Délka polibku devadesát

Strašná, totálně nesmyslná komedie. Sálá z ní křečovité budovatelské nadšení, jak kdyby se psal rok 1950. Povinný optimismus a jásání na povel. Komunističtí papaláši v černých brýlích (v čele s nepříjemným Krejčou), jak nějací zápaďáci - jak pěst na oko. Hloupé vtipy, které se opakují třeba pětkrát za sebou (zkraty - toto slovo se hodí na celý film). Maminka porodí paterčata, ale jako by je neměla. Po nastěhování do rádoby chytrého domu se o ně okamžitě přestane starat a spolu s nešikovným tatínkem, rekordmanem ve výrobě zmetků, zkoušejí vesele mačkat různá tlačítka spíše v hotelu než ve vile, protože vedle rodinky tam bydlí i pět sestřiček, prostitutky a další pakáž. S velkým sebezapřením jsem vydržel do půlky, ale dokoukat se to fakt nedalo. Zkusil jsem ještě pár sekvencí z druhé poloviny a tam šlo zase o nějaké rozmnožování králíků nebo co, takže nesmysl na entou pokračoval. (19.11.2017)

Řekla bych, že se jedná o poměrně vydařenou parodii na socialistické plánování a s tím související podporu růstu porodnosti za každou cenu. Některé situace jsou sice poplatné době vzniku, stále jich však zůstává relativně dost nadčasových. Nejde sice o žádné velké umění, ale jako kousavá satira do samotného nitra komunistického režimu tenhle film funguje docela dobře. (65%) (28.11.2023)

Moskalykova sžíravá satira, nemilosrdně válcující (ne)reálný socialismus, skvělým způsobem odráží absurditu tehdejší doby, která byla natolik schizofrenní, že nakonec musím ten poněkud krkolomný nápad s paterčaty a moderní vilou vzít na milost a vnímat to jako určitou formu umělecké nonkonformity. Nejde o to, že se útočí na socialismus, ale spíš JAK! Vládní výbor pro paterčata, dotazník, svačinka (fakt viagra?!), dvacet let v podnájmu, vyměřovací komise... vrcholem je bezesporu demolice vily, během níž jsou odhalena mnohá nahrávací (nebo odposlouchávací) zařízení. Cenzura byla tehdy buď slepá anebo totálně imbecilní, jinak si to nedovedu představit. Hofman jako scénárista je překvapením, nečekal bych, že to je jeho práce. Vlach a Syslová sympatičtí, Libíček, aby se neřeklo, ale stejně se mi nejvíc líbil poťouchlý Krejča. Více iniciativy! (06.09.2016)

"To jsou naše první socialistická paterčata a po nich budou náledovat další!"                                                                  Bezvýznamný mladý pracovník se marně snaží sehnat byt. Nikdo mu nevěnuje pozornost, ale vše se obrátí doslově naruby, když jeho žena porodí patečata. Najednou se dostávají na výsluní, je jim přidělen krásný rodinný domek, je jim přidělat osobní tajemník, je svolána tisková konference. Absurdita života v socialismu v kostce. Je pravda, že řada vtípků časem zaniká, ale v roce 1965 mít doma prakticky všechno na dálkové ovládání byla velice slušná nadsázka. To neměli ani straničtí funkcionáři. Demolice vily odhaluje řadu nahrávacích zařízení. Na svou dobu VELICE odvážná satira! Krásná byla i tisková konference, kde řadu jemných inteligentních vtípků místní uživatelé zřejmě vůbec neodhalili..                                                       Uživatel sator se mýlí, Oldřich Vlach si zahrál víc hlavních rolí, okamžitě se mi vybaví Cena medu a Nepodepsaný knoflík. Na divadle hrál hlavní role v Králi Ubu, Procesu a Macbeth, v roce 1978 získal ocenění Literárního fondu za hlavní roli v Hamletovi. (10.02.2015)

Připadá mi, že na konci roku zbylo na Barrandově v rozpočtu spousta peněz, a tak se narychlo přemýšlelo, co s nimi. Scénárista dostal za úkol během dvou hodin vymyslet děj, tak si zašel do restaurace na vydatný oběd, hodinu a půl se prospal a během maximálně posledních 10 minut naházel na papír všechny představy, co ho právě napadly. A podle toho film také vypadá. Smršť vzájemně nijak zvlášť navzájem pospojovaných scének a nešetření s penězi (např. jsem v žádném jiném českém filmu neviděl, aby v jednom obraze bez souvislosti s dějem jen tak přistál vrtulník). (12.02.2012)