Smrtící spojení

Tři bafnutí ještě film nedělají a bohužel Alone už nic víc nabídnout nemůže. Nápad je sice vynikající, ale silně nevyužitý, jediná opravdu silná scéna je už v traileru profláknutá pláž. Navíc, i když je pointa myslím slušná, je film naprosto zabitý jejím umístěním někam do druhé třetiny. Celý konec je pak nudným oddalováním nevyhnutelného. Minimálně o dvě třídy horší než Shutter. Holt opakování někdy není to pravé ořechové. (07.09.2007)

Zpočátku již klasická asijská duchařina se vším, co k tomu patří, zaujme především tím, že se zdá, že postrádá právě onu klasickou klišovitou a neoriginální příměs hledání identity ducha a zívěrečný zvrat s tím spojený. Jenže ouha, i z tak zjevného faktu, jakým se zpočátku identita duchá zdá být, druhý půlka filmu dokáže vykřesat (a znatelně celý film pozvednout z neoriginálně klišovitého balastu, který thajský horror nabízí vrchovatou měrou) zajímavé psychologické drama i s oním zvratem. To, společně se zajímavou hlavní představitelkou, z filmu činí to lepší, co nám Thajsko (alespoň z toho, co jsem zatím viděl) může nabídnout. Potěšil mě zajímavý závěr a přirozený oheň, ne jeho digitální náhražka. Klasikou je docela povedená hudba (je zajímavé, že i ta nejobyčejnější thajská sračka má výbornou hudbu). A máte-li rádi/y omyly, opomenutí a chyby filmových tvůrců, určitě vás potěší závěr scény ve vaně. Sledujte pozorně. Pobavilo mě, jak něco takového mohli přehlédnout. (09.02.2011)

Jako asijská duchařina nese tento horor všechny typické prvky žánru, včetně snadno odhadnutelné pointy. Navíc ale přichází i s něčím novým (viz. scéna ve výtahu, větrák, nebo psychedelický únik před vizemi). Pokud jste neztratili ještě zbytky respektu k hororvo duchařino asijské kinematografii, mohlo by vás spojení uspokojit. (13.10.2009)

Někdo by měl konečně v Thajsku vysvětlit, že výskyt ducha v každé páté scéně způsobuje velmi nepříjemnou duchařskou inflaci - jak se má člověk aspoň trochu leknout něčeho, co na něj dovádivě bafne ob čtvrt hodiny. Také by nebylo na škodu sdělit tamním filmařům, že vítězství hmoty nad duchem (cha), tzn. skutečně velmi profesionálně působící obrazové části nad částí dějovou, není zrovna ten nejlepší způsob, jak dělat dobré filmy. Faet sice oběma zmiňovanými neduhy trpí, ale jelikož to není v míře větší než neúnosné a závěrečná pointa není z nejhorších, řadí se k tomu lepšímu, co jsem z údajně vynikající thajské horrorové produkce měla možnost vidět. (02.07.2009)

Duchařina nadprůměrná, ale jako horor průměrný. Já nechcu moc spoilerovat, i když se tomu asi nevyhnu. No, hlavní je to, že SPOILER to vlastně ani není horor KONEC SPOILERU, a děj to tak i ukazuje, takže stěžovat si, že tady něco tak pětkrát vybafne a to je všechno, je úplně zbytečné. Dobrá, místy je to takové utahanější a dlouhá chození za tmy s baterkou po domě mi už celkem lezou na nervy, ale i tak jsem se spíš bavil. Příběh to má zajímavý a dobrý, včetně závěru, je tu i pár zajímavých věcí, ale na víc jak lepší 3* to fakt nebude. Ale špatný film to není vůbec. (07.01.2019)