodství, kam přijíždí Záviš z Falkenštejna. Uvítání je chladné a Záviš je považován za zrádce, protože se před bitvou přidal k Rudolfu Habsburskému. Královna jej přesto přijme a on si postupně získává její přízeň. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Královna závislá na vítězi, jenž jí v bitvě zabil manžela. Jeden z mnoha skvělých Daňkových historických apokryfů volně parafrázuje události kolem osudové bitvy na Moravském poli (26. 8. 1278), která významným způsobem zasáhla nejen do politické mapy Evropy, ale také do života všech přeživších. Vztah mezi zapovězenou královnou a údajným zrádcem postupně přerostl v milostný románek a ještě později v manželství. Síla Daňkovy hry spočívá, tak jako mnohokrát předtím i potom, především ve slovech, jejichž hodnověrnost nelze posuzovat jen na základě historických skutečností, ale částečně také z hlediska vzájemného prolnutí starověkých mýtů a legend. Jak Kunhuta, tak Záviš se v hereckém ztvárnění Mileny Dvorské a Jana Kanyzy proměňují v obyčejné lidské bytosti, ve smrtelníky, kteří i dnes v různých obměnách odolávají zakázané lásce a jejím svodům. Škoda, že společné štěstí obou milenců netrvalo ve skutečnosti déle než několik málo let. Dějiny jsou neúprosné. ()
Oldřichu Daňkovi se podařilo i tentokrát z minima vytěžit maximum a v Kanyzovi i Dvorské najít přesvědčivé představitele dvou mimořádně zajímavých historických postav. ()
Relativně slušná atmosférická inscenace z konce 13. století. Solidní dialogy, sebevědomá režie a dobré herecké výkony tvoří celek, který si zaslouží častější reprízy. ()
Kunhuta je po nemecky a maďarsky Kunigunda a tým jej meno určite charakteristickejšie. Viac sa totiž približuje k Zemanovmu slovu kunda, ktorou tak dobre vládla. Bola to kráľovná, ktorá Přemyslovi Otakarovi II. priviedla na svet šesť detí, o ktorej chýrečnej kráse sa niesli chýry až za hranice Českého kráľovstva a ktorá z rozmaru nechala priviesť do Prahy levy. No a mala aférku tu so Závišom, o čom je táto historická inscenácia, často založená skôr na fantázii, ako na priamych faktoch. Ale to je na histórii krásne. Máme tak málo informácií, že si môžeme vymýšľať. Veď napríklad Kunhuta mala v čase tohto príbehu cez 33 rokov, no Milena Dvorskej tu ťahalo už na zrelých päťdesiat. ()
Na tři hvězdy tenhle filmík donesou především dialogy, protože jinak kromě kostýmů opravdu nemá moc co jiného nabídnout. Herci jsou dobří, i když všichni asi tak o deset let starší, než byly v dané době jejich historické předobrazy. Osobně mě nejvíc potěšil Petr Pelzer, který si roli charismatického a moudrého, ale i trochu arogantního krále vyloženě užil ("Ale proč ty jsi zoufalý?"-"Tři roky jsem sloužil Rudolfu Habsburkovi." - "A to je všechno? No, vlastně je to docela dobrá odpověď."). Pochválila bych rovněž chytré skloubení historie a prvků z legend. I když třeba rozhovor POII s Falkenštejnem je téměř jistě folklórní legenda, tady působí vlastně docela logicky. Poněkud divně působí utnutí příběhu v okamžiku, kdy se Kunhuta se Závišem sblíží, protože k jeho dovyprávění by stačila necelá půlhodina. Škoda, tahle pokleslá romance tu byla pro televizní obrazovky zpracovaná poprvé a obávám se, že i naposledy. ()
Je to televizní, ale pár korun na exteriéry a brnění se našlo. Když vynecháme to, že se Záviš nejspíš s Otakarem před bitvou nesešel, tak je to i jako drobný exkurz do 13. století docela fajn. ()
Zábavnější než suchá hodina dějepisu. Ale ne o moc. ()
