Smrtící spojení

Po delší době jsem měl chuť na pořádnou asijskou duchařinu, to bych si ale nesměl vybrat hodně tuctový bububu snímek. Převážnou část příběhu totiž vyplňuje nešťastný osud siamských dvojčat, jenž se snaží hrát na slzopudnou strunu, což jsem prostě nepřekousl. Když si pustim horor, tak se chci bát, ne brečet každých deset minut. Jediná silnější scéna je ta v ložnici, jinak několik levných leknutí nedělá strašidelný horor. Kor když zdejší pointa, jež se alternativně opakuje v desítkách jiných filmů, je dnes stará už asi deset let. Ani ten konec mě nepřesvědčil ke třetí hvězdě. Škoda no. (16.10.2010)

Takže musím říct, že první čtyři nebo pět lekaček, nebo spíš ohromení či šok(borka jde sama po pláži na popud dochtora, aby se odreagovala pač se jí zjevovalo její odoperované dvojče, jde takhle samotinká s hlavou v oblacích, nikde nikdo, nu a zastaví se otočí se a stopy v písku jsou dvoje. Z tohoto mne zamrazilo. Ovšem nejen z toho. S Shutter to nemohu srovnat...ten mě totálně odrovnal závěrečnou scénou. Zde byl konec spíš thrillerový, ale i tak díky zajímavému zvratu se mi film líbil, byť viděn s italským dabimgem. A propo: Opravdu není nad ty pocity, když se díváte na horor sami. Když už je s vámi někdo jiný - zážitek klesá ... (30.01.2015)

Asijské a hlavně Japonské horory jsou z velké části o duchách, přízracích atd. zakládající hlavně na atmosféře, strachu, mrazení v zádech a ne o potocích krve, hladnokrevných vyvražďovačkách atd... Daří se jim to a Faet je toho příkladem... Takové filmy vyhledávám... Jak píše v jednom rozhovoru sám Hideo Nakata (Kruh) - "Samozřejmě nestačí jenom diváky lekat, pustit nahlas zvuk, připravit si dramatickou hudbu a potom strašidlo, které vybafne za rohem. Potřebujete mít hlavně zajímavý, zobecňující příběh. V poslední řadě musíte vyvolat atmosféru děsu, psychického teroru - potom nemusí být horory ani skutečně "krvavé"." Není to snad tak trochu případ právě Faet? Příběh dobrý je, dvojčat je na zemi hodně a situace z filmu se stát podle mě může. Myslím situaci Weeho, Pim a Ploy... Nicméně i na to ostatní osobně věřím, ale ne všichni samozřejmě. Na základě tohoto byl pro mě snímek velice napínavý, někdy i nervy drásající... Snímek se mi velice líbil, skvělá atmosféra, pro mě dobré herecké výkony a příběh byl s nadsázkou "jako ze života"... Uživatel obitus sice píše, že tam byla jen "tři bafnutí", ale osobně nepotřebuji aby na mě v každé scéně něco baflo, či měl někdo něco useklé... Dobře spracovaná, nervy drásající scéna při které budete mít mrazení v zádech a budete "přikovaní" k sedačce je pro mě daleko větší zážitek.... Doufám že páni režiséři úspěšného Shuttera a tohoto snímku natočí podobné dílko... Jen tak dál! (22.11.2008)

Opäť a nečakane presne to isté čo sa dalo čakať...prv je tu malé vyplašenie..potom tu máme stopy niekoho kdo nie medzi nami...jasné nik naokolo mi neverí...potom pritvrdíme poplašíme viacej...pridáme manžel/priateľa/kamaráta....dozvieme sa dôvod prečo plašíme - obvykle nepekná škaredá vec...potom poplašíme naraz a riadne..a na konci "riadne" rozuzlenie..len prečo musia byť všetky mŕtvoly na bielo a rovnako štrašidelné...to je v skratke Smrtiace Spojenie..nič iné sa od neho nedá očakávať (06.02.2010)

Siamese Dream. Je celkem pochopitelné, že horor o siamských dvojčatech představuje thajský vývozní artikl. Až na několik sympatických a méně humpoláckých metafor a symbolů, jimiž děsí film spíše v první polovině, představuje Faet rutinní, předvídatelné a naprosto neděsící řemeslo. Tvůrci jakoby se paradoxně lépe cítili v úplně jiném, ale stejně brakovém žánru, jímž místy tuctovou hororovou hstorku, utápějící se v klišé, záplatují. Možná dobře, že se po této cestě o několik let později vydali. S jakým výsledkem, to už bohužel, dá-li Bůh, nezjistím. (13.01.2017)