Obsahy(1)
Rodinná idylka je rozetnuta ostřím sekery, po masakru zůstanou dvě osiřelé dívky. Sestry se společně vydávají do Paříže, kde najdou práci i byt. A první velká láska na sebe také nedá dlouho čekat. Jenže svého milého si najde pouze jedna ze sester, druhá tuto lásku jej trpně snáší. A tak vztahy mezi sestrami ochabují. (Snorlax)
Recenze (22)
Táto avant-gardná snímka síce fanúšikov experimentálnej tvorby ničím neohúri ale krvavý doslova exploitačný úvod si zaslúži pozornosť. Ide o nadčasovú záležistosť v násilí vo filmoch. Aspoň ja som nič podobného v týchto, a skorších, rokoch nevidel. V podstate ide o priamočiary príbeh dievčiny ktorú zvedie sukničkár a ona a ostatne tehotná. Má to slušnú znepokojivú atmosféru ale to je tak všetko. Ináč ide o normálnu produkciu, v obraze až príliš často objavuje tieň kameramana, takže u mňa umiernené 3* ()
Nemý film, ktorý si vystačí aj bez dialógov. Násilie a brutalita tu nie sú plne zobrazené, najhoršie zábery kamera nesníma, ale vďaka temnej, napínavej hudbe a fatálnemu poňatiu deja všetko funguje, ako má a divák je svedkom ponurej atmosféry, ktorá zdvihne adrenalín hneď v prvých minútach. Zo zaujímavého prístupu k strihu, temnej hudby a ponurých zvukov by mal radosť aj David Lynch. Režisér využíva ku vyjadreniu chaosu života postáv prelínanie dvoch obrazov z rôznych fyzických miest na celej ploche oboch záberov, kde je jeden obraz bledší a druhý tmavší, aby bolo vidno oba. Tento prístup nie vždy prináša úžitok a obdiv ku tvorcovi za to zodpovednému, tu ozaj prináša trochu chaosu, ktorý zobrazuje. Prístup k divákovi tak neostáva celkom otvorený, čo nie každému vyhovuje. Dej je priamočiary a ničím zamotaný tak, aby sa nedal pochopiť bez titulkov. Zápletka vyznieva banálne, aj keď sa točí okolo výrazných momentov, jej spracovanie je rozhodne zaujímavé, až rozmýšľate, čo tým chcel režisér povedať. Film určite zanechá dojem a zvedavosť pozrieť si ďalšie filmy režiséra a žánru, no na opakované pozretia to nevidím. ()
Dejovo je to na avantgardu príliš tradičné, čo sa ale nakoniec ukazuje práve v kombinácii s avantgardným výrazom ako najväčší klad filmu. Čiže sa jedná o úsilie vyvolať v divákovi búrlivé emócie a súcit s postavou opačným spôsobom, ako boli zvyknutí z klasických melodrám. Pripadá mi, že dĺžka je dramaturgicky vyrátaná presne na desiatky sekúnd, nie je to klasický krátkometrážny film, po jeho konci budete mať pocit, že ste sledovali plnohodnotný filmový príbeh. Pozerať sa však na tento impresionistický film povedzme hodinu a pol by vzhľadom na avantgardné prvky bolo príliš. ()
Je zvláštní, že si už nepamatuju, jak jsem se vlastně dostal k tomuhle zapomenutýmu experimentu francouzské avantgardy. Pamatuju si jen, jak jsem z toho byl unešenej, doporučoval jsem to všude a všem, kdo se mnou tenkrát studoval film a je to asi jedinej snímek, kterej na můj popud viděl i můj tehdejší učitel - uživatel Douglas. Viděl jsem více verzí hudebního doprovodu, ale doporučuji určitě ten od Paula Mercera (funkční link na YouTube zde hodil v jeho komentáři Rimsy). Fakt, že film vypráví bez mezititulků a vše je víceméně jasné, už o něčem vypovídá. Střihy na svou dobu neskutečný, snad až přelomový. A scéna na lavičce s pánem je snad dojemnější, než cokoli od Charlieho Chaplina. Němý úžas❤️ ()
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu. ()
Galerie (1)
Photo © Sélections Maurice Roumier
Reklama