Kamarádka inscenaci vypnula v okamžiku, kdy "zrádce" Záviš přijíždí do Hradce za Kunhutou a Kunhutu brání Mikuláš... Já ji viděla už podruhé a kupodivu jsem v obou případech vydržela až do konce, ačkoli tahle mýlka zdaleka nebyla jediná neboť příběh byl plný klišé, které se předávají po léta (či dokonce po staletí). Celkový dojem, kolísá někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Napoprvé jsem si zas až tolika chyb nevšimla, napodruhé už ano. Ať už se jedná o tzv. Závišův kříž, který se zde klidně jihočeskému velmoži houpe na krku, ačkoli jde o kříž ostatkový a pocházel z Uher a právě od Kunhuty; přes Závišův pokus o dvojí zradu až po Mikulášův pobyt na Hradci Opavském, ačkoli byl tou dobou v uherském zajetí. Navíc to místy vypadalo, jako by se autor předlohy a scénarista Oldřich Daněk nechal inspirovat spíše příběhem Richenzy (Rejčky) a Jindřicha z Lipé, neboť zde byl Záviš ženat a bavili se tam o stříbře z Hory Kutné... Kladně hodnotím zejména dialogy (jak už tady rovněž někdo píše), občas byly i vtipné, a také to, že samotná hra vyzněla kladně pro Záviše. Kdybych ji viděla, aniž bych toho o něm mnoho věděla, nabyla bych dojmu, že to přes všechny své chyby byl slušnej chlap. A to je přesně to, co bych chtěla, aby se lidé dozvěděli a z takových historických her si odnesli, protože taková je skutečnost, aspoň dle mých (domnívám se, že dostatečných) znalostí o něm, byť jistí romanopisci, historičtí popularizátoři, ale i kronikáři a skuteční historikové, se ji snažili zamlžit. Hodnocení u mě však snižuje také obsazení. Zejména představitel hlavní mužské role mě při prvním zhlédnutí doslova iritoval. Kanyza podle mě na obsazení do téhle role nemá na ni ani obličej ani nic jinýho a navíc mě nudil již jako výše zmiňovaný Jindřich z Lipé (v Královském gambitu). Ale to je věc osobního vkusu, někomu se naopak líbit mohl, já si prostě Záviše představuji jinak, třeba takový Luťanský by se tam i vzhledem i věkem hodil mnohem více. Události, které se točily kolem Moravského Pole byly sice hlouposti, ale nikoli z důvodu, že by si je autor vycucal z prstu, ale proto, že vycházel z kronik třč. Dalimila, Březanových a Matyáše Neuenburského, v nichž se ohledně MP nacházejí romantické i méně romantické dezinformace... I přes všechnu svou kritiku a hodnocení jsem ale vděčná, že něco takového vůbec vzniklo a musím konstatovat, že Mileně Dvorské to tam moc slušelo a Vladimíru Kratinovi jako Mikuláši (který tam sice neměl co dělat, protože, jak už jsem uvedla, byl tou dobou v zajetí v Uhrách) samozřejmě taky... ()
Velmi slušné a hlavně opomíjené dílo v české i světové kinematografii!!! V hlavních úlohách Milča Dvorská a Honzík Kanyzů, kdy jim po boku sekunduje Vláďík Kratinů. 75% ()
Hezky obsazené,Nadprůměrné dialogy, hold Daněk. ale já nějak tyhle historické příběhy plné nepřehledných intrik a výpadů nemusím... ()
Oldřich Daněk dokonale zpracoval to mystérium, které nás pronásleduje po staletí. Byl Záviš za Přemyslem? Co si ve stanu řekli a mohlo to nějak zvrátit nevyhnutelnou katastrofu naší dynastie? Co byla ta Kunhuta vlastně zač, že se Závišem nechala zlomit? Byl Záviš opravdu tak neodolatelný nebo Kunhuta štětka? Či jen slabá žena pod tlakem? To se nedozvíme a ani inscenace nedá odpovědi. Je to jen plácnutí do vody, ale faktem je, že jsem tam v tom stanu byl s nimi a to se počítá. Za ty rozhovory Přemy se Závišem tedy 75% ()
"Přece není možné se spojit s každým …i když jsme slabí, i když je nás málo…." Záviš z Falkenštejn ze slavného a pyšného rodu Vítkovců rozhodně nebyl "každý". Jeho vztah s "pyšnou kobylou" Kunhutou Uherskou (vdovou po Přemyslu Otakarovi II.), je poměrně známou historickou skutečností. Tahle televizní hra Oldřicha Daňka, tenhle "útržek z dějin" se věnuje počátkům jejich vztahu v době po osudové bitvě na Moravském poli (26. 8. 1278). Herecké výkony Dvorské i Kazyny těží z výborně napsaných dialogů, celý film pak z dramatické hudby Vadima Petrova, která mu dodává na středověké atmosféře. K historickému kontextu snad jen tolik, že na rozdíl od Daňkova scénáře se ve skutečnosti Záviš s Přemyslem Otakarem II před bitvou na Moravském poli patrně nesetkali ()
