Setkání na konci světa

Škoda, že si Herzog neujasnil, co přesně chce říct. Záběry na Antarktidu jsou zde krásné (jak jinak), stejně tak i některé rozhovory s vědci a Herzogův komentář, ve kterém se často objevuje i vtip, byť občas rýpavý. Chvílemi se to sice táhlo, ale nevadí, ta spousta záběrů na Antarktidu, ať už pod vodou či na zemi, mi to částečně vynahrazuje. Líbilo se mi to, ale bohužel zde chybí nějaké hlavní téma. Ukázat život na Antarktidě? Ochrana přírody? Varovat před budoucím směřováním lidstva? Všem třem tématům se Setkání na konci světa věnuje, ale ani jedno alespoň trochu nedominuje, spíš všechna zůstávají na stejném levelu důležitosti. Kdyby to bylo víc ujasněné, šel bych možná i s hodnocením výš, jelikož tu byl potenciál na nejlepší Herzogův dokument - z toho, co jsem zatím viděl. I tak je to zajímavý dokument a ten, koho zajímá Antarktida, asi nebude zklamán. 4* (08.07.2020)

Oscar 1 nominace: Dokument (31.01.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $944,933║Tržby Celosvetovo $968,556║ (24.03.2009)

Vizuálně zajímavé prostředí, především to podvodní, a Herzogův chvílemi satirický komentář. Tak by šel v kostce shrnout celý tento dokument, který chvílemi zapomíná na svůj účel, v další chvíli zase chce být trochu víc sarkastický než by se hodilo a přesto má, co nabídnout. Režisér Herzogova formátu by si asi zasloužil více myšlenek a více zaujetí pro výsledek. Ten totiž prakticky neexistuje a krom průzkumu lidí, kteří jsou schopni odejít z civilizace na Antarktidu, a jejich důvodů tu prakticky nic nezískáme. Krásné podvodní záběry "moře pod ledem" jsou však poutavé a netradiční. Dokument, který měl být zajímavější a mohl být poklonou všem vědcům, kteří se věnují výzkumům "na konci tohoto světa" a nežádají za to žádné díky. (04.04.2009)

Zajímavé. Dokumentu bych rozhodně nevyčítal nedostatečné zaměření či fakt, že režisér neví o čem to chce mít (viz. komentáře). Werner Herzog postupně rozkrývá uzémi základny McMurdo a Antarktidy. Vše doplňuje svým ironicko/sarkastyckým komentářem v angličtině, jeho dramaturgie je pak typická, Herzoga se jako obvykle ptá na to na co se jiní ještě nezeptali. Pokud chcete dokument, který zcela "využívá svůj potenciál", dejte si něco od National Geophraphic. (13.12.2009)

Werner Herzog se nebojí být sarkastický, urážlivý, ale ani sentimentální. Nebojí se udělat z vyslýchaných idioty, exoty a podivíny. Nebo spíš ne "udělat", ale nechat nás, abychom si to o nich mysleli. Je v podstatě hodně bezcitný. Ne že by chtěl těch věcí nějak docílit (snad jen nechat kameru běžet ještě pár vteřin po zodpovězení otázky vždy vyvolá dojem jisté nepřipravenosti a bezradnosti dotazovaného - všiml jsem si, že to Herzog používá snad ve všech svých dokumentech), ale rozhodně se tomu nebrání. Ale v jeho filmech je i cosi nakažlivě zajímavého. Možná je to špatný dokumentarista, nedokáže se držet tématu, staví se moc do středu pozornosti, ale filmař je to skvělý. (04.11.2011)

Some faith in humanity has been restored. (24.01.2015)

Přiznám se, čekala jsem od Herzoga něco zajímavějšího. Myslím si, že námět měl neuvěřitelný potenciál, který prostě nebyl využit. Je sice zajímavé, podívat se na Antarktidu z jiného pohledu než jsou "podívejte jak sou ta zvířátka krásná", nebo "podívejte jak nak nás to všechny jednou zatopí", ale způsob vyprávění v tomto případě je prostě a jednoduše nudný. Nemůžu si pomoct, ale s bagristou na stavbě taky nikdo rozhovory nedělá... (01.02.2009)

