Yumurta
Vajce
Egg
Režie:
Semih KaplanoğluScénář:
Orçun KöksalKamera:
Özgür EkenHrají:
Nejat Isler, Saadet Aksoy, Ufuk Bayraktar, Gülçin Santırcıoğlu, Emine Sarıkaya, Esra Turan, Erdal Yıldırım, Kadir KaçanObsahy(1)
Yumurta (Vejce) je prvním ze tří filmů trilogie Vejce-Mléko-Med velice ceněného režiséra Semiha Kaplanoglu. Její děj se odehrává opačně - hlavní postava v trilogii nestárne, ale mládne. Hlavní postava, Yusuf, je inspirována biblickým příběhem Jozefa a jeho bratří, na jehož osud ve filmu odkazuje mnoho scén a symbolů. Film nám pomáhá pochopit, jak rychlý je náš život, zatímco v mnoho částech světa je pořád hodně míst, která jsou tak pomalá jako tento film. Kaplanoglu se pokouší kontrastovat svět města a venkova, který se hodně liší nejen v Turecku. Druhý díl trilogie by měl být uveden již v brzké době, pravděpodobně na festivalu v Benátkách. (Cycake)
(více)Recenze (10)
Tohle je pro mě skutečně to, čemu by se mělo říkat "romantický film" - a je s povzdechem, že byl natočen zrovna Turkem. Žádné tlačení na citovou pilu, vše jde zvolna, přirozeně, tak jak by láska (a ta je samozřejmě předpokladem romantiky, a zde o ní není sebemenších pochyb) měla vznikat, rozvíjet se a koexistovat v co nejširším prostředí. Žádná bouřlivá citová vzplanutí, žádné peripetie chtění/nechtění, žádný pláč a skřipění zubů, žádné nucení a odmítání, žádná chtivost, žárlivost, akce a protiakce. Věci přicházejí samy. Když jsou lidé připraveni, láska přijde sama od sebe. Pozn. 1: Bez obětování berana to samozřejmě nepůjde. Pozn. 2: Myslím, že si turecká slova jumurta, bal a süt budu pamatovat do konce života, přestože jméno režiséra nejspíš zapomenu). ()
Tak tento režisér dostal za tuhletu hnačku na filmovce ocenění stříbrnou trofejí a velkou kyticí. Film nemá žádnou zápletku, žádné napětí, žádný pořádný děj… Vím že něco konkrétního mít musí a to jsou nudné obyčejné dialogy o ničem po celý dvouhodinový film, buď ve městě nebo doma u večeře. Ale asi to holt někdo považuje za umění, když si dva lidé sednou a jeden řekne: Venku prší. A ten druhý: Koupil jsem rohlíky. Ale asi nejsem jediná kdo si myslel že film byl velmi špatný protože polovina lidí přímo utíkalo z kina. Já jsem ho schválně přetrpěla abych ho tady mohla hodit do odpadu a po ukončení projekce jsem ani nezatleskala načež abych ještě zůstávala na besedu. ()
Turecký film začínam mať veľmi rád. Kaplanogluová poetická trilógia je preto na zozname sérií, ktoré chcem a musím vidieť. Čo povedať o Vajci? Keďže je mi blízka strata domova a jeho následného hľadania, keďže je mi príjemnejšie sledovať ľudí v hodnotovo čistejšom vidieku, než v umelom a neúprimnom meste a keďže zbožňujem krásne dievčatá, zaujímavé pokrmy, spanie v lese a stret tradícií s modernou je jasné, že Vajce si ma získalo. Nie len hereckým prejavom, ale aj kompozíciou záberov a pohrávaním si s inotajmi a metaforami. Nejedná sa o štýl podobný Ceylanovi, čo oceňujem. Pritom pracuje s rovnakými témami. Vajce sa tak stáva pekným prvým krokom do ďalšej tvorby tohto zaujímavého tvorcu a ja pevne verím, že Yusuf mi prirastie k srdcu. Tu si k tomu strašne dobre nadbehol. ()
Film má nádhernou kameru, nemá hudbu a moc se toho v něm neděje, takže během filmu můžete paralelně přemýšlet o jeho hlavním motivu ("zvovuobjevení" dalekého venkovského domova, který jste dávno opustili). Trochu pozoruhodná je samotná dramatizace - hlavní hrdina (údajně citlivý člověk a básník) normálně konverzuje jen výjimečně, jeho typická interakce je výměna dvou vět a následné mlčení, případně mlčení a odchod beze slova (např. od napůl snědeného jídla). O čem zásadním vlastně přemýšlí se nikdy nedozvíme. Ještě je tam okrajový fun fact - hrdina jezdí ve Škodě Forman. :) ()
S úžasom, ešte stále badateľným na tvári po screeningoch filmov iného Tureckého režiséra: Nuri Bilge Ceylan(filmy Distant a Tri opice) na Artfilme(AF) som sa s vervou náhlil do kina s veľkým očakávaním. Viem, že pri filmoch je chybou priniesť si so sebou i nejaký batôžtek akejkoľvek príťaže- či už pozitívnej alebo negatívnej. Ale toto pochybné dielo by ma nezaujalo pri akomkoľvek stave mysle. Prekypovalo priemernosťou a monotónnosťou. Či už to bol triviálny príbeh, všedné pseudoartové spracovanie, takmer statickú kameru, nevýrazné herecké výkony, nemotorný lyrizmus, uspávajúcu atmosféru...Jednoducho jeden z filmov na ktorý sa veľmi rýchlo zabúda. ()
Reklama