Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

První částí posledního dílu (ehm) pro mě přestává být z estetického hlediska zajímavé dobrodružství obrýleného kouzelníka a za pozornost stojí již jen jako fenomén, který na místo toho, aby cílil na nejširší diváckou skupinu, se zaměřuje na fandovskou základnu. Umocnilo se to, co mě tolik iritovalo na šestce - není o čem vyprávět (a když se o to film snaží, selhává), zatímco styl se snaží diváka přesvědčit, že o něco zásadního jde. Charakteristické znaky blockbusteru nahradil fanouškovský diskurz. Nejen že je sedmička až otrocky věrná předloze (a invence v podobě taneční scény působí nepatřičně), ale zároveň postavy přebírají rétoriku hard-core fandů (testujeme navzájem své znalosti kvízovými dotazy, popř. počítáme s tím, že víme, kde je kdo a co je co, ačkoliv tomu bylo předtím ve filmových adaptacích věnováno minimum prostoru a zde mají klíčové prvky i postavy pouhou úlohu nezbytného zjevení se). Ačkoliv jsem dostatečně obeznámen, abych se neztrácel, nebaví mě to. A nejotravnější mi přijde příklon k fan-fiction, kdy nejde o hledání viteálů a přípravu na souboj s Vy-víte-kým, kdy by se vyprávění posunovalo dopředu, ale naopak stojí na místě a nirmá se v pocitech postav, které na místo záchrany světa a svého života řeší milostné trable. Potíž je v tom, že ústup epiky na úkor lyriky selhává proto, že vyprávění ve své "omezenosti" na titulního hrdinu jednak umísťuje úmrtí vedlejších postav mimo hlavní dění, a tak emoce absentují, a prostředí, které by mělo vykreslovat emoční stav ústřední trojky, je ve svém odkazování se k historickým realiím příliš doslovné a nefunkční. Nepomáhá ani styl, který nijak výrazně nevybočuje z toho, co se stalo normou v rámci blockbusterů let minulých, a tak užití (velkých) detailů pro zvýšení dramatičnosti a rádobyrealisticky trhané akční sekvence jen unavuje. V kině jsem se nedokázal zabavit ani záměrnými nadinterpretacemi (mainstream pracující s vyprázdněnou narací) a podvratným čtením (HP jako vyprávěni o vybojování si heterosexuality, když po Harrym jde Voldemort, který se obklopuje samými muži či butch lesbami a který musel oddělat svou konkurenci v podobě staré buzny Brumbála). Ne, ono je to o síle kamarádství, toleranci a tak, což musí být v závěru explicitně řečeno jednou z postav, protože divák se sérií možná dospívá, ale cílovka je ve věku, kdy se jí často odkrvuje mozek a krev se navaluje do jiných částí těla. (23.11.2010)

S odstupem času mám definitivně jasno. První část Relikvie smrti je druhým nejlepším filmem série po Vězni z Azkabanu. Pro nečtenáře je to sice znovu až překvapivě zkratkovité a rychlé nástupy na scénu některých postav jsou až úsměvné, ale díky Desplatovi se snímek může opřít o parádní soundtrack. Komorní pasáž putování ústřední trojice je slušně vyhrocená, dusnou atmosférou se velmi přibližuje knize a hlavně se v závěru ukáže Dobby. Tentokrát už jako největší frajer a finále na pláži je díky němu tou nejemocionálnější scénou z celé série filmů. Vzhledem k tomu, co se stalo, ale hlavně ještě stane, by možná nemělo být, ale Yates to do diváků nejvíce napálil právě tady. (09.08.2015)

Sním, či bdím? Tahle nekonečná nuda se někomu může líbit? Nejenom, že nebylo třeba Relikvie smrti rozdělovat na dva filmy a stačil jeden, ale obávám se, že celá sága by se bez problémů vlezla do tří celovečerních filmů. Tohle natahování, neustálé opakování, předzvěsti a přípravy na "něco velkého" jsou opravdu otravné. Jak kdosi už správně napsal, Relikvie smrti jsou něco mezi Cestou (The Road) a Šifrou mistra Leonarda a z obou si bere jen to horší. A ta romantika pro puberťáky? Jako samostatný film o třech dospívajících, kteří objevují svou sexualitu v anglické přírodě, by to možná bylo i dobré, jen by to nesměla být první část bombastického finále "největší filmové ságy všech dob". Chvílemi to svou nezvládnutou sebedůležitosti už připomíná Twilight. (15.11.2010)

Nevyhnutelná prohra daná slabou předlohou. Kdyby se to v druhé půli nepřehouplo v nudnější heterosexuální verzi Zkrocené hory (stan, stan, žárlivost, stan, úprk, stan), mohl to být jeden z nejlepších dílů série. Takhle ani omylem. Kdysi padala v případě filmů Kill Bill vol. 1 a Matrix Reloaded tatáž výtka, že jde o pouhou „část celku“. Oba filmy podstatně lépe vynikly až s druhou částí. Je třeba si ovšem uvědomit, že v obou případech šlo o tempem vyvážené filmy, jejichž základní chybou byl čistě otevřený konec. Ten první Relikvie smrti také má, navíc ale nudí zbytečnou vatou, kterou šlo nahradit / vyškrtat. Společně s Princem dvojí krve je Relikvie smrti – část 1 nejzbytečnějším dílem filmové série. Jeho nedostatky mají jedinou výhodu. Pokud bude i druhý díl podobným otrocky doslovným opisem, máme se přeci jen na co těšit. Druhá část knihy je totiž o poznání výživnější než ta první. (13.11.2010)

Po trapném pokusu o akčního Prince dvojí krve je pro mě tenhle Harry Potter příjemným překvapením a návratem k normálu. Narozdíl od svého předchůdce má až překvapivě mnohem více svěžího vtipu a nepostrádá přiměřenou akci. Po celou dobu mě ani jednou nenapadlo podívat se na hodinky. Pro mě film splnil ten nejzásadnější účel - navnadit na závěrečné finále. (18.11.2010)