Herzog nie je dokumentaristická extratrieda ako Pavol Barabáš, ale napriek tomu zo svojho tripu na ľadový kontinent priniesol množstvo zaujímavých záberov a postrehov. Len teraz neviem, či za to môže samotný Herzog alebo samotné (pre mňa totálne fascinujúce) prostredie Antarktídy:) (22.07.2010)

Jeden z nejlepších Herzogů a zároveň film, který musí vykolejit každého, kdo očekává nějáký klasický dokumentární formát. Maestro Metadirector má svou vlastní a nezaměnitelnou poetiku, která je osvobozena od naivní iluze objektivity a zcela otevřeně se zabývá jen dojmy, atmosférou a sílou okamžiku.. Bez ohledu na diváka, který by rád slyšel vědecká fakta, se zájmem poslouchá řidiče bagru, jeho příběh a filosofování nad antropickým principem. Se zájmem sleduje povídání místního instalatéra, který se s odkazem na své abnormální ruce hlásí k prastarým domorodým královským rodům ameriky. No a když se takhle dostane až k zamlklému a seriózně vypadajícímu "tučnákologovi"-a faktuchtivý divák si říká, že konečně dostane co potřebuje-Werner se ho zeptá jestli se tučňák může zbláznit..Hahááá-geniální! Ten chlap mi prostě sedí-Nadhazuje myšlenky, které jsou mi blízké a ptá se na věci na které chci slyšet odpovědi.... Plný počet/sto bodů ! (30.11.2013)

Herzog tu nemá úplne ujasnené o čom chce rozprávať - v prvom rade zrejme pohnútky a osudy zväčša mĺkvych a skromných ľudí, ktorí sa dobrovoľne rozhodli odísť z tohto sveta do sveta nového, priam nekonečného, nepreskúmaného, tajomného, pripomínajúceho inú planétu. Po tejto ušlachtilej ceste sa však často stráca vo vyprávačsky slepých (no maximálne pôsobivých) odbočkách. Takisto mi nie vždy je sympatický jeho nemecký chlad, cynickosť, možno nedostatok empatie k svojim subjektom pozorovania. Vyvažuje to ale smršťou dychvyrážajúcich obrazov, momentov, myšlienok - je tradične netradičný, intelektuálne hĺbavý, zároveň detsky fascinovaný nespoznaným, chce porozumieť svetu, porozumieť ľudstvu, pokladá zvedavé otázky ktoré ho zaujímajú. Pri záberoch podľadovcovej fauny s množstvom neobjavených živočíšnych druhov mi zvlhli oči pri myšlienke na malosť ľudských poznatkov. 3,5* (21.04.2018)

Moc jsem nezachytil co chtěl autor dokumentem říci. Přišlo mi, jako by mi Herzog ukazoval video ze své vysněné dovolené. Jako tvůrce se sám nemohl rozhodnout, zda se věnovat lidem nebo přírodě u polárního kruhu. Když už začne pokládat zábavné mimoňské otázky výzkumníkům tak u toho dlouho nevydrží a přeskočí ke zbytečnému filozofování o budoucnosti lidstva. Nevyvážené --> nezajímavé. 65 % (06.07.2009)

