Smrtící spojení

Tenhle horor se ke mně dostal díky tak trošku podvodným praktikám firmy Mido - na obálku totiž neumístila nic kromě českého názvu, který ovšem nekorespondoval s ničím, co jsem si z asijské hororové produkce pamatoval, a tak jsem tedy koupil zajíce v pytli. No, stále nemám rád thajské horory, jak jsem se mohl přesvědčit. Průběh filmu je klasicky thajsky kašovitý, scény se náhodně mění za naprostého ticha, najednou zaburácí housle, odněkud vyrazí hlava nebo ruka a film ztichne a pokračuje úplně jinde. Ach božínku. Jednou jsem se opravdu leknul, ale kdybych se chtěl lekat, tak jdu na noční procházku do ghetta a nekoukám na horor :) Když konečně přišel zvrat, který jsem vytipnul už po 10ti minutách (a fakt jsem nečekal, že se strefím!), tak to šlo do kytek úplně. Člověk neví, komu má fandit, protože každý se nějak chová a občas udělá něco proti rozumu selskému, svému i proti vlastnímu charakteru, jen, aby byl šok. A co bylo nejlegračnější? Když se nad tím zamyslíte zpětně, tak ten duch tam nebyl vůbec k ničemu... Vystřihněte ho, a film skončí stejně. Pro takové věci existuje krásné slůvko a já ho mám moc rád... (19.07.2009)

Zase ďalšia thajská duchárina od Mido production. V poslednom kvartáli asi štvrtá mnou videná. Začínam si myslieť, že v tom majú nejakú záľubu. Kvalitou bohužial stále na rovnakej úrovni, akurát potešilo neočakávané rozuzlenie a ja snáď ešte doplním, že je treba si dávať pozor keď niekto povie: "Nikdy nás nič nerozdelí." (29.07.2009)

Zpočátku již klasická asijská duchařina se vším, co k tomu patří, zaujme především tím, že se zdá, že postrádá právě onu klasickou klišovitou a neoriginální příměs hledání identity ducha a zívěrečný zvrat s tím spojený. Jenže ouha, i z tak zjevného faktu, jakým se zpočátku identita duchá zdá být, druhý půlka filmu dokáže vykřesat (a znatelně celý film pozvednout z neoriginálně klišovitého balastu, který thajský horror nabízí vrchovatou měrou) zajímavé psychologické drama i s oním zvratem. To, společně se zajímavou hlavní představitelkou, z filmu činí to lepší, co nám Thajsko (alespoň z toho, co jsem zatím viděl) může nabídnout. Potěšil mě zajímavý závěr a přirozený oheň, ne jeho digitální náhražka. Klasikou je docela povedená hudba (je zajímavé, že i ta nejobyčejnější thajská sračka má výbornou hudbu). A máte-li rádi/y omyly, opomenutí a chyby filmových tvůrců, určitě vás potěší závěr scény ve vaně. Sledujte pozorně. Pobavilo mě, jak něco takového mohli přehlédnout. (09.02.2011)

Příjemné překvapení na poli asijských duchařin. Já duchařiny nemám moc rád, protože všechny staví hororovou linii na klišovitých lekačkách a mnohokrát viděných postupech. Ani tato duchařina není jiná, avšak narozdíl od většiny ostatních má jednu výhodu: není trapná. Duchařiny typu Nenávist nebo Zmeškaný hovor mě nejen neděsí, ale navíc mi přijdou i trapný a někdy až k smíchu. Proto sem moc rád, že smrtící spojení je klasickou duchařinou, která netrpí trapnými momenty a rozhodně si své hodnocení na csfd zaslouží. Pro mě osobně kvalitativně ještě o 3% lepší. Takže 65% :-) (09.01.2012)

Někdo by měl konečně v Thajsku vysvětlit, že výskyt ducha v každé páté scéně způsobuje velmi nepříjemnou duchařskou inflaci - jak se má člověk aspoň trochu leknout něčeho, co na něj dovádivě bafne ob čtvrt hodiny. Také by nebylo na škodu sdělit tamním filmařům, že vítězství hmoty nad duchem (cha), tzn. skutečně velmi profesionálně působící obrazové části nad částí dějovou, není zrovna ten nejlepší způsob, jak dělat dobré filmy. Faet sice oběma zmiňovanými neduhy trpí, ale jelikož to není v míře větší než neúnosné a závěrečná pointa není z nejhorších, řadí se k tomu lepšímu, co jsem z údajně vynikající thajské horrorové produkce měla možnost vidět. (02.07.2009)