Zelená míle

Tu už film presahuje všetko filmové majstrovstvo. Toto je viac než film, toto je niečo, čo ma zasiahlo niekde tam hlboko. Úprimnosť a ľudskosť filmu sa nedá opísať, ďakujem Darabontovi so slzami v očiach. Úplne najkrajší zážitok za celý môj život. Seriem na akademikov, toto je film filmov! Frank nám na podklade Kingovej novely prerozpával úžasný príbeh. Pokiaľ pri niektorých iných filmoch sa mi slzy tlačia do očí zväčša v zámernom dramatickom závere, v tomto som ich mal v očiach nahnané takmer permanentne a s otvorenými ústami som hltal každú minútu tohto srdečného zázraku. A ešte aj pri písaní tohto komentu ich ťažko zakrývam. Keď si spomeniem na myšku, na oči Michaela Clarke Duncana, na "nezhasínajte, ja sa v noci bojím". Nie je čo dodať. Strašne nedocenených 100%. (01.03.2008)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Stephen King je génius. Frank Darabont je génius. A kdykoliv se tihle dva dají dohromady vzikne bezchybné dílo, které se nesmazatelně zapíše do duše těch, kteří ho viděli. Podobně jako VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK se příběh odehrává ve vězení, přesněji na ZELENÉ MÍLI, kde odsouzení čekají na smrt. Na začátku příběhu se setkáváme se starým Paulem Edgecombem, který vzpomíná na dobu svého mládí a na jednoho z vězňů. Na člověka, který měl ohromný dar. Na Johna Coffeyho (jako kafe, ale napsaný jinak). A my se tak stáváme svědky jednoho z nejdojemnějších příběhů všech dob. (19.06.2006)

Zelenou míly považuji za jeden z nějkrásnějších drama, které jsem kdy viděla. Je zaručené, že mě vždy rozpláče a nadchne. Vězeňské téma je opravdu tenký led, jenže Frank Darabon ho umí jako nikdo jiný a dává přednost kvalitě nad kvantitou. Herecké obsazení je taktéž dokonalé! Nádhera, kterou musí vidět každý. (12.02.2011)

OBSAHUJE SPOILERY. Zlá pohádka záměrně a zručně zkonstruovaná jako stroj na slzy, těžící z Nového zákona. Musel jsem vidět mnoho filmů, abych nakonec dospěl k tomuto nelichotivému verdiktu, dříve bych spíše hovořil o hloubce a citlivosti. Pár správných chlapů nachází víru, upřímně se kající zločinec je požehnán vykoupením, zatímco ten, jenž svých činů nelituje, si vyslouží boží trest, stejně jako sadistický dozorce. Divák je důsledně tlačen k tomu, aby nenáviděl Percyho, vrah mu byl odporný a všechny ostatní si oblíbil. Pak musí přijmout boží trest jako spravedlnost Lásky - ano, uspokojivě si smí zamlaskat, jak jeden zloun zemře a druhého zavřou v psychiatrické léčebně. +++++ Dojme se nad vyléčenou myškou a stárnoucí paní a konečně může dospět ke konci, na němž Ježíš Coffey musí zemřít na křesle, protože... proč vlastně? Jak je možné, že Edgecomb neučiní nic, pro jeho záchranu, když ví o jeho nevině? Těžko říci, tentokrát nejde o odpuštění hříchů lidstvu (což mi ostatně připadá divné i u toho křesťanství), ale o pláč milujících dozorců za zvuků tklivé hudby ve zpomalených záběrech. Haleluja, plačte také, diváci. Ježíš a Jingles jsou věční! Hlavně aby tu pro diváka nebyla nějaká výzva... (04.10.2014)