Film by sa mohol kľudne mohol volať People of the Antarctica, pričom ale fakt, že sa to odohráva na tomto kontinente zohráva malý význam. Herzog nefilmuje svet A., ale predstavuje ho výhradne cez perspektívu jeho obyvateľov; zaujíma ho typ človeka, ktorý sa ocitne na konci sveta (preto je to psychoanalytický počin, nie prírodopisný). Ak sa divák dozvedá fakty o Antarktíde, je to vždy v priamej spojitosti s jej obyvateľmi - ktorí o nej, fascinovaní, vypovedajú na kameru. Rus-filozof, aristokraticky pôsobiaci britský výskumník, vždy pozitívne naladení Američania; znôška klišé figúrok, ale autentických, nech toto slovo znamená hocičo. Herzog samotný je vlastne jedným z týchto filozofov-dobrodruhov, ktorí sa stretávajú na konci (nášho civilizovaného) sveta. Kladie si podobné "odd questions" (ako ich sám nazýva) a má aj im podobný životný príbeh za sebou (preto sa tu dá aplikovať aj auteurský náhľad). Herzog predstavuje divákovi svoju skúsenosť z tohto výletu (preto výčitky, že nemal koncept, nie sú na mieste, keďže ide o spiatočnú reflexiu svojho itineráru tak, ako chronologicky prebiehal so všetkými výletmi), ktorú kombinuje s rozhovormi s obyvateľmi A. a exkurzmi do histórie objavovania tohto kontinentu. Tvoria sa tu tak v základe 2 typy postoja voči Antarktíde (a objavovaniu nového územia všeobecne) - skupina Amundsena a novodobých pretekárov o to, kto bude / niečo dokáže ako prvý (preto sekvencia s držiteľom Guinessovho rekordu) a druhá skupina vedcov & ľudí, ktorí v minulosti robili niečo úplne iné (ako prvá postava vo filme je predstavený bývalý bankár), ale ich temperament ich všetkých prilákal na tento odľahlý kus ľadu. Je zjavné, ku ktorej sa Herzog prikláňa a aj sám seba radí. Hudba je vo filme dominantným náladotvorným prostriedkom (napr. scéna osamoteného tučniaka, v ktorej Herzog vtipne ironizuje jeho blúdenie do vnútrozemia, doplnená o klasickú hudbu, simultánne vzbudzujúcu pocity ľútosti), v poslednej (vulkanickej) časti mierne stráca rytmus. (28.02.2017)

Kolik městských krys by asi chytilo bad trip, slyšet zpod ledu volání tuleňů? A jací lidé se vlastně vydají na tento podivný a opomíjený kontinent? Mými favority jsou aztécký instalatér a bulharský Odysseus. Při poslouchání některých lidských obyvatel tohoto bohem zapomenutého místa, nabývám dojmu, že vlastně žiju-nežiju jakýsi zoufalý a nudný no-life, Herzogův výlet obsahuje spoustu poezie I filozofie snoubící se s vědou a přírodou, včetně autorových trefných i poněkud ulítlých satirických komentářů. Hned po příletu překvapí rozbahněné staveniště osady McMurdo, rozesměje polární trénink s barely na hlavách a ohromí drobné detaily praktického života, kupříkladu způsob, jakým se vyvrtávají díry do několikametrové vrstvy ledu. Potápění pod ledovou krustou doprovázené pravoslavnými chorály, návštěva sopečných komínů vyčouzených ve sněhové pokrývce, a nezapomenutelná scéna se sebevražedným tučňákem, vše zaobalené do myšlenky člověka vyklízejícího pole, ustupujícího rozhněvané přírodě a zanechávajícího po sobě hromadu reklamních kýčů. Ze setkání na konci světa si odnáším naprosto jiný zážitek, než bych čekal. (16.02.2024)

Len zriedkavo sa mi stane, že po zhliadnutí filmu si poviem: Tak toto je kino, pre toto treba filmy točiť. Pocit, že Vás niečo zasiahne, uchváti a pritom to nie je racionálne vysvetliteľné. Herzogov film nemá dokonalú kameru, chlapík točí film s vedcami a naivne sa ich pýta: "a čo sú prosím Vás tie neutríny?" Napriek tomu film v konečnom dôsledku krásne funguje a mne priniesol zážitok, zamyslenie sa nad životom. Obrazy podmorského ľadového sveta a spirituálnej náboženskej hudby nepôsobia umelo a ani sa nesnažia diváka ohúriť. Postavy dokumentu sú zväčša vedci, výrazné scientické kapacity, ktoré sa dobrovoľne rozhodli prežiť pol roka v Antarktíde, v 1000 člennej kolónii, kde spolu navzájom PhD, doktori a ďalší robia vystúpenia, zažívajú vzrušenie z vedy, starajú sa o seba a umývajú riady. Režisér sa nebojí ísť ku koreňu veci a odhaľuje Antarktídu z iného, ľudského pohľadu. Určite nečakajte Putovanie tučniakov. Odporúčam všetkým cestovateľom a hľadačom--- (29.03.2012)

