Ópium: Egy elmebeteg nő naplója

Tohle je přesně jeden z těch případů, kde se dá těžko mluvit o pocitech a kdy je lepší, aby se na to každý podíval osobně. Určitě není Ópium: Egy elmebeteg nö naplója pro každého, to vím jistě, ale každopádně tak skvostně zahranou Gizellu v podání Kirsti Stubo jsem už dlouho neviděla. Neotřelé, drtivé, syrové, fascinující, šílené...........všechno až na dřeň. (13.05.2015)

Napriek môjmu priemernému hodnoteniu si myslím, že ide o veľmi zaujímavý film, stavajúci na úžasných hereckých výkonoch hlavných predstaviteľov a to najmä Kirsti Stubø. Ak sa dokážete naladiť na vlnovú dĺžku filmu, máte vyhraté. Mne sa to nepodarilo. Tento film stavia na emocionalite hlavnej hrdinky a na príbehu samotnom, žiaľ mňa nijak špeciálne neoslovil. Preto som mala čas si všímať a uvedomovať veci, ktoré inokedy ak ma film strhne vôbec neriešim. Napríklad fakt, že lobotómia ktorú tam hromadne praktikovali na pacientoch (aj hlavnej hrdinke v závere), síce v roku 1913 nebola určite raritou (vo svojom "zlatom veku" bola považovaná za liek na takmer všetko) ale spôsob jej prevedenia ponad "oko" sa objavil až o dobrých 15 rokov neskôr v Amerike. Nehovoriac o žalostnom využívaní psychoanalýzy, ktorá sa tam mihla len okrajovo pričom pacientka (podľa tých pár viet z minulosti), si myslím bola priam ukážkovým príkladom možnosti liečby, práve touto metódou...ale teda platí to čo som napísala v úvode, čert by bral tieto nezrovnalosti ak by ma to chytilo za srdce....no škoda, nechytilo...a tak mi toto všetko akosi veľmi v závere vadilo. Zdalo sa mi to nedotiahnuté, alebo že si príbeh vybral síce pôsobivé (či šokujúce), ale stále len jednoduchšie riešenia. Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (20.10.2015)

Už dlouho jsem něměl po skončení filmu tak silný pocit. Ze strhujícího příběhu, pevné a jasné režie, ale hlavně z hereckého výkonu ústředního dua. U Ulricha se to dalo jaksi čekat, ale Kristi, ta mě překvapila, učarovala a fascinovala zároveň. Jednu věc vím naprosto jistě. Na tenhle film a to hlavně díky ní asi dlouho nezapomenu. (02.09.2015)

Příběh psychiatra a jeho pacientky v dobovém dramatu odehrávajícím se na začátku 20. století. V prvním plánu nevyrovnaný, cynický lékař s neznámou minulostí, závislý na morfiu a vyšinutá žena posedlá zlým duchem s krutou minulostí, závislá na psaní deníků. Film realisticky vykresluje hororové prostředí psychiatrického ústavu s tehdejšími (doufám) postupy léčby. To vše v pomalém nervy drásajícím tempu, s úžasnou kamerou a působivou hudbou. Ale to by bylo trochu málo na tak výborný film. Oba protagonisty spojuje mučivá trýzeň vlastního vědomí, rozumu, existence a sebezničující snaha se jí zbavit. Raději se ale podívejte sami (pokud na to máte kuráž). (01.06.2014)

Dala jsem na místní intelektuály - a to jsem si dala! Pro mě osobně je tento film naprosto nesnesitelný a nesledovatelný. Bát se co zas příšerného a hnusného bude v dalším záběru, ne, tento druh umělecké exhibice skutečně nejsem schopna považovat za Umění. A doufám, že těch pár nejodpornějších scén, které jsem bohužel nestačila přetočit rychleji, se mi v hlavě neuhnízdí na moc dlouho. Chtěla jsem se původně zdržet i hodnocení, ale rozmyslela jsem si to - naopak ráda přispěji k jeho celkovému snížení. (21.10.2015)