Warcraft: První střet

Shrnuto do jedné věty - je to rozhodně lepší, než jsem čekal. Má to Blizzarďácky nereálnou vizuální stylizaci (obří zbroje, obří meče, chvilku jsou orkové třikrát tak velcí jako lidští pěšáci, chvilku zase ne), která přesně kopíruje Warcraft, jak ho známe z PC (a že jsem hlavně s W2 strávil v "kritickém věku" opravdu hodně času), a má to i Blizzarďáckou animačkovou kvalitu... akorát do ní bohužel pořád lezou nějací ne úplně dobře obsazení živí herci:) I když, špatně obsazení... spíš jsou hloupě napsané jejich scény (nejhorší je asi rozmluva Lothara, Garony a Khadgara u táboráku). Dohromady jsou lidské postavy celkem zajímavé, každá má nějaký svůj silný moment, ale výrazný problém je, že ústřední mužská čtveřice působí jako změkčilí lojzové s pečlivě pěstěnými vousky (a hlavně Lothar je chodící reklama na umělé slzy, i když v první třetině filmu opravdu nemá proč je ronit). Paula Patton nakládá hodně slušně, její lehce zmatené výrazy, když se snaží pochopit lidská hnutí mysli, jsou víc než odpovídající protivahou tomu, že její minikly působí chtě nechtě trochu směšně. Zajímavé je, že se tak nějak stalo, že největší zážitek jsou zcela digitální orkští náčelníci, pochopitelně na čele s Durotanem a Gul'danem. Pokud se týká děje, tak ano, je tu pár klišé, a taky pár věcí, které jste viděli jinde (třeba v Harry Potterovi nebo v Pánu Prstenů), ale jako celek - a hlavně jako počátek trilogie, která doufám skutečně vznikne - je to slušné. Ne super, ne nezapomenutelné, ale zvládnuté, a zkrátka slušné. Kdo ví, třeba se moje výtky k obsazení Lothara Anduina (neplést s Alduinem ze Skyrimu;)) i mladého mága Khadgara (který vládne na novice opravdu podivuhodným arzenálem) rozplynou, až je zocelí žár bitev a nových bojových technik (bambitky nastoupí hned ze začátku;)). Tvůrci mají ještě dost na čem pracovat, ale šance na výraznou stopu v historii adaptací počítačových her jsou značné. Za návštěvu kina to rozhodně stojí, a to jsem byl jen na 2D (protože 3D je minimálně v HK jen dabované:P). A málem bych zapomněl - mytologie světa WoW je mi naprosto cizí, ale není třeba se toho obávat. To, že jsem netušil třeba jaký je rozdíl mezi Kirin Tor a Karazhanem, vůbec ničemu nepřekáželo;) 70% (09.06.2016)

Nemám v lásce filmy s IQ houpacího koně, a tudíž bych měl Warcraft nemilosrdně rozcupovat. Tvůrci ho obdařili hromadou digitálních efektů a akce, s inteligencí je na úrovni batolete, co to povídám, kojence. Jde o snímek s áčkovým rozpočtem a béčkovými útrobami. Pouhý letmý pohled na filmové postavy okamžitě napoví, že nejde o "seriózní" fantasy s pokusem o filozofický přesah, ale o infantilní zábavu, kde je radno nevěnovat pozornost stupidním dialogům, šíleným kostýmům a choreografii bojových střetů. Přesto jsem k snímku shovívavý, je hloupoučký takovým milým neurážejícím způsobem. Beru ho jako svého druhu guilty pleasure a na slaboučké tři hvězdičky to vytáhnu. Případným dalším dílům, tedy druhému, třetímu a dalším střetům, se ale rád vyhnu. Celkový dojem: 50 %. (23.01.2021)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)

Duncana Jonese šlechtí, že se snaží cílit jak na fanoušky všech druhů předloh, tak i na Warcraftem nedotčené, ale v mém případě zůstal ve výsledku jen na půli cesty, kam ještě spíš doklopýtal. Ve chvíli, kdy se neznámé postavy tváří pár minut po začátku filmu smrtelně vážně a hází v každé větě cizí jméno, název či alespoň tajemné slovo typu "Strážce", nevěřil jsem, že se do děje dokážu dostat. Naštěstí celá mytologie není složitá a všechno do sebe začne zapadat, navíc ještě v kombinaci s dobrodružstvím, kde se pořád něco děje a není chvíle, aby někdo z hlavních charakterů nebojoval, nekouzlil nebo alespoň za bitvou či kouzlením neletěl. Problém je, že za první oponou v podobě pohledné vizuální destrukce nebo emocionálně dobře trefeného soundtracku už nic není. Soubojům, láskám, paktům i válkám chybí zábavnost a celý První střet se odehraje víceméně bez toho, abych začal Lotharovi a spol. fandit. Naopak jediná postava, která mě opravdu zajímala a které jsem držel palce, umírá až trestuhodně rutinním způsobem. Pokračování bych se nebránil, protože při takovéhle šíři bude pořád co rozvíjet, ale tady chyběla duše, pro kterou by mi nově poznaný vesmír mohl být blízký. 50% (15.08.2016)

Skoro bych tomu neměla co vytknout, až na divnou postavičku krále, která mi přišla dost nevýrazná a k ničemu na to, že to byl král a jeho rozhodnutí (ať už takové nebo makové na konci filmu) mělo velký dopad. Příběh se mi líbil, v podstatě většina postav mi přišla sympatická nebo alespoň jsem si k ní nevyvinula žádnou averzi. Nejvíce se mi samozřejmě zalíbil Ork Durotan jako spoustě jiným. Ale prostě to nemělo to takové cosi, díky čemu byste se do toho zamilovali, díky čemu byste z kina odcházeli nadšení. Ano, byla to fajn podívaná a nenudila jsem se, ale i přes všechnu magii, kterou ve filmu postavy disponovaly, to nemělo to pravé kouzlo. Velmi silné 3* a jsem zvědavá na pokračování. (18.06.2016)