To, jak Herzog pojímá dokumentární tvorbu, se mi zamlouvá - je to nevšední, jako jeho vlastní osobnost i vidění světa. Největší plus vidím v autorově mluveném komentáři, jenž se vymaňuje z celé plejády podobných dokumentů - nejen po sémantické stránce, ale i přednesem - kombinací Herzogova charismatu a akademického zabarvení účinkujících, kteří jsou s ním v interakci (entusiasmus, podmanivost a zejména průhled), se kterým jsem se jinde, než na AV, nesetkal - erudice a pokládání motivačních otázek. Herzog si vybírá nejen zajímavé osoby, ve kterých není v těchto končinách nouze, ale i nevšední obrazy, jež vedou v prvé řadě k údivu, ale také obdivu i k navození cestovatelské nálady. Dávám plný počet hvězd - dojem vytváří dokument neotřelý, ale nemám z něho až takový pocit poznamenanosti (ve srovnání s National Geographic), který je zaměřen vždy více popisně (a který vytvořil jakousi normu pro přírodovědný dokument, se kterou jsou jiné autorské počiny srovnávány), kdežto Herzog se neustálé snaží dívat za oponu - filozoficky, nikoliv přírodovědně - zkrátka "horu lze zdolávat více cestami". ___ Nejvíce se mnou pohnula část o tučňákovi, cestovateli, který šel prozkoumat vnitrozemí Antarktidy. Zajímala by mě pohnutka (pudy? nuda? snad osobní ambice, jestli je u tučňáků toto rozvinuto, nevím? zjistit, co je za kopcem - vědecký, dobyvatelský sen? sebevražda?), která ho k tomu vedla. (30.08.2015)

Na konci světa sní tuleni o svých indiánských předcích a dělají u toho pinkfloydí zvuky. Je tomu přesně sto let co člověk pozoruje tučňáky (a přesto si stále není jist jejich heterosexualitou). V chodbách pod jižním pólem najdou mimozemšťané zmrzlého jesetera a rámeček z popcornu. S vychechtanejma kyblíkama na hlavě se potácíme a předstíráme slepotu, přitom nám nosem právě teď prolétl bilion triliónů neutrin; radujme se. Ale stejně. Ten malej tučňák... (04.06.2014)

Herzog je borec, ať už ty rozhovory o teplých tučňácích myslí jakkoli:) (29.09.2013)

Herzog má úžasnou schopnost být shovívavý a empatický stejně jako odměřený, ironický a jízlivý, pokorný, obdivující i cynický, a to vše na ploše jediné otázky položené některému z exotů, co si tenhle kout světa zvolili pro svůj únik od civilizace. Pro mě jeden z jeho nejlepších filmů a rád přiznám, že mi dělá škodolibou radost, když místní soudružky a soudruzi z Greenpeace nedokážou rozdýchat, že Herzog "neví, co chce říct"... (07.07.2023)

Nápad, přiblížit běžnému divákovi prostředí výzkumníků na ledovém kontinentu, je rozhodně zajímavý. Výsledný film se však tváří, že si není jist, co chce být. Setkáme se s osudy jednotlivých lidí, záhadami z říše zvířat, uvidíme neskutečné živočichy žijící ve vodě, jejíž teplota je pod bodem mrazu, a budeme svědky meditativních záběrů. Špatné to není, ale dokumenty lze točit i poutavě a se spádem. (20.02.2009)