Operace Daybreak

Jen díky monumentálnímu seriálu o Heydrichiádě jsem se dozvěděl o tomhle polozapomenutém americkém filmu o našich hrdinných parašutistech. Bondovský režisér, Doyle z profíků jako Čurda a normalizační šedivá Praha k tomu?....tož to už sakra stojí za zkouknutí. A stručné hodnocení? Není to vůbec špatný film! Ano, těch historických nepřesností je opravdu hodně, ale základní historické linie se to i tak drží a co rozhodně potěší je větší prostor pro samotného Heydricha, který tu byl tím správným arogantním nacistou a který tak trochu chyběl v nejnovějším Anthropoidu a taky větší prostor pro zrádce Čurdu, kterého slavný Doyle zahrál dost dobře. A taky ta šedivá Praha spolu se sychravým počasím dodaly filmu tu správnou atmosféru. Nakonec to asi paradoxně pro amíky za normalizace bylo mnohem jednodušší získat povolení filmovat na Staromáku a dalších místech v centru Prahy než pro nejnovější anglickou verzi, kde vlastně Praha vidět skoro nebyla. Suma sumárum ten film fakt stojí za to aby mu byla dána šance. Za mě spokojenost a silné tři hvězdy. A nakonec i tato americká verze je důkazem toho, jak významnou a hrdinnou akcí celosvětového významu atentát na Heydricha byl a že máme být právem na co hrdí. (14.03.2017)

Jan Kubiš a Josef Gabčík se tam nahoře musí za břicho popadat při pohledu na toto americké historicky naprosto překroucené dílo, které u českého diváka notně evokuje úsměv na rtech. U takového tématu by se to stávat nemělo. Čeští filmaři by měli zapomenou na trapnou radoby uměleckou tvorbu a měli by se podívat do naší nedávné minulosti. A právě na motivy atentátu na Heydricha byl mohla vzniknout opravdu dokonalá podívaná plná hrdinství, lásky, sebeobětování a zrady... (19.12.2006)

Kdepak, Atentát je jen jeden. Na Operaci Daybreak mi vadilo o dost víc věcí než kolik mě jich zaujalo, a to je špatně. Ano, akce je natočena relativně dobře, ale s historickými fakty scénář kouzlí místy až prapodivně, hudba je jako vystřižená z nějakého levňoučkého televizního filmečku, herci děsní (obzvlášť představitel Karla Čurdy je nebývale tupý zjev)... A do toho řada nechtěně komických situací, jako když britský důstojník Gabčíkovi a Kubišovi na začátku filmu vysvětluje, kdo je Heydrich a co je to ten protektorát Čechy a Morava. (07.05.2012)

Tento film se tváří, jako že vypráví "pravdivý příběh", přesto už ten pozměněný název skutečné operace Antropoid v názvu filmu má asi diváka upozornit na to, že v lecčems se jeho autoři s fakty zrovna moc nepářou. Zejména mě to zarazilo u postavy Karla Čurdy, který dle autorů tohoto filmu má mít rodinu i s malým dítětem, a obává se tak o jejich životy, zatímco v reálu tou osobu, o jejíž život se Čurda bál a šel proto na gestapo, byla jeho matka. Stejně tak mi přišla dosti uhozená scéna, kdy se atentátníci nejprve snaží zastřelit Heydricha, když  odjíždí vlakem do Berlína. Volbou nějakých pražských lokací se film sice snaží o jistou autenticitu, proč se však samotný atentát točil na rohu Radlické ulice, tedy poměrně daleko od skutečného místa atentátu, to ví asi jen samotní tvůrci. Jinak bych ještě filmu vytkl velmi divnou, dosti lacinou hudbu, která je jak z nějakého béčkového televizního filmu. A pokud člověk kouká na dabing, tak asi škoda, že všichni čeští herci v menších a malých rolích (např. Jiří Krampol jako jeden z odbojářů či Zdeněk Srstka coby gestapák) jsou nadabováni jinými herci. (31.05.2022)

Ona to zase není úplně špatná filmařina a člověka zaplesá u srdce, že si někdo ze světových filmařů vzpomněl na tento, ve své době ojedinělý, čin našeho odboje a věřím tomu, že neznalé Američany mohlo Gilbertovo pojetí atentátu na Heydricha oslovit. Jenže našinec se na to bude koukat skrze prsty, protože vesměs tuto část našich dějin známe a tudíž nás ty nesmysly bijí do očí. Nevím jak ostatní, ale přes to já se nedokážu přenést. Navíc musíme, chtě nechtě, srovnávat se Sequensovým Atentátem. A ten je po všech stránkách povedenější, což platí zejména pro obsazení. Ačkoliv proti hercům v zásadě nic nenamítám (kromě Čurdova představitele), tak Jelínkovi, Mrkvičkovi a spol. nesahají ani po kotníky. Pomalu se blíží nové Ellisovo zpracování, na které se těším a zároveň se ho obávám, ale jsem si takřka jist, že horší než tohle nebude. 30% (03.03.2015)