Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Do filmu som išiel z čistej strojenej zvedavosti (režisér, herecké duo, divadelná hra, hudba)... časom ma však príbeh okúzlujúcej dvojice doslova pohltil. Formálna stránka filmu neprekáža a naopak dáva tým priestor ešte viac vyniknúť ústrednému duu hercov, ktorí sú fantastickí. Alda je ohromný frajer a časom mi aj osobne nesympatická Burstyn k nemu skvele sadla, najmä vďaka jej presvedčivým hereckým kvalitám. Film je skvelou romantikou, ktorá nepostráda dramatickú rovinu a nie je prvoplánovou cukrovinkou. ()
Velice silný a velice utajený vztah v proměnách času. Vztah, ve kterém zdaleka nejde jen o nevěru ... Milé, vtipné i dojemné vyprávění, které se už dopředu vzdalo jakéhokoli zbytečného a kontraproduktivního moralizování a spokojilo se s pokorným a nevtíravým pohledem na opakovaná setkání ústřední dvojice. ()
Hodně zajímavý kus. Většina konverzací (kromě aktuálně politických) je navíc totálně nadčasová. Jen mě děsí, že ten film, o kterém jsem si říkal, jak je děsně starý, je zhruba stejně starý jako já. Je to původně divadelní hra a tak je to hodně postavené na dialozích, ale já mám vlastně tenhle typ komorních filmů docela rád. No ne? Co třeba Blbec k večeři nebo Bůh masakru? ()
Nádherný film, který by dojal snad i kus kamene. Alan Alda a Ellen Burstyn jsou jedni z nejsympatičtějších nevěrníků, jaké filmové plátno spatřilo (v téhle vybrané zahýbací společnosti jsou třeba Jack Lemmon a Shirley MacLaine z Bytu nebo George Segal a Glenda Jackson v Na úrovni), a divák má vážně pocit, že celou tu dobu strávil s nimi. ()
"Tak co? Jdem šustit?" Kdybych si pořídil bokovku a jednou za rok s ní strávil víkend, tak by mi to manželka zatrhla dřív, než by mě to napadlo. Zamilovaný cifršpión George a těhotná panna Doris v tomto ohledu měli větší štěstí a mě jejich 26 setkání a 113 orgasmů hodně zaujalo. Taky jsem se dozvěděl, že smích je nepřítel erotiky a to je velmi znepokojující zjištění. Já se totiž směju rád a nikdy si na to při sexu nikdo nestěžoval. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)
Reklama