Hra na válku

Bezchybný dokument o pravdepodobných následkoch eskalácie ozbrojeného konfliktu do nukleárnej vojny. Mrazivé zobrazenie potenciálnej krutej reality založené na skutočných udalostiach, testoch a výskumoch etablovaných vedcov a odborníkov ponúka bezútešný pohľad na niečo, k čomu bohuvďaka nikdy nedošlo. (14.12.2013)

Falešný dokument, který však vypadá hodnověrně, syrově a surově. Autoři se také odvolávají na zkušenosti z bombardování Drážďan, Darmstadtu, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki a na výsledky nukleárních testů v Nevadské poušti v r. 1954. Vedle tohoto všechny ty akční postapokalyptické filmy vypadají jako pimprdlové divadýlko, ač (nebo právě proto) zde není tlačeno na pilu prvoplánovitě šokujícími záběry, ale zcela stačí to policisty prováděné pragmatické (přesto milosrdné) usmrcování raněných, kterým už nelze jinak pomoci. Není divu, že měl režisér s uvedením takové problémy, tohle se nehodí do propagandy žádné vlády. Ten podtext mediální manipulace obyvatelstva je zde zřejmý jako v o 35 let mladší Komuně. (09.02.2014)

Co je to filmový žánr, resp. každá jiná myšlená kategorie, která nám má umožňovat ulehčit si poznávání světa? Každopádně něco, co má mít jen pomocnou funkci, a odvrhnout ji poté, co se ukáže, že předmět zkoumání spíše svazuje a pokřivuje, než pomáhá objasňovat. Stejně tak je tomu s žánrem "dokumentu" - i když bych tomu příliš váhu nepřikládal, např. zde na čsfd u tohoto filmu žánr dokument uveden není. Tak co to tedy je? Přenechám vynález této nové kategorie filmovým vědcům, ale její formulování je ve 21. stol. nezbytností, vždyť s dichotomií "objektivní realita" vs. "fikce" může dnes pracovat snad už jen metafyzik. I u Watkinse je to zcela patrné - hypotetická "objektivní" (protože se opírající o vládní regulativy, vyhlášky apod.) rekonstrukce se postupně přetváří ve fikční (protože se nikdy nestal) příběh (a je to příběh - autor přeci fabuluje!). Ale ani to není příběh úplně imaginární - je to přeci logicky konzistentní domyšlení oné vskutku objektivní rekonstrukce. Navíc, i Watkins zjevně manipuluje s city diváka (např. výpady proti anglikánské církvi jsou zcela arbitrární, i když trefné), a to určitým předem vytčeným směrem - to by přeci "objektivní dokument" dělat neměl, v něm přeci sama za sebe mluví sama "fakta". Chce to tedy vynalézt novou kategorii, nový žánr, jež postihne to, co je v dokumentu fiktivní, a naopak ve fikci objektivně/ materiálně reálné. (10.03.2015)

Keďže som videl najprv Threads poskytol mi The War Game iba niekoľko zaujímavých momentov. Tých dvadsať rokov, ktoré delia oba filmy je citeľných. V dobe vrcholiacej studenej vojny a nukleárnych pokusov poskytoval tento film akú-takú predstavu, aké by to bolo keby ... Ibaže tá predstava bola limitovaná dostupnými poznatkami, vyčlenenými prostriedkami a tiež ohľadom na divákov, ktorí by plnú pravdu neuniesli. The War Game (1965), Threads (1984). Ktovie aká by bola aktualizovaná verzia zo súčasnosti. Počas tých 34 rokov, ktoré od nakrútenia Threads uplynuli sa nezaháľalo ani na jednej strane. (01.04.2018)

Vynikající dokument o následcích a skutečném stavu země napadené jadernými zbraněmi. SPOILER ! Počáteční teror státu vůči obyvatelstvu (násilné přesídlování na venkov pod hrozbou zastřelení, násilné ubytovávání městských obyvatel u venkovských po desítkách na jeden dům - bez ohledu na to, co budou jíst atd.). Ceny potravin i dalšího zboží astronomicky rostou. Následuje samotný jaderný výbuch. Těla mrtvých se spalují většinou bez identifikace. Zranění se rozdělují do kategorií, z nichž ta nejnižší je ponechaná na pospas, umírá bez utišujících prostředků a má štěstí, pokud ji někdo zbaví bolestí zastřelením. Za nějakou dobu, kdy dojdou potraviny, voda, léky i disciplína se obyvatelstvo obrání proti armádě, policii, opatří si zbraně a začne se chovat nejprimitivnějším způsobem. V té době si už nejsou jisti životem ani ti, co jaderný útok přežili v relativním zdraví. Až polovina obyvatelstva země umírá do několika měsíců na následky ozáření a další nemoci. Doporučuji všem, kdo berou válku na lehkou váhu. (18.11.2014)