Stellet licht
Lumière silencieuse
Stellet licht
Stilles Licht
Silent Light
Obsahy(1)
Na severu Mexika žije komunita Menonitů. Ti dodržují poměrně přísný způsob života. Ve filmu vystupují neherci složení z příslušníků této náboženské skupiny. Rozehrávají před námi příběh o lásce, její nekontrolovatelnosti a možném božím zásahu do lidského života. Děj se odvíjí v dlouhých záběrech téměř oproštěných od jakýchkoliv emocí. Ty vyvstávají až prostřednictvím vztahů mezi jednotlivými postavami. Estetika a způsob vyprávění filmů Carlose Reygadase rozdělují diváky i kritiku a je tomu tak i v případě tohoto snímku. Tentokrát spojení tradic, písně Jacquese Brela a mystické atmosféry vyžaduje velké soustředění a pozornost. Evokace obrazové hypnózy zde dosáhla dalšího vývojového stupně. (Febiofest)
(více)Recenze (46)
Tiché světlo jako mix Bergmanna a Dreyera (u něj hlavně interiéry – jsou jak ze Slova), námět jak z Vardové Štěstí, pocit ze „světa“ jak v Trierově Prolomit vlny, příroda jak z Tarkovského – tedy: „už viděno“ – není to nic zbrusu nového, nová je pouze kamera, nádherná, nové je vedení naturščiků. Reygadas není myslím jen festivalová bublina. Zajímalo by mě, jak by se doplnilo jeho občas zpomalené upřílišněné duc-hovno s tím naspeedovaným nafoukaným snobem Gasparem Noem (který se ve svých lepších kouscích dostává k témuž skrz špínu města a rychlosti) – kdyby si pánové třeba rozdělili film po scénách, aby z toho nebyla jen estétská snobárna. Velmi silné 3. ()
ocenenia : MFF Cannes 2007 - Cena poroty (spolu s filmom "Persepolis") ◘◘◘◘ Dlho som váhal medzi 3 a 4. Príliš často som počas filmu pozrel na časomieru. Nie je pre mňa ľahké vydržať sedieť cez 2 hodiny pri ca. 15 scénach. V ich rámci sa odohraje príbeh lásky, rodiny, komunity a 'vyššej moci'. Malickovská kamera a celkový štýl prestupujú celým spracovaním, aj keď dlhé zábery sú pridlhé aj na Malicka. Výbornou autorskou voľbou bolo prostredie a jazyk, ktoré nás stavajú (možno aj symbolicky) na pomedzie dvoch svetov - jazyk je niečo medzi nemčinou a holandčinou, prostredie je niečo medzi USA a Mexikom. A postavy sa pohybujú vo svete čisto reálnom, no z dlhých záberov a zvolenej filmovej reči cítiť snahu vyzdvihnúť ich ukotvenie vo svete 'nadreálnom'. Príbeh je určite zaujímavý aj náboženskou komunitou, v ktorej sa odohráva, chvíľami sa mi nevdojak pripomenul Olmiho Strom na dreváky a jeho tichá religiozita. Tak či tak však film nedokázel (mne) sprostredkovať tak silný zážitok, ako chcel, a bol najmä zoskupením krásnych aj priemerných scén nasnímaných s veľkým citom pre obraz, s veľkou túžbou byť autentický, pravdivý, čo žiaľ, niekedy pôsobilo až rušivo ... pre štvrtú hviezdičku som sa rozhodol až pri záverečnej scéne, ktorá bola naozaj originálna a krásne podivná ()
