Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Canakja to napsal docela výstižně. Jako film tomu chybí spád a něco, co by diváka dlouhodobě udržovalo v pozornosti a přikovalo do sedačky. Jako dokument to nepřináší moc informací. Je tu řada skvělých scén, ale něco tomu zkrátka chybí. Na film, co trvá více než dvě hodiny, by to chtělo dynamičtější styl vyprávění příběhu. Závěrečný epilog potěšil. (27.07.2014)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Na televizní zpracování je film velmi povedený a je vidět, že HBO do toho nějakou tu kačku vrazilo. Mírně dokumentární forma není na škodu a je historicky velmi přesná. Spíš než akci čekejte politické hašteření a propracování jednotlivých postav a jejich osudů, i když na závěr dojde i kolty. Emocionálně silný příběh, který se opravdu odehrál a musí vzít za srdce snad každého. Nutno ještě vyzvednout skvělé herecké výkony a odkaz, který nám film dává: lidi, nebuďme svině. (30.07.2015)

Projekty z produkcie HBO sa stávajú čím ďalej, tým viac synonymom výraznej kvality. Aj tu ide totiž o perfektný film s príbehom hodným akejkoľvek ceny, prihliadajúci na historické fakty. Dojemné, drsné a pravdivé výpovede o osudoch červených tvárí. Ale nakoniec všetci hrajúci Indiáni sú jasným dôkazom toho, že práca ľudí presadzujúcich ich práva v minulosti nevyšla nadarmo, za čo im patrí obrovská vďaka. Kvalita je však nielen v príbehu, ale aj v hercoch a vyspelom spracovaní, ktoré ani prinajmenšom nepripomína črty televíznej produkcie, čo sa prejavuje na dobre vyzerajúcich kulisách, kostýmoch a dobre pracujúcom komparze. Takisto aj suprová práca s kamerou, filtrami a strihom. Bez týchto by to asi nebol taký vysoký nadpriemer. 85%. (11.07.2008)

Naučný příběh o tom, kterak Indiáni přišli k tomu ničemu, co mají dnes (jak tomu rozumíme v paralele s Romy, i když nejsme Američani, že?). S kouzelnou Annou Paquin k tomu. Někde jsem měla zasunuto, že Siouxové byly drsným kmenem, no po shlédnutí tohoto (dlouhého) dílka už si to budu pamatovat. Je to poučné, méně už zábavné. (21.11.2010)