Tak to krasne vyslo, ze dnes zrovna slavi Milena svatek. :-) Nejsem nejakej velkej historik, takze nedokazu urcit co je fikce a co ne, ale jako laikovi mi to neprislo uplne spatne. Samozrejme se bavime o konverzacni hodince. A Milena za krasnou kralovnu... ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1985. ()
Komorní záležitost kolem událostí bitvy na Moravském poli, kde zahynul Přemysl Otakar II. zrazený Závišem z Falkenštejna, který v noci před bitvou přijel prosit za Vítkovce a nabídl králi svou pomoc proti Rudolfovi Habsburskému a celé německé říši. Doba, kdy Braniboři ovládli na čas celou zemi "a zle se vedlo lidem v Čechách za dob braniborského moru". Ke shlédnutí ZDE: https://www.youtube.com/watch?v=Kme2k6Laqxk ()
Československé historické drama zasazené do období po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278. České země jsou ve správě Oty Braniborského a královna Kunhuta Uherská, vdova po Přemyslu Otakaru II. prchne z vězení na Bezdězu na tvrz v Hrádku na Moravicí v opavském vévodství. Na hrad, jenž je majetkem Mikuláše I. Opavského, Přemyslova nemanželského syna a kde se ukrývá královna Kunhuta, jež se nechce podřídit habsburskému diktátu, přijíždí Záviš z Falkenštejna, český šlechtic z jihočeského rodu Vítkovců. Tato kontroverzní postava českých dějin je považována za zrádce, neboť jeho rod vystoupil s rakouskou a štýrskou šlechtou proti Přemyslovi a v bitvě na Moravském poli ho nepodpořil, nyní však nabízí překvapené královně své spojenectví, dává najevo nechuť žít pod habsburským císařem Rudolfem a braniborským správcem Otou. Mezi osamělou královnou a charismatickým šlechticem pomalu vzniká milostné pouto, z něhož vyšel jako plod lásky Ješek z Falkenštejna a jež je přerušenou až Kunhutinou smrtí v roce 1285 na tuberkulózu. Do rolí hlavních historických postav byli obsazeni M. Dvorská a J. Kanyza. Toto komorní historické drama diváka zaujme především vynikajícími dialogy, jež pochází z pera O. Daňka. Do stěžejní linie milostného sbližování retrospektivně zasahuje rozhovor Záviše s Králem železným a zlatým v předvečer osudné bitvy, kde mu nabízel své služby, avšak dialog mezi těmito muži se zřejmě nikdy neodehrál, neboť na něho odkazuje pouze historicky nevěrohodná Dalimilova kronika. Zmíněného majitele panství, na němž se Kunhuta skrývala, Mikuláše I. Opavského ztvárnil V. Kratina a tento šlechtic, jemuž se pranic nelíbilo, jak se zrádce z rodů Vítkovců stal královniným společníkem a milencem, se později v roce 1290 odsouzenému Závišovi krutě pomstil na zámku Hluboká stětím. Krutosti tehdejšího středověkého světa byly v hodinovém dramatu pouze naznačeny, avšak i tak je patrno v jakém zbídačeném stavu se České země nacházely. Drama režiséra O. Koska s uchu lahodícími Daňkovými dialogy z období bezvládí na českém trůně, atraktivního úseku českých dějin, mě nesmírně zaujalo, a jako u podobných historických televizních snímků volím nadprůměrné hodnocení. ()
Tak jistě, Daněk je velmi poznatelný v dialozích, což zaručuje půl úspěchu hned. Herci hrají uvěřitelně, kamera se také snaží, hudba dobře podtrhuje atmosféru... kdyby to jen celé nekazila televizní lajdáckost vůči výpravě a nevýrazná réžie. Nejvíc mne iritoval ten neomítnutý sklep (nepřekonatelné klišé, jak si tvůrci představují středověk), coby komnata královny, korunka ze zašlé mosazi z divadelní rekvizitárny na hlavě Přemysla i Kunhuty, pohozená tam z nějaké pohádky a skupina historického šermu SSM z Přerovských strojíren a dalo by se pokračovat až k Závišovu kříži. Škoda, ale nepoměrně lepší než Steklého paskvil Hra o královnu. ()
Odpad?!? Mě to celkem dostalo. Paní Dvorská na mě působila zralou krásou. Nedávno jsem se vzdělanějšího kamaráda ptal na jejich osud a dnes byl na hradě, kde měli svatbu... :) ()
Jedno sáhodlouhé kecání s chvilkovými retrospektivami. Nemá to ani hlavu ani patu. Celý „film“ se mele totéž stále dokolečka dokola. ()
Typický Daněk v netypickém exteriérovém balení, které ničemu neprospělo, naopak odvádělo pozornost od hry myšlenek. ()