Sluha

V podstatě se můj názor blíží "dopitakovu", jen jsem zřejmě ještě přísnější. Kamera snímku je strhující, všímavá, ostražitá, plynule proměnlivá, herci jsou krásní, s mnohovrstevnatými gesty, postoji, pohledy, mimikou, hudba je podmanivá a výmluvná, a celý film drží kompaktně pohromadě alespoň tím, že nálada v něm je v každé scéně napjatá, jitřivá, víceznačná, ovzduší je konstantně naplněno podezřívavostí a nejistotou, a to mezi všemi postavami bez výjimky: vyberte si kteroukoli dvojici ze čtyř hlavních postav, a rozvine se Vám mezi nimi celá škála nejasností, tušených možných sympatií i antipatií, ale jisti si nebudete ničím – jste svědky jejich střetávání, ale důvody, pozadí ani minulost neznáte. Stejného (a z podstaty věci mnohem silnějšího) efektu by se však dalo dosáhnout, i kdyby se děj vyvíjel logičtěji, plynuleji, bez tolika zásadně nesoudržných přeryvů a skokových proměn v psychice postav a vzájemném vývoji jejich vztahů. Ke konci to už skutečně unavuje a rozptyluje, jak se ony diskrepance sčítají, i ta zmíněná (a vskutku působivá) scéna svádění se zdá méně mocná pro svůj křiklavý a nečekaný nástup, a závěrečná dekadentní pasáž působí pak svým nezapojením jako už extrémně přitažená za vlasy. Po shlédnutí Vám nicméně zůstanou do paměti vypáleny silné obrazy jednotlivých scén, kolem žaludku se rozhostí stísněnost z jejich nepochybně neklidné atmosféry i brilantně nasnímané krásy – jenom Vám budou tanout na mysli izolované obrazy, jako byste prošli spíše čarovnou galerijní výstavou než viděli lineárně se odvíjející film. Silnou působivost tomuto snímku nelze upřít. Jsou to tedy čtyři z pěti za svébytnost, u níž je pozoruhodná i její dysfunkčnost. (02.05.2011)

Slúžim, slúžiš, slúžime. V každom sluhovi kus pána. Pretože len oni dvaja majú rovnako intímny prístup všade. Nakoľko podriadený vzťah je z hľadiska prirodzeno právnej teórie rovnosti všetkých prirodzene neprirodzený, každý otrok sa snaží zachytiť odlesk trblietavej nádhery toho, pre koho pracuje. Záleží len na jeho šikovnosti a vynaliezavosti, koľko sa komu podarí uchmatnúť z vládcovho bohatstva, moci a manierov., a ako dlho to vydrží. Losey v dômyselne zrežírovanom príbehu ukazuje pána, ktorý sa spočiatku snaží udržať hru v medziach rozkazovačne poslúchacích konvencií. No klinec do hlavičky udrie jeho frajerka, keď lakonicky skonštatuje: "Ty si tak lenivý." A ozaj - developer, ktorý sa dá nahovoriť na megalomanský projekt v Brazílii, extra pracovitosťou ani záujmom oň nevyniká. Vyvolenej srdca manželstvo síce sľúbi , no nekoná. Po tom, čo osirie jeho príbytok, nie je schopný sa postarať ani o jednoduchý poriadok. Prirodzene siahne po prosiacej ruke sluhu, ktorý už raz zradil. V skutočnosti ho potrebuje ako soľ. Úlohu zohráva i explicitne nevyslovená, no v náznakoch zrejmá, mužská erotická príťažlivosť. Je potom celkom prirodzené, že z kašírovanej pokryteckej hry sa stane to, po čom slabošský aristokrat v skutočnosti vždy túžil - nikdy sa nekončiaci dekadentne opilecký žúr. (05.11.2020)

Film na který jen tak nezapomenu. V ději dochází ke dvěma zásadním zvratům v důsledku nějaké události. V první třetině jsou rozdané role - pán se chová jako pán, dává příkazy, vyžaduje, sluha posluhuje, poslouchá. Je patrné napětí mezi přítelkyní Tonyho Susan a jeho sluhou. Jí se Hugo nepozdává a staví ho do přímé konfrontace. V druhé třetině dochází ke zvratu, pán je sesazen ze své pozice, ukazuje se jeho zranitelnost, nezvládá každodenní starosti o sebe a o dům, poznává, že se bez pomoci neobejde. Sluha přestává být pouhým sluhou, stane se jakýmsi kumápnem, který určuje pravidla. Samotný závěr filmu je vyhrocením přechozích konfrontací, postavy jsou odhalené bez příkras, nkdo nezůstává ve své původní roli, je odhalená vnitřní destrukce všech zúčastněných. Nový český dabing (Etzler, Zedníčková, Trojan) (10.02.2015)

Perfektná, geniálna, dokonalá, progresívna čierno - biela kamera, kameramana Douglasa Slocombea, a to je úplne TO NAJ, čo by som skonštatoval, zhodnotil, pochválil na tomto, dosť znepokojivom snímku o všestrannej manipulácii človeka človekom. Všimol som si, že nezainteresovaní okoloidúci občania, sem - tam pozreli do kamery, lebo nemali tušenia, čo sa deje. Fox a Bogarde, si vymenia úlohy, najprv pán a sluha, po čase naopak, sluha a pán, Tony si mal dobre premyslieť myšlienku vzatia Barretta do pracovného pomeru komorníka, lebo tento človek kuje veľké plány, ako ho zdecimovať, podviesť, oklamať, nastražiť naň svoju pôvabnú sestru, ktorá je v skutočnosti, jeho snúbenicou, o to prekvapivejšie sa všetko začína vyvíjať v jeho neprospech, že sa stáva poslušným barančekom, ktorý si necháva dobrovoľne vymývať mozgy. Škoda, že Patrick Magee sa v snímku len na pár scén, sotva mihol, ale aj tak by tu preňho nebolo miesta, vo filme na to stačia traja, štyria, aby bol divák totálne opantaný výnimočnými hereckými výkonmi, kamerou, scenárom a réžiou. A práve z hereckého zoznamu vyzdvihujem najmä Dirka Bogarda, ktorý je vo svojej role Huga Barretta maximálne presvedčivý, strhujúci, prefíkaný ako líška, zároveň vo vnútri je slizký a hnusný, na pohľad by ste mu nepovedali, že by vás opil rožkom. Pozor si treba dávať na extra milých ľudí, z ktorých sa vykľujú... (07.10.2016)

Veľmi šikovne vystavaný príbeh o sluhovi, ktorý v úvode pôsobí ako ten najzodpovednejší človek pod slnkom. Ten istý sluha sa však po prijatí do služby mení rýchlosťou svetla na človeka, ktorý má všetko dokonale naplánované...Komornosť snímku neprekáža, naopak si myslím, že je jednou z predností filmu, rovnako ako čiernobiela farba. Charaktery a psychológia postáv je dobre prepracovaná a malé osobné súboje medzi pánom domu a sluhom film spoľahlivo poháňajú. Posledná tretina filmu, kde už nieje veľmi jasné, kto je pán a kto sluha snímok výborne uzatvára. 80%. (14.08.2014)