Beru zpátky to, co jsem si o Reygadasovi myslel po Japonsku - ten chlap fakt umí natočit dlouhý záběr tak, aby nenudil. Tiché světlo je toho dobrým důkazem, protože i přes dlouze natažené záběry (pravda, někdy je to zbytečně dlouhé, ale většinou to nevadí) a jednoduchý děj to dokáže chytnout. Původně jsem se obával, že to zajímavé mi tak vydrží do půl hodiny nebo hodiny, no a po hodině to bylo ještě zajímavější než předtím. Filmů o milostném trojúhelníku je dost, ale v životě jsem neslyšel o žádném z uzavřené náboženské skupiny. Tohle z toho dělá ještě zajímavější podívanou, dokonce i naprostí neherci, co tady hrají, přesto hrají celkem dobře (v závěru to teda ale emotivnější být mohlo, i když to schéma postav - uzavřená komunita, emoce uzavřené v sobě - tam sedí, takže ok). Spousta obrazů krásně nasnímaná, dokonce Reygadas měl i štěstí na mraky a ten poslední záběr - nádhera. Fakt, nádhera, se skvělým laděním barev přírody. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmových záběrů, co jsem kdy viděl. Je ale třeba říct, že to rozhodně není film pro každého. Několik věcí mi tu vadí, ono to fakt občas je moc zdlouhavé, ale naštěstí málokdy. Silné 4* a myslím, že to nebude poslední film, co jsem od Reygadase viděl. ()
Po genialnom Filme Japon 2002 siahol Karlos Rejgadas trochu mimo, do prazdna,. Fakt ako prazdny art, nic to neponuka, len kopu nudy .....toto mozu nadhodnotit jedine vystudovane filmove teoretiky -elitari . 50 % ()
Ty dlouhý nudný záběry, strašná nuda. Připomnělo mi to stejně nudný filmy Andreje Tarkowského. Navíc děcka čuměly do kamery, déšť byl nerovnoměrnej, jediný ukázaný emoce jsou smutné či depresivní atd. Ale to hlavní: dost nezajímavej příběh, kterej by se dal říct za cca. 15 minut. Ve skutečnosti to vůbec nestálo za zfilmování. Žili jak nějaká zkurvená křesťanská sekta... ()
Ty dlouhe tiche nesestrihane zabery kamery, behem kterych si stihnete dvakrat i trikrat za sebou odskocit na velkou a ani moc nemuset tlacit me vyvadely z miry. Kazdopadne jedna z neradicnich - naprosto bezemocnich - narocnejsich zalezitosti do ktere se vyplati cas investovat. 3,5* ()
ne... ()
Tento film jsem ukrutne nepochopil, jeste vice me nudil a jelikoz pritelkyne chtela vedet,jak to dopadne,film jsem pretacel,aby se vubec dal "koukat". Pro me nejhorsi filmovy zazitek za muj kratky zivot (dlouhe zabery do nikam, zadni herci, moc dlouhe, chybejici naznak deje). ()
Neviem ako sa na film pozerá divák bez empirickej skúsenosti s problematikou Tichého svetla, pre mňa bol však tento zážitok okúzľujúco neznesiteľný a autentický ()
Velmi pomalé tempo, podmanivá atmosféra a krásná kamera. Výjimečný filmový zážitek, který není pro každého. ()
Pomalé tempo, dlouhé záběry bez střihu se silnou poetikou, minimum dialogů. Filmařský talent tam je, ale pro poetický film raději sáhnu třeba po filmech Karla Kachyni, tenhle kousek se mi obsahově zdá nepříliš objevný a zapomenutelný. 65 % ()
No jo, chlap v přechodu, co víc dodat:)) Ale tento film nabízí celkem zaručený způsob, jak ho zchladit, když se mu začnou zapalovat lejtka! Je to film pro milovníky dlouhých záběrů, realistických scén a možnosti ponoření se do reality filmu, života postav, jejich pocitů a hlavně žádných zbytečných a prázdných keců. A konec je fakt emočně nadupaný! (tak nějak nenápadně, je potřeba se do toho pokusit vžít). A je fakt, že paprsky slunce jsou snad jediná věc (jev) na Zemi, která nevydává žádný zvuk... ()
Spoilery. Hvězdička za práci s kamerou. Zbytek představuje ten nejtuctovější příběh o milostném trojúhelníku, natahovaný nekonečnými záběry, absurdními prvky (dramatická smrt v prudkém lijáku následována zázračným zmrtvýchvstáním) a zasazením do rádoby atraktivního prostředí náboženské sekty. Nekonvenční způsob života, specifický jazyk a miliarda árijských dětí z nudného a již tisíckrát zpracovaného námětu originální film netvoří. Úvodní a závěrečná desetiminutová časosběrná sekvence je pak brilantní ukázka nesmyslné onanie režiséra. Nadhodnocené. ()
Ach, ten démon všechny chlapy jistého věku prostě asi nemine, že. Myslím tím mužského, který se najednou cítí tažený z rodinného hnízda za jinou sukní. Nejdřív "Ničeho nelituju" a pak "Dal bych cokoliv za to, kdybych mohl všecko vrátit zpátky" - taky klasická věta, ne? Fakt mně s tím někdy štvou. To napětí ve filmu, které vytváří tichost scén a jejich hrdinů, je něco neuvěřitelného, že mu odpouštím i to cosi, co u Reygadase zavání, hm, estétstvím? Kdo to napsal, že náboženství a erotika (no, u tohohle filmu by sedělo ai ještě jiné slovo) mají cosi neodolatelně společného, ne úplně srozumitelného a přitažlivého? No prostě pro mě dost zajímavý zážitek, budu zvědavá, kudy se Reygadas vypraví v dalším filmu. ()
Mé hodnocení je za kameru. Ta je naprosto bezkonkurenční. Příběh je hezký, ale neuvěřitelně rozmělněný a divák má co dělat aby neusnul a ze spánku se rovnou nepřesunul do kómatu... ()
Logickým vyústěním skutečně svobodné duše je víra v Boha. Reygadasovo pojetí ticha a světla jako čiré podstaty lidského života - na první pohled zbavené emocí a pocitů - do důsledku však vykreslené nejzásadnějšími duševními procesy. V tichém světle smysl nemusí hledat, smyslem jsou, aniž by se vzdalovali fatální lidské premise věčného vnitřního konfliktu mezi láskou, utrpením a vnitřním klidem. ()
Zpětně přemýšlím nad tím, zda bych hodnotil "Tiché světlo" tak vysoko, kdybych viděl před tímto filmem norský Ordet od Carla Theodora Dreyera. Podobnost, inspirace je velká...snad původní (?) severské pojetí mě vzalo za srdce ještě více. Ordet nebylo tak sterilní jako "Tiché světlo"a byla z něho cítit ta lidská zemitost.. ()
Popravdě se na to nedá dívat. Kamera super, námět celkem zajímavý… Ale proč to má 131 minut, šíleně natáhnuté scény se měly prostříhat na 40-50min a dalo by se na to dívat. Takhle to bylo napínavé jak guma na teplácích a 9x jsem u toho usnul… ()
Jako nevadí mi filmy různého ražení, jsem schopen se dívat na všechno, ale toto bylo moc. Nevím, co jsem si po přečtení anotace sliboval, ale ve finále jsem se skoro nedokázal na to dívat. Chápu všechno kolem toho, neherci, dlouhé zábary atd. Ale někdy je všeho moc. Ti neherci mi nevadili, ta absence emocí taky ne, ale ta kamera a ta estatika záběrů byla šílená. Ale zase chápu, že se to někomu líbí. Nevím asi nemám odvahu a nikdy ji už nebudu mít, hledat za tím něco jiného, tu krásu, kterou tam vidí ti, co tomu dávají plný počet. ()
to bylo hrozný, co tím kdo chtěl říct? a proč tak neskutečně dlouhé a nudné záběry? nedoporučuji, ztráta času ()
Související novinky
Seminář duchovních filmů
Od 21. do 23. března 2014 v hodonínském kině Svět proběhne I. ročník Semináře duchovních filmů. Vrcholem programu bude strhující dvouapůlhodinový film Na druhé straně kopců nejznámějšího… (více)