Krásnější než sen

Konečne som si pozrel poriadny film, aj keď nie je 5 hviezdičkový, stále ide o pomerne nadpriemerný muzikál, drámu a komédiu v jednom, ako keď si pripravíte žbrndu kávu 3 in 1. Normálne ma fascinoval brilantný scenár, vybrúsený do dokonalosti, pretože postavy si tu robia naschvál, a nebyť dvoch žien menom Mária, bohvie, ako by sa to celé skončilo ? Rita je prenádherná žena, ktorá spoľahlivo zaskočila za inak taktiež skvelú Ginger, že tento jej výstup vystačí na minimálne štyri iné muzikály s Rogers, Fredovi to ani moc neprekáža, že nemá po svojom boku svoju odvekú partnerku, lebo ona, Hayworth, je sama o sebe skrytou túžbou každého chlapa, ktorý by ju chcel mať v náručí. A pritom to na začiatku nevyzerá na lásku. Môžme sa za to poďakovať starému Eduardovi Acuňovi, čo vymyslel, aký recept platí na jeho, zatiaľ nezadanú, atraktívnu dcéru Máriu. Raz k nemu zavíta tanečník Bob Davis, ktorý si hľadá prácu... _ Výborní sú nielen dvaja mladí zamilovaní, ale aj Adolphe Menjou, ktorý koordinuje dianie na striebornom plátne. Má ho pod palcom. Keď si neviem dať rady, čo zase pozerať, musím zaloviť do môjho vychvaľovaného Classic Hollywood, kde je ešte množstvo vynikajúcich záležitostí, ktoré sa oplatia vidieť, čo sa až tak nedá povedať o súčasných... (17.06.2018)

Romantická komédia zo 40. rokov poňatá ako tanečný muzikál. Iste, s nevyhnutnými žánrovými klišé ako vystrihnutými z mydlovej opery. S drobnou výnimkou. V žiadnej telenovele vám nezahrá, nezatancuje a nezaspieva Rita Hayworth s Fredom Astairom. Obaja tvoria tak očarujúci pár, že v dejinách nadčasových filmových dvojíc ich radím hneď na druhé miesto za Bogartom a Bacallovou. V tomto filme - ktorý Rita údajne mala najradšej zo všetkých svojich filmov - situačná komika prechádza miestami do crazy komédie (špendlík v ústach, "dokonale neškodný" zapaľovač) a Astairove tanečné kreácie miestami do transpozície súdobej kreslenej grotesky (tanec po celej miestnosti so "zapojením" diváka). Morálnym kódexom zakázané telesné dôvernosti sa riešia jednoducho a nenápadne - vo chvíli, keď má podľa hrdinkiných plánov konečne dôjsť k bozku (alebo čomu), tancujúci pár "mimovoľne odchádza" mimo obraz. Niektoré dialógy sú perfektne vypointované. V súvislosti s týmto filmom ma napadá, aká je škoda, že nie sú dostatočne známi niektorí tzv. "supporting actors" zo starých filmov - istý starý pán menom Adolphe Menjou tu predviedol širokospektrálny výkon, ktorý sa len tak nevidí. To všetko prispieva k tomu, že druhý a zároveň posledný film, ktorý robil Astaire s Hayworthovou je skvelou zábavou. Jeho dobovú šablónovitosť zhovievavo prehliadame, pretože hrejivý pocit, že sa dotýkame tak vzdialených hviezd je na nezaplatenie. (17.07.2005)

S Fredem Astairem je to těžké... Jeho filmy jsou vesměs zaměnitelné a snadno zapomenete po měsíci, o čemže to byly. Na druhé straně ale stojí jeho nezdolný šarm, komický talent a fantastické taneční kreace, nad kterými lze žasnout pokaždé znovu. Rita je samozřejmě zdatná sekundantka (stejně jako v You'll never get rich) a člověk by se na ni vydržel koukat celé dny, i když přiznávám, že mi víc konvenují její emancipovanější, noirově laděné role (Gilda!). You were never lovelier se z astairovského průměru nevymyká. Tanec je božský, skvěle nasnímaný (to rámování upomíná na zlatý hollywoodský standard), pár povedených slovních vtipů nechybí, romantická zápletka je tuctová a jak se patří přeslazená (v tom ohledu dostává Ritina role dost na frak). Co překvapí, jsou odvážné róby, v nichž Hayworthová předvádí svá taneční čísla. Z toho, jak se jí nadzvedává sukně, musel nejednomu cenzorovi upadnout monokl. (28.06.2016)

"Poprvé jsem si přála, aby mě políbil muž a on dostal strach. Ale příště mu to nevyjde." To byla krásná doba, kdy se v rodině musely dívky vdávat postupně podle data narození a v pořadí druhá Maria místo skoku do chomoutu čekala na prince na bílém koni. Když dorazil a ladně se sesunul z koně, tak jsem se hodně zasmál, ale to byla spíše výjimka. Jinak mě totiž bavila pouze taneční čísla, která však neměla pro posun v ději žádný význam. Naopak zklamáním byla Fredova alias Robertova schopnost zabít takřka každý pokus o vtip. To jsem si nezasloužil, ale Rita Hayworth opět potvrdila svou dokonalost v každém záběru, což bych možná netvrdil, kdyby u mne nedávno nedošlo k úniku paměťových buněk do pohlavních žláz. (18.05.2016)

Rita je fajn, ale ani ona prostě nezamaskuje, že ten scénář je pitomá srágora.. Oproti svěží a dodnes plně funkční Cove girl (1944) je tohle tuctová, dobová křeč. Písničky jsou ucajdané.. Když Rita a Fred spolu tančí, je znát, že jsou konečně uvolnění a oba dělají co je baví, ale i ty taneční čísla jsou vlastně na jedno brdo ( zase v kontrastu s nápaditou a rozmanitou Cover girl). (07.04.2020)