Skyfall

Otázka, kterou pokládá bondovka Skyfall, je zcela zásadní. Je to vlastně ta úplně nejzásadnější otázka ze všech: potřebuje dnešní svět ještě jedince, jako je James Bond? Odpověď je krutá a nemilosrdná. Nepotřebuje. Jsou k ničemu. Ve světě virtuální reality a digitální revoluce, ve kterém staromódní špióny nahradili hackeři a vojenští operativci, co navádějí bezpilotní letadla ze základny a do bitevního pole nikdy nevstoupí, jsou lidé jako James Bond zbyteční a zoufale přežilí. Přechod z analogu do digitálu tak nezabil jen tištěná média nebo staré dobré na place dělané filmové triky, ale i Bonda. A nejen jeho. Stejně zastarale působí akční hrdinové z osmdesátých let. Vůbec to tedy není tak, že by tu dnes nebyl hlad po pořádném karate nebo přestřelkách, ale o tom, že svět se změnil a doba tyto hrdiny už nepotřebuje. Jistě, možná úplně nevymřou, ale budou působit anachronicky a notně zastarale. Na tom také stojí Bardemův postoj, který se vysmívá Bondové fyzičnosti a staví proti ní svůj programátorský um. To, že ve filmu (-spoiler-) nakonec zvítězí obyčejný nůž nad moderním počítačem, je skutečně spíše dramaturgicko-scenáristickou nutností zaonačit nějak příběh a dalším z pokusů o restart série než něco, co by jakkoliv odpovídalo dnešní realitě. V podstatě se tak dá říct, že existují jenom tři možnosti, kam se můžou bondovky a fousaté akční filmy obecně dále ubírat: za prvé se můžou nimrat v hrdinově minulosti a bolestných traumatech. Jinými slovy jediná možnost, jak dnes udržet Bonda na plátně, je točit filmy o tom, proč Bonda nelze udržet na plátně. Za druhé se nabízí velmi mazané řešení, kdy se Bondovi dá k ruce nějaký ajťák, zde Q, co se vyzná v počítačových technologiích, tudíž na Bonda připadne práce v terénu, zatímco mladičký operativec ho povede z kanclu. Ajťák Q tak bude pomáhat analogovému Bondovi proti kyberteroristům jako je Bardem, podobně jako se tomu dělo ve Smrtonosné pasti 4, odkud Skyfall tematicky čerpal, kde obdobně Justin Long pomáhal Bruce Willisovi proti hackerovi Timothy Olyphantovi. Pak se tu nabízí ještě třetí možnost, že by po Craigově odchodu v MGM naverbovali na roli Bonda někoho mladšího, kdo je světem digitálních technologií alespoň trochu tknutý. Jiná cesta ale asi není. Jedině Bonda úplně odepsat. ____ Možná není také úplně od věci porovnat si Skyfall s Bournem Legacy, protože oba ty filmy jsou zajímavé tím, jak výrazně se odchylují od předchozích dílů svých sérií. Zatímco Bond byl vždycky poněkud bezstarostný a Bourne zase nejistý, ve Skyfall a Legacy se to obrací, protože nejistý je Bond a bezstarostný Bourne. Z Bournea se v Legacy stává terminátor, který ví přesně, čeho a jak chce dosáhnout. Z Bonda zase nečekaně zranitelný a zasmušilý charakter. Oba filmy tak zkoumají, co se stane, když se z heuristiky (zkusmé řešení problémů a blesková analýza situace známá z Bournea 2 a 3) stanou algoritmy (přesné, strojově nastavené řešení problémů nastalé v Legacy) a z algoritmů (důvěrně známý bondovský svět) heuristika (nejistota Bonda v digitální éře). Jak Skyfall, tak Legacy tím ale pouze odhalují to, co zůstávalo dříve akorát skryté, protože Bourne byl vždycky několik tahů před divákem a málokdy se ve svém úsudku mýlil, tudíž udělat z něj terminátora, jak se to stalo v Legacy, znamená si jen upřímně přiznat, že ty jeho bleskový analýzy ze dvojky a trojky byly přece jen trochu falešný. Stejně tak otevřeně poukazovat ve Skyfall na bondovskou tradici a rozebírat celé to universum znamená si jen na rovinu říct, že bondovky před Craigem akorát řetězily opakující se scény a známé motivy a že to bylo hlavně o těch algoritmech. Legacy i Skyfall tudíž nepředstavují ani tak odklon ze sérií, ale jejich zesílení. (24.02.2013) (